1.

Úvod

2.	Manipulace

2.1.	Manipulátor

2.2.	Jednotlivé fáze manipulace

2.3.	Typy manipulátorů

2.4.	Klasifikace manipulací podle Jeronýma Klimeše

3.	Manipulativní techniky

3.1.	Jednotlivé techniky manipulace podle Becka

3.2.	Spin doctoring

4.

Závěr

5.	Seznam použité literatury

„1. MANIPULACE
Manipulace (z latinských výrazů ruka a uchopit) je v sociální psychologii a sociologii termín označující snahu o působení na myšlení druhé osoby či více osob, přičemž manipulátor se snaží přesvědčit osobu či osoby o správnosti myšlenky, názoru či jednání, které nejsou manipulovaným jedincům vlastní, či pro ně nemají dostatek iniciativy, a které by tudíž danou myšlenku, názor či jednání nepřijali, nebo až s dlouhou časovou prodlevou. Manipulovaná osoba si často ani neuvědomuje, že je s ní manipulováno, případně si to uvědomuje, ale z nějakého důvodu se nemůže a někdy ani nechce bránit .
Lidé byli manipulováni již od dávných dob, protože každá historická i politická sféra zplodila vždycky stejně bezohledné a ziskuchtivé manipulátory. Jejich vliv ovšem nikdy nebyl tak nebezpečně zhoubný a nezvratný jako v našem zglobalizovaném, ztechnizovaném a zvirtualizovaném světě. Historičtí manipulátoři (církve, misionáři, absolutisté a váleční vůdci) vytvářeli již od počátků civilizace organizace k upevnění vlastní i státní moci, jež byly natolik efektivní, že se daly také zneužít například k náboženským válkám, které vždycky sloužily zejména k zmnožení majetku.
Dnešní manipulátoři nás nenápadně ale přitom hrůzně efektivním způsobem zbavují individualistů a akcentovaných jednotlivců, takže nás proměňují v jednolitou masu tak rychle a nezvratně, až se zdá, že chod dějin náhle ustal, když totiž sebevýznamější události přestávají mít smysl a masy už nejsou s to uvědomit si konečné důsledky svého nebezpečného jednání. Cílem většiny manipulátorů je vytvořit z přirozeně akcentovaných jednotlivců a individualistů spokojenou, poslušnou a výkonnou masu, kterou následně mohou jednoduchými signály a hesly snadno ovládat, podle vlastních potřeb usměrňovat a především komerčně a politicky využívat. Nejvyšší zisky, jak politické, tak finanční (ostatně obojí velmi úzce souvisí) lze totiž získat jen z dostatečně zmanipulované masy bez individualistů.
Manipulátor většinou na začátku jedná tak, aby získal u svých obětí sympatie. Často využívá své charisma a znalost slabých stránek ostatních lidí.
Manipulaci můžeme chápat i pozitivně, jako působení na ostatní s využitím autority a zkušeností. Příklady pozitivní manipulace jsou některé zdravotnické obory jako např. psychologie, psychiatrie, atd., záchranné sbory v případech vyjednávání, uklidňování zachraňovaných, atd., mezilidská diplomacie při řešení situací nekonfliktní cestou, pomoc při řešení problémů, mediace, policejní vyšetřování atd.
Některé techniky manipulace běžně používají také profesionálové v reklamě s cílem prodat zboží a v politice s cílem získat přízeň voličů. V těchto případech se zpravidla neuplatňují vyšší city, které jsou naopak hlavním nástrojem manipulátora v mezilidských vztazích.
Propaganda, která je nám známá zejména z dob komunistického režimu slouží k ovládání davu a je založena právě na manipulaci s lidským myšlením. Režim jejím prostřednictvím útočí i na základní lidské potřeby a city, cílevědomě přesměrovává přirozené emoce a nutí lidi vzdát se svých práv. Manipulátor může používat i různé metody zaměřené na destrukci osobnosti manipulované osoby. Například cílové osobě či osobám nenápadně mění důvěrně známé prostředí tak, aby se v něm neorientovala a cítila nesvá. Když potřebuje, upozorňuje na své zásluhy a zároveň snižuje sebevědomí oběti. Neváhá věnovat dar velké ceny nebo půjčit peníze apod., protože si tím svou oběť morálně zavazuje. V manželství se manipulátor běžně dopouští citového vydírání. Snaží se vzbudit silné emoce (strach, pocit viny…). Dokáže zcela rozvrátit rodinu. Z výše popsaného je zřetelné, že manipulace spočívá zejména v působení na emoce a city manipulovaných."

Seminární práce do předmětu Veřejná komunikace a praktická rétorika.