1.	Spolek Jednota paní

1.1.	Hlavní úkoly

2.	Stavba sirotčince

2.1.

Správa

2.2.

Řád

2.3.	Období první světové války

2.4.	Druhá světová válka

3.	Přepadení sirotčince

4.	Zrušení Jednoty paní

5.	Rodinný typ dětského domova

6.	Použitá literatura

"Úplně na počátku stál spolek s názvem Jednota paní. Tento spolek byl založen 16. října 1867 a jeho hlavním posláním bylo zabezpečit patřičné vychování osiřelé, opuštěné a zanedbané mládeži a zároveň měla zabezpečit péči o její duševní a tělesné zdraví. V době svého vzniku měla Jednota paní 50 členů první předsedkyní byla manželka okresního starosty – Anna Seigerschmidtová.
Mezi hlavní úkoly Jednoty paní bylo zabezpečit peníze potřebné pro vybudování sirotčince. Spolek více jak 30 let pořádal různé koncerty, plesy a jiné charitativní akce a sháněl příspěvky od občanů, až se jim v roce 1899 podařilo shromáždit dostatečné množství peněz (50 tisíc zlatých), a stavba okresního sirotčince mohla začít. Mezi lidmi, kteří Jednotě paní přispěli, byli mimo jiné i panovníci (například J. V. císař Ferdinand Dobrotivý, J. V. císař František Josef I. nebo arcivévoda Albrecht). Anna Seigerschimdtová, z pozice oficiálního zástupce spolku, získala v jednání s okresním zastupitelstvím nejen stavební povolení, ale i příslib, že tento úřad bude hradit i každoroční schodek při správě sirotčince. Ze společné smlouvy mezi Jednotou paní a okresním zastupitelstvem vyplývá i to, že v případě, že se spolek Jednoty paní rozejde, pak sirotčinec i příslušný fond přejde právě pod okresní zastupitelství, které ho bude zabezpečovat.
Jednota paní a okresní zastupitelství v čele s okresním starostou Josefem Hamplem vytvořili komitét, který se měl zabývat právě stavbou sirotčince. Z jejich jednání vyplynul mimo jiné i název pro budoucí sirotčinec: „Okresní sirotčinec arcivévodkyně Alžběty Marie“.
Základní kámen byl položen 1. září 1898, a během několika měsíců byl sirotčinec otevřen.
A jak to vypadalo se správou sirotčince? Hospodaření zabezpečoval výbor Jednoty paní, vyřizování úředních věcí měla na starosti jednatelka spolku, a správu samotného sirotčince zařizovala správkyně- představená školského řádu sv. Františka. A právě jeptišky z tohoto řádu tvořily personál sirotčince.
Vnitřní správa stanovila řád, podle kterého se svěřenci i zaměstnanci museli chovat.
Tento řád pojednával například o stravování (bylo dbáno o pravidelnou, rozmanitou, vyváženou a zdravou stravu), odívání (které mělo být shodné s oblečením středních vrstev, a bylo zakázáno používat uniformy), zdravotní péči (která samozřejmě stála v popředí, souvisela i se správnou životosprávou, tělocvikem i pravidelnými vycházkami). V neposlední řadě se řád samozřejmě zabýval i výchovou vzděláváním svěřenců. Chovanci ve věku povinné školní docházky mají podle řádu docházet do veřejných škol, přičemž personál sirotčince se stará o pravidelnost a včasnost docházky a vede jedince i k plnění domácích úkolů. V případě, že se mezi chovanci vyskytne nadaný jedinec, potom má Jednota paní zabezpečit podporovat další studium. Po 14. roku věku odchází chovanci do učení, a sirotčinec jim má poskytnout několikero oblečení „do začátku“. Podle ústavního řádu má v sirotčinci panovat vzájemná snášenlivost, není proto přípustné, aby mezi chovanci byly šířeny církevní nebo politické ideje.
Období první světové války bylo pro sirotčinec pochopitelně velice těžké období. Nedostávalo se financí na potraviny a ošacení, a už vůbec nebylo dostatek peněz na investice do budovy. Po válce mohli být přijímáni jen úplní sirotci, více dětí si sirotčinec nemohl dovolit živit.
Další zkouškou pro ústav byla druhá světová válka. Ale i tu Jednota paní ustála. Dokonce získala i podporu veřejnosti, rozšířila svoji členskou obec a získala relativně dost finančních prostředků."

Práce byla použita pro předmět Dějiny pedagogiky.