1.	Surovinová politika státu – vymezení pojmů

2.	Právní prostředí a územní plánování

3.	Zásady surovinové politiky státu

4.	Obecné cíle surovinové politiky ČR

5.	Význam a úloha nerostných surovin

6.	Nástroje surovinové politiky, využívání druhotných surovin

7.	Domácí surovinová základna, její životnost a perspektivy rozvoje

8.	Ceny nerostných surovin

9.	Charakteristika mezinárodního obchodu

10.	Obchodní metody (přímá a nepřímá)

11.	Mezinárodní měnová politika

12.	Vnější měnová a obchodní politika

13.	Mezinárodní marketing

14.	Základní povinnosti účastníků obchodu

15.	Uzavírání kupních smluv se zahraničím

16.

Incoterms

17.	Nejpoužívanější doložky

18.	Clo, daň z přidané hodnoty a spotřební daň

19.	Podnikatelský záměr v těžebním průmyslu

20.	Ekonomika a financování podnikatelského záměru

21.	Úloha státu v investičním procesu, nástroje podpory investičního procesu

22.	Rizika spojená s těžební činností

23.	Vnitřní a vnější faktory rizika při hodnocení ložisek nerostných surovin

24.	Útlum a privatizace báňského průmyslu ČR

25.	Problematika oceňování ložisek nerostných surovin

"1 Surovinová politika státu – vymezení pojmů
• Surovinová politika je souhrn aktivit, kterými stát ovlivňuje vyhledávání a využívání tuzemských zdrojů surovin (se zřetelem k veřejným zájmům a k ochraně přírodních, kulturních a krajinných hodnot) a získávání surovin v zahraničí s cílem zabezpečit jimi chod své ekonomiky.
• Předmětem jsou palivoenergetické, rudní, nerudní a stavební suroviny, a to jak z prvotních, tak i z druhotných zdrojů. Tato politika se nezabývá surovinami z obnovitelných zdrojů, jako vodou, dřevem, zemědělskými surovinami atd. Zabývá se však všemi druhotnými surovinami jak z hlediska jejich vlivu na úspory prvotních nerostných zdrojů, tak i z hlediska vlivu na úspory energie, která je vkládána do úpravy prvotních surovin a jejich dalšího zpracování. Politika nerostných surovin má přímou vazbu k energetické politice[1] a z hlediska stanovení a řešení některých cílů je s ní úzce propojena.
• [1] dokument Energetická politika je na stránkách www.mpo.cz
Specifickým rysem nerostných zdrojů je jejich neobnovitelnost a nepřemístitelnost.
Obecně se pod termínem surovina označuje materiálový vstup do výroby. Za nerostné suroviny jsou považovány využitelné části zemské kůry mimo vody. Za prvotní suroviny se považují přírodní látky anorganického nebo organického původu, určené k dalšímu zpracování. Druhotné suroviny jsou suroviny nebo materiály získané z odpadu, které jsou způsobilé k dalšímu hospodářskému nebo jinému využití. Nahromadění nerostné suroviny se považuje za nerostný zdroj. Tyto zdroje jsou využíváním spotřebovány, ale část jejich surovinového obsahu dále existuje ve formě vytvořených hodnot, např. postaveného domu.
Je-li nerostný zdroj zkoumán a jsou-li na něm vyčísleny zásoby, stává se ložiskem.
Báňská legislativa rozlišuje ložiska vyhrazených a nevyhrazených nerostů. Mezi ložiska výhradní patří ložiska vyhrazených nerostů, kterými jsou prakticky všechny nerosty mimo stavebního kamene, štěrkopísků a cihlářských surovin, které patří mezi nevyhrazené nerosty. Za výhradní ložiska však stát v minulosti prohlásil i některá průmyslově významná ložiska nevyhrazených nerostů. Výhradní ložiska jsou ve vlastnictví státu. Ostatní ložiska nevyhrazeného nerostu, tzv. nevýhradní ložiska kamene, štěrkopísku a cihlářských surovin jsou součástí pozemku. Geologické zásoby ložisek vyhrazených nebo nevyhrazených nerostů tvoří fyzické zásoby těchto nerostů v původním stavu.
Průmyslové zásoby jsou zásoby, využitelné dostupnými technologiemi v momentě ukončení průzkumných prací.
Hlavními kritérii pro vymezení surovin a jejich zdrojů jsou kritéria ekonomická.
Stát dbá o šetrné využívání přírodních nerostných zdrojů a ochranu nerostného bohatství. Viz. čl. 7 Ústavy České republiky. Za šetrné se považuje takové využívání přírodních nerostných zdrojů, které použitím dostupné moderní techniky a technologie při těžbě a úpravě nerostných surovin zabezpečí jejich optimální využití a zhodnocení. Nerostné bohatství jsou nerostné zdroje na území státu. Šetrným využíváním nerostných zdrojů se rozumí povinnost hospodárně využívat nerostné zdroje s ohledem na zachování možností i pro budoucí generace. Ochranou nerostného bohatství se pro potřeby surovinové politiky rozumí ochrana vyhledaných a prozkoumaných ložisek nerostných surovin před ztížením nebo znemožněním jejich případného využití v budoucnu a stejně tak i ochrana před jejich neoprávněným užíváním a spotřebováním, které je ze společenského hlediska neekonomické.
Trvale udržitelný rozvoj splňuje potřeby současné generace a zároveň neomezuje budoucí generace v jejich potřebách. Využívání zdrojů nerostných surovin zmenšuje jejich zásoby a možnosti využívání v budoucnu. Čerpání nerostných zdrojů musí brát v úvahu jejich vzácnost, úroveň technologií a dostupnost náhradních zdrojů. Trvale udržitelný rozvoj vyžaduje ponechat volbu čerpání neobnovitelných zdrojů budoucím generacím. Možnosti těžby i spotřeby prvotních nerostných surovin jsou určovány reálně existujícími limity území a životního prostředí."

Klíčové pojmy v textu jsou tučně zvýrazněny.