1.	Periodizace dějin lidstva z pohledu masové komunikace

1.1.	Součásti a mechanismy procesu masové komunikace

1.1.1.

Masová komunikace

1.2.	Součásti procesu masové komunikace:

1.2.1.

Mechanismy procesu masové komunikace

1.3.	Periodizace dějin lidstva z pohledu masové komunikace

2.	Specifika žurnalistické tvorby

2.1.	Tisk (print)

2.2.	Literárně – beletristické žánry

2.3.

Televize

2.4.

Rozhlas

2.5.	Dialogické formy rozhlasové publicistiky

2.6.

Internet

3.	Zpravodajské a publicistické žánry

3.1.	Zpravodajské žánry

3.2.	Publicistické žánry

4.	Tisková a internetová žurnalistika

4.1.	Internetová žurnalistika

4.2.	Žurnalistika a internet

4.3.	Zpráva s prioritou 3 či 4 – klasická zpráva

4.4.	Tisková žurnalistika

5.	Žánrová, programová a technologická specifika audiovizuální komunikace

5.1.

Film

5.2.

Televize

5.3.	Interaktivní média

5.4.

Žánr

5.5.	Rozdíly mezi audiovizuálními žánry uměleckými a publicistickými

5.6.	Televizní pásmo

5.7.

Montáž

5.8.

Koláž

5.9.

Hra

5.10.

Rozhlasové hry

5.11.

Non fiction

6.	Základy filmové řeči

6.1.	Filmová řeč

6.2.	Filmový zvuk

6.3.

Záběr

6.4.	Vazba záběru

6.5.	Střihová skladba

7.	Informace, její struktura a nosné médium

7.1.

Informace

7.2.	Komunikační kontext

7.3.	Realita, virtuální realita

8.	Role audiovizuálních médií

8.1.	Vytváření umělých a virtuálních kontextů

8.2.	Sociální a ekonomické podmínky vzniku TV a rozhlasu

8.3.	Diferenciace rozhlasu a TV

9.	Zpravodajské a publicistické žánry v elektronických médiích

9.1.

Reportáž

9.2.

Rozhovor

9.3.

Poznámka

9.4.

Komentář

9.5.	Redundance

9.6.

Glosa

9.7.

Medailon

9.8.

Kritika

9.9.

Fejeton

9.10.

Zpráva

9.11.

Pásmo

9.12.

Editoval

9.13.

Zpravodajské žánry

9.14.

Publicistické žánry

10.	Vliv nových technologií na současnou žurnalistiku

10.1.

Možnosti žurnalistických žánrů z hlediska využití v rozhlasu, TV

11.	Technologická a obsahová specifika digitální komunikace

11.1.

Způsoby připojení k internetu

11.2.

Internet jako pracovní nástroj

11.3.

Zdroj, prostředník přenosu informací

11.4.

Webová stránka jako efektivní komunikační nástroj

11.5.

Ekonomické aspekty internetového vydání

11.6.

Výhody internetu pro přenos informací

11.7.

Regulace internetu

12.	Specifika internetové žurnalistiky

12.1.

Elektronické noviny – vývoj

12.2.

Srovnání tisku a internetové žurnalistiky

12.3.

Interaktivní nástroje obohacující internetovou žurnalistiku

12.4.

Etika

12.5.

Specifické žánry

12.6.

Práce se čtenářem

13.	Historické postavení médií ve společnosti

13.1.

Vztah společnosti k jednotlivcům

13.2.

Vývojové trendy v komunikaci informací

14.	Periodizace vývoje tištěných médií ve světě i u nás

14.1.

Vývoj tisku ve světě

14.1.1.

Anglie

14.1.2.

Francie

14.1.3.

Amerika

14.1.4.

Český tisk

15.	Vznik a vývoj rozhlasu a televize

15.1.

Svět

15.2.

U nás

16.	Vznik, vývoj, hlavní rysy mediálních institucí

16.1.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

16.2.

Rada České televize

16.3.

Rada Českého rozhlasu

16.4.

Česká tisková kancelář

16.5.

Rada pro reklamu

17.	Mediální publikum

17.1.

Publikum jako trh

17.2.

Nové technologie – přínos

17.3.

Typy publika

17.4.

Typy publika a výzkumy

18.	Průzkumy veřejného mínění, metody

18.1.

Metody a jejich použitelnost

18.2.

Vypovídací hodnota

18.3.

Faktory, které ovlivňují validitu průzkumů

19.	Výsledky průzkumů a možnosti interpretace

19.1.

Při průzkumu se používá

19.2.

Data

19.3.

Grafy

19.4.

Interpretace a dezinterpretace výsledků v mediální praxi

20.	„Moc“ médií

20.1.

Média mohou

20.2.

Mediální mytologie

21.	Analýza mediálních obsahů

21.1.

Základní kritéria kvality objektivní a systematické metody

21.2.

Průběh analýzy

21.3.

Dělení obsahové analýzy

22.	Informace jako základní prvek mediální komunikace

22.1.

Informace

22.2.

Charakteristiky

22.3.

Cíle a účinky sdělení

22.4.

Komunikační techniky a technologie

22.5.

Rozdílné cesty informace k publiku

23.	Informace a dezinformace

23.1.

Informace

23.2.

Dezinformace

23.3.

Realita

23.4.

Virtuální realita

23.5.

Společenské instituce

23.6.

Příklad dezinformace

24.	Tisk, tzv. seriózní a bulvární

24.1.

Srovnání

24.2.

Rozdílné důvody vzniku

24.3.

Metody fungování

25.	Role rozhlasu a televize v modelování moderního světa

25.1.

Základní role

25.2.

Krize hodnot

25.3.

Mediální mytologie

"Součásti procesu masové komunikace:
1. Komunikátor – ten, kdo je původcem mediovaného sdělení a komu se zpravidla přisuzuje role iniciátora komunikačního chování. Můžeme též nazvat jako zdroj či vysílač.
2. Adresát – neboli příjemce mediovaného sdělení => osoba či osoby, jimž je sdělení určeno. Adresát je jedním ze základních prvků procesu kom. aktu. Vlastnosti adresáta a jeho postavení v komunikačním procesu se liší v závislosti na typu komunikace (interpersonální, intrapersonální, skupinové, masové). Podle Romana Jacobsna je adresát jedním z 6 základních prvků kom.aktu. Každé sdělení má v sobě komunikátorem zakódovaného modelového adresáta, kterého se snaží oslovit vybranými prostředky a který představuje soubor předpokládaných adresátů, kterým je mediální produkt určen. V rámci masové kom. je adresát pro mediální organizaci anonymní, ačkoliv o něm má organizace soustavu určitých představ opírajících se o zpětnou vazbu, marketingové průzkumy, výzkumy sledovanosti.
3. Komunikační kanál (médium) – je prostředí, které v rámci komunikační události umožňuje přenos sdělení (textu) od komunikátora k adresátovi. Hlavní kom. kanál je sluchový, příjemce však zároveň vnímá mimiku, gestikulaci, postoje těla…, které jsou analyzovány zrakem. V praxi med.kom. jde o to, aby kom. kanály byly schopny překonávat velké časové a prostorové vzdálenosti a aby byl přenos co nejdefektivnější.
4. Mediované sdělení – je sdělení přenášené od komunikátora k adresátovi prostřednictvím média (technického zařízení či materiálního nosiče). Vyznačuje se malou mírou adresnosti, omezenu zpětnou vazbou a možností šumu pramenícího z povahy kom.kanálu. Mediované sdělení je jádrem komunikace – pro účely definice a analýzy stojí samostatně jako nezávislá entita, je vnímáno jako něco oddělitelného od procesu komunikace. McQuail rozlišuje sdělení: a) sdělení, jak bylo vysláno b) sdělení, jak bylo přijato. Poukazuje tak na to, že mediované sdělení je produkováno v odlišném sociálním kontextu, než ve kterém je přijímáno a může být příjemcem dekódováno odlišně, než jak komunikátor zamýšlel. Masově mediovaná sdělení se snaží oslovit větší množství sociodemograficky odlišných adresátů.
5. Kód – je systematická organizace znaků, jejich významů a vztahů mezi nimi sloužící k přenosu sdělení mezi komunikátorem a adresátem. Pomocí kódů jsou komunikátorem zakódovány do sdělení významy a jeho prostřednictvím si adresát ze sdělení význam dekóduje. Pro porozumění sdělení je nezbytné, aby adresáti znali pravidla a konvence kódů. Mezi nejkomplexnější kódy patří přirozený jazyk. Např. Graeme Burton a Jan Jirák dělí kódy na a) primární a b) sekundární. Primární jsou v daném společenství univerzální (např. jazyk), sekundární jsou typickým druhotným užitím primárních kódů. Schopnost pracovat s určitými kódy se vztahuje k sociální pozici jednotlivce z hlediska soc. třídy, národnosti, vzdělání, povolání,…Některé kódy jsou více rozšířené a přístupné.
6. Zpětná vazba – mezi masovými komunikátory a příjemci dochází k různým druhům interakce – některé z nich jsou plánované a řízené, jiné jsou spontánní. Existují 3 hlavní druhy zpětné vazby:
a) zpětná vazba vyvolaná médii – média se snaží poznat své publikum. Chování publika je trvale monitorováno kvantitativními (měření sledovanosti) i kvalitativními (hodnocení programů či obsahu) průzkumy.
b) odezva ve jménu publika – se vzrůstajícím vlivem médií se rozvinul i značný počet velmi aktivních skupin, které si osobují právo hovořit za publikum ve snaze ochraňovat je před sebou samým nebo před etickými aktivitami médií. Takové skupiny se často zabývají rodinou, dětmi, morálkou,…
c) spontánní zpětná vazba – individuální stížnosti, pochvaly či dotazy prostřednictvím dopisu, faxu, telefonu. Je nejasné, jak cenná či užitečná může taková odezva být. Za nejvýznamnější ji můžeme považovat v lokálních médií nebo menších médiích. Pro velká komerční média má taková odezva pochybnou hodnotu."

Část práce je psaná formou odrážek. Obsahuje 4 tabulky, rozsah čistého textu je cca 66 stran. Rozsah jednotlivých otázek je 1 - 5 stran.