1.	Prvotní představy o světě

1.1.	Náboženské představy

1.2.	Světový názor

1.3.	Náboženství

2.	Základní cíle filozofie

3.

Etika

4.	Pythagoras

5.	Elejská škola

5.1.	Parmenidés

6.	Hérekleitos z Efesu

7.

Atomismus

8.

Athény

9.	Prótagorás

10.

Gorgiás

11.

Sokrates

12.

Platón

13.	Aristoteles

14.	Helénistická filosofie

15.	Stoicismus

16.	Epikureismus

17.	Skepticismus

18.

Středověk

18.1.

Scholastika

18.2.

Patristika

18.3.

Raná a vrcholná scholastika

19.

Islám

19.1.

Korán

20.	Filosofické směry konce Antiky a počátku středověku

20.1.

Novotomismus

20.2.

Gnóze

20.3.

Manicheismus

21.

Středověk

21.1.

Tomáš Akvinský

22.	Období renesance

22.1.

Vilém z Occamu

22.2.

Mikuláš Kusánský

22.3.

Mikuláš Koperník

22.4.

Jan Kepler

22.5.

G. Bruno

22.6.

Niccoló Machiavelli

22.7.

Bacon Francis

22.8.

Thomas Hobbes

22.9.

John Locke

22.10.

David Hume

22.11.

Georgie Berklei

22.12.

René Descartes

22.13.

Gottfried Wilhelm Leibnitz

22.14.

Benedikt Spinoza

23.	Osvícenství

23.1.

Montesquieu

23.2.

Voltér

23.3.

J. J. Rousseau

24.	Německá klasická filosofie

24.1.

Johann G. Herder

24.2.

Immanuel Kant

24.3.

W. Hegel

24.4.

Schelling

24.5.

Fichte

25.	Sociální darwinismus a utilitarismus

25.1.

Robert Maltus

25.2.

Sociální darwinismus

25.3.

Utilitarismus

25.4.

John Start Mill

26.

Marxismus

26.1.

Karl Marx

27.	Voluntarismus

27.1.

Artur Schopenhauer

27.2.

Fridrich Nietzsche

28.	Scientismus

28.1.

August Comte

28.2.

Rudolf Carnap

28.3.

Ludvík Wittgenstein

29.	Pragmatismus

30.	Existencialismus

30.1.

Sören Kierkegaard

30.2.

A. Camus

31.	Přehled vývoje české filozofie

31.1.

Tomáš Štítný

31.2.

John Viklef

31.3.

Chelčický

31.4.

Komenský

31.5.

Bernard Bolzáno

31.6.

František Palacký

31.7.

T. G. Masaryk

31.8.

Ladislav Klíma

31.9.

Jan Patočka

"další škola jsou Eleaté - neboli Elejská škola
- patří do předsokratovské filosofie
- filosofický směr i jeho škola vznikly někdy v šestém až pátém století před naším letopočtem
- jako první antický filosofický směr se zabýval řešením otázek naprosto obecně: (metafyzika)
- prvním autorem myšlenky neproměnlivého jsoucna byl Xenofanés z Kolofónu
- za zakladatele je považován Parmenidés – Bůh je všechno kolem a všude musí být – plné jsoucno
- bytí je a nebytí není – existuje jenom plné bytí – nikde nemůže být prázdno
- škola se vyvíjela nezávisle, pak podle Herakleita
- kladli důraz na rozlišení pravého poznání (rozumového) a poznání smyslového
- Zenón – aporie – nějaké úsudky
- paradoxy rozumu
- 4 aporie:
- aporie půlení – než vykročím a udělám krok, tak musíme udělat půlku toho kroku a když uděláme půlku toho kroku, tak musíme udělat půlku té půlky a z toho vyplývá, že vykročit nemůžeme
- Achilles a želva – on závodí s želvou a dává ji náskok když ji doběhne, tak želva popoleze a on musí popoběhnout o to co želva popolezla a ona znovu kousek popoleze – z toho vyplývá, že ji nikdy nedoběhne
- letící šíp – šíp v čase T1 je v dráze 1 a v čase T2 je v dráze T2 – v každém okamžiku zaujímá určitý prostor; to však znamená, že se nepohybuje
- závodiště - má-li běžec doběhnout na konec dráhy, musí nejdřív doběhnout do poloviny, pak do poloviny zbytku a tak dále do nekonečna; jenže konečný člověk nemůže udělat nekonečně mnoho pohybů

- ve stejné době jako Eleaté působil filozof – přídomek – TEMNÝ – byl těžce pochopitelný
= Hérekleitos z Efesu – vše plyne, 2x nevstoupíš do téže řeky, moře je nejčistší a nejšpinavější zároveň = z hlediska pitné vody – nejčistší pro ryby a nejšpinavější pro člověka
- základem jeho učení je že navazoval na Miléťané, ktr měli za základ vodu, oheň, neurčitá látka
- on ale říká, že svět je větší než ohněm rozněcujícím se a hasnoucím podle míry / nějakého zákona a nebyl stvořen žádným z bohů ani lidí a je týž pro všechny
- rozlišuje svět objektivně existující – svět pro všechny x svět jenom pro člověka = individuální
- neodděluje hmotu a pohyb
- je na počátku teorie o pohybu = dialektika = je jejím zakladatelem – pohyb je prostřednictvím změn a ty změny jsou dány bojem protikladů
- vývoj se děje prostřednictvím protikladů – výsledkem jsou skutečnosti, ktr v sobě mají protiklad a výsledkem je nová skutečnost
- zákon vzniku a zániku – slunce každý den zaniká a vzniká
- den střídá noc
- vše co se děje není nahodilé, je tu nějaký zákon a tomu se říká logos
- relativnost smyslového poznání
- relativnost hodnotových kritérií – „vepři mají víc hnoje, než čisté vody“"

Práce je psaná v odrážkách. Obsahuje chyby ve jménech. Informace o některých filozofech jsou doplněny jejich malými podobiznami.