1.	Hlavní koordináty regionálního rozvoje (RR)

2.	Specifické regionalizací činnosti pro potřeby realizace RR

3.	Klasifikace regionů

4.	Obecný model zónování

5.	Klasifikace regionů – typy

5.1.	Kruhový model

5.1.1

Zóna I – jádrová část

5.1.2

Zóna II

5.1.2.1

Předměstí IIa

5.1.2.2

Předměstí IIb

5.1.3

Zóna III

5.1.3.1

Produktivní území IIIb

5.1.4

Zóna IV

5.1.4.1

Marginální upadající zóna IVa

5.1.4.2

Marginální, obnovující se území IVb

5.2.	Klasifikace venkovských regionů dle míry integrace

5.2.1

Integrované venkovské oblasti

5.2.2

Středně integrované venkovské oblasti

5.2.3

Odlehlé venkovské oblasti

5.3.	Typy venkovských oblastí na základě kombinovaných charakteristik

5.3.1

Venkov v bohatých zemědělských oblastech

5.3.2

Bohaté Sudety

5.3.3

Chudé Sudety

5.3.4

Vnitřní periferie

5.3.5

Příměstská zóna

5.3.6

Moravsko-slovanské pomezí

5.4.	Rozčlenění dle velikosti, počtu a funkcí ve vztahu k obecnému modelu

5.4.1

Mikroregiony

5.4.2

Mezoregiony

5.4.3

Makroregiony

5.5.	Zvláštní typy regionů

5.5.1

Euroregion

5.5.2

Cíle Evropské územní spolupráce

5.6.	Jednoduchý model rozčlenění prostoru

5.7.	Jednoduchý model rozčlenění prostoru ve vztahu k venkovu

5.8.	Rozpracovanější jednoduchý model ve vztahu k venkovu

"Klasifikace regionů
- cílem je vytvořit různé typologie území: taková klasifikace může ospravedlnit různou podporu pro tyto oblasti (např. pro méně příznivé oblasti - LFA), která je součástí RR (regionální politika, politika hospodářské a sociální soudržnosti) nebo venkovského rozvoje (společná zemědělská politika)
- jako východisko se používá zónování (zahrnuje aspekty prostoru i času - složitější) tak
i rozčlenění prostoru (bez ohledu na čas - jednodušší)

Obecný model zónování (jednání a řád v prostoru i čase)
- zahrnuje teorii centrálních míst, novější typ zónování a časoprostorovou geografii
a) teorie centrálních míst
- jeden z prvních modelů zónování, někdy spojována s lokalizační teorií
- W. Christaller (30. léta 20. stol): racionálně geometricky seskupená sídla v homogenním prostředí
b) novější typ zónování
- objevil se především ve vztahu k venkovu a byl reakcí na rurální exodus: co dělat s rurálním exodem = hromadné stěhování do měst – 70. léta 20. století)
- snaha definovat problematické venkovské oblasti, a tak ospravedlnit jejich podporu
- souvisí s časoprostorovou geografií (časoprostorové zónování našich aktivit)

Klasifikace regionů- typy
A) Kruhový model (vznikl ve Francii)
- kritéria zónování:
a) vzdálenost od centra
- centrum symbolizuje administrativní centrum
- vzdálenost od centra se měří v km a pomocí času, který je nutný pro dosažení centra
v závislosti na použitém prostředku: pěšky, veřejná doprava, osobní doprava
b) ekonomická závislost/nezávislost na městském jádru
- měří se př. strukturou ekonomických aktivit v daných zónách, dojížděním/nedojížděním za prací, službami, lokální výkonností atd., časovými kontakty, nabídkou pracovních míst, zaměstnaností/nezaměstnaností
c) předpoklady rozvoje
- měří se existujícími potenciály a schopnostmi jejich využití

- kruhový model je obtížně aplikovatelný na celé území národního státu nebo EU, je velice komplikovaný: proto se používá při zónování mikroregionů

Popis zón
Zóna I - jádrová část
- v jádrové části obyvatelé potřebují málo času na to, aby se dostali kamkoliv, kam ve svém každodenním životě potřebují (často stačí pěšky do max. 30 min. pěšky)
- není třeba dlouhého dojíždění do práce, do škol, za kulturou, k lékaři, na úřady, za nákupy, atd.
- jsou zde k dispozici různé pracovní příležitosti, proto je zde nižší nezaměstnanost
- neexistence zemědělských pracovních příležitostí"

Práce je psaná v odrážkách. Některé části jsou podobné jako v práci Vymezení regionů - přednáška 6/15.