1.	Distres - definice

2.	Eustres - definice

3.	Stres a základní potřeby

4.

Stresory

5.	Příznaky stresu

6.	Distres podrobněji

7.

Závěr

8.	Použitá literatura

"V dnešní době existuje řada definic stresu. Hans Selye jej definoval jako nespecifickou odpověď na jakékoliv narušení vnitřní rovnováhy organismu. Rozlišil také dva zcela odlišné druhy stresu- eustres a distres.
Distresem označujeme neuspokojení vitálních potřeb či stimulaci center nelibosti v limbickém systému. Tato stimulace vzniká automaticky při potenciálním nebezpečí a může být ovlivněna procesy učení. Z definice vyplývá, že tento typ stresu je škodlivý, a měli bychom se ho snažit dávkovat (k tomu je zapotřebí opravdová sebeanalýza). Je spojen s nemocemi, depresemi, osamělostí.
Eustres je naopak uspokojení vitálních potřeb či stimulace center libosti v limbickém systému, přičemž to závisí nejen na vnějších podmínkách, ale i na našich naučených reakcích. Přináší do života zdraví, spokojenost, zdraví, štěstí a proto bychom ho měli vyhledávat.
Pokud se chceme zabývat stresem, je důležité znát základní potřeby. Jsou jimi: potřeba stimulace, libých pocitů a potřeba doteku. Naprosté neuspokojení těchto potřeb může vést dokonce i ke smrti.
Každé ohrožení základních potřeb je považováno za nebezpečí, a spouští buď automatickou poplachovou reakci útok- útěk, stresovou reakci (distresovou).
Zatížení, která vyvolávají stres, se nazývají stresory. Působí-li delší dobu, odpovídá tělo reakcí nouzového stavu. Existují tři fáze obecného syndromu přizpůsobení: První z nich je fáze poplachu- organismus se snaží přizpůsobit nové situaci nejdříve v pasivní šokové fázi. To vede k poklesu tělesné teploty a krevního tlaku a vyvolává produkci adrenalinu. V aktivní protišokové fázi dojde k produkci hormonů nadledvinkové kůry, zvýšení krevního tlaku a ke koncentraci cukru v krvi. Druhou fází je fáze odporu, během které se organismus přizpůsobuje dotyčnému stresoru při redukované schopnosti odporu vůči jiným stresorům. V poslední fázi – fázi vyčerpání dochází ke kolapsu mechanismů přizpůsobení, popřípadě až k nevratným symptomům.
Existuje také stres zaměřený na podnět. Jedná se o takové situace, které způsobují stres nezávisle na osobě. Příkladem může být stres na pracovišti, kde často dochází k přetěžování (ale někdy i k nevytížení), nejistotě, strachu, k sociálním konfliktům. Dalším příkladem je sociální stres, který vyplývá z interpersonálních vztahů- zejména potom rodinných a partnerských.
Stres se projevuje různými příznaky. První skupinou jsou příznaky fyziologické- bolesti hlavy, nespavost, únava nebo malátnost během celého dne, zažívací potíže, pocení či dýchací potíže při nepatrných podnětech, pokles sexuální touhy, u žen poruchy menstruačního cyklu, problémy s krevním tlakem, náhlé alergie na věci, na které jsme dříve alergii neměli, atd. Druhou skupinu tvoří příznaky psychologické- například podrážděnost, apatie, deprese, pocit osamělosti, ztráta sebeovládání, společenská izolace, potíže s pamětí, nedostatek motivace, bezdůvodné násilí atd.
Nyní bych se ráda podrobněji zaměřila na distres."

Seminární práce byla použita pro předmět Psychopatologii na Univerzitě Hradce Králové.