1.	Typy zdravotnických systémů

1.1.	Národní systém zdravotnictví – systém Beveridgeova typu

1.2.	Liberálně tržní model

1.3.	Systém zdravotnictví v ČR

2.	Financování zdravotnictví v ČR

3.	Model zdravotní péče v ČR

4.

Zdroje

"ZDROJE FINANCOVÁNÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ
Typy zdravotnických systémů
V současné době se setkáváme s několika modely financování zdravotnických služeb ve vyspělých zemích. Národní systém zdravotnictví je charakteristický pro státy, jako je: Velká Británie, Kanada, Norsko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Nový Zéland. Tento zdravotnický systém je označován jako systém Beveridgeova typu, který je charakteristický způsobem úhrady zdravotní péče z prostředků státního rozpočtu a jiných veřejných prostředků. Zdravotní péče je tak dostupná pro všechny příjmové skupiny obyvatelstva, přičemž podíl pacienta na nákladech spojených s léčbou je téměř nulový. Občanům je zajištěná péče v nemocnicích, které jsou součástí Národní zdravotní služby. Existují i soukromá zařízení poskytující péči praktických či odborných lékařů, stomatologů i ošetřovatelskou péči. Většina uvedených států nemá nadefinovaný rozsah hrazené zdravotní péče, ale vytvořily tzv. negativní seznam zahrnující typy úkonů, které jsou z úhrad prostřednictvím státních prostředků vyloučeny. Charakteristickým prvkem jsou dlouhé čekací lhůty. Liberálně tržní model zdravotnictví vládne v USA, některých jihoamerických státech a do roku 1996 byl uplatňován také ve Švýcarsku. Systém je založen na dobrovolném komerčním pojištění hrazeném individuálně jednotlivci nebo skupinově v zaměstnání. Pro některé zaměstnance existuje možnost spoluúčasti zaměstnavatele. Převládá tržní princip, výjimečně působí státní nemocnice pro nepojištěné a nemajetné občany. Většinou je tato péče v rukou neziskových a charitativních organizací. Na jedné straně zde působí špičkový odborníci na nejlépe vybavených klinikách, na druhé straně není zajištěna dostatečná preventivní péče. Celkové výdaje na zdravotnictví jsou vysoké, avšak vysoký je i počet nepojištěných či nedostatečné pojištěných osob. Systém zdravotnictví v České republice je založený na povinném zdravotním pojištění. Tento způsob péče je charakteristický pro většinu západoevropských zemí např. Německo, Holandsko, Rakousko, Belgie. V jednotlivých státech se můžeme setkat s různými modifikacemi tohoto systému. V Německu je většina populace pojištěná na základě povinného nebo dobrovolného zákonného zdravotního pojištění. Ostatní občané jsou pojištěni u soukromých a malých veřejných pojišťoven. Rozsah péče v oblasti prevence a diagnostiky je dán legislativou. Ostatní poskytované zdravotnické služby jsou definovány Spolkovým výborem sdružujícím lékaře a zdravotní pojišťovny. Spolkový výbor sestavuje směrnici o položkách spotřebního koše zdravotnických služeb, kterou předkládá ke schválení Spolkovému ministerstvu 4 zdravotnictví. Následně dochází ke zveřejnění ve Spolkovém věstníku. V Nizozemsku se úhrady péče u jednotlivých typů pojištění liší. Úhrada nemocniční péče podléhá předchozímu schválení zdravotní pojišťovnou. Existuje spoluúčast pacienta ve formě denního paušálu. Pojištění rezidentů k úhradě dlouhodobé nákladné péče je dáno zákonem, větší polovina obyvatel je pojištěna ve veřejném nemocenském pojištění, část populace u soukromých pojišťoven a malé procento ve speciálních malých systémech pojištění. V Rakousku probíhá financování prostřednictvím zdravotních pojišťoven, formou spoluúčasti pacienta a také se podílejí Spolek, země a obce. Účelově vázané prostředky přerozděluje zemský fond nemocnicím v dané spolkové zemi. Úloha státu spočívá v legislativním a finančním usměrňování poskytované péče. Model bývá označován jako Bismarckův systém."