1.

Úvod

2.	Od Evropského společenství po EU-27

2.1.	Založení a vývoj evropských smluv

2.2.	Rozšiřování Evropského hospodářského společenství

2.3.	Evropská Unie: založení a rychlé rozšiřování

3.	Evropská unie: regionální organizace

3.1.	Klasifikace Evropské unie

3.2.	Role a funkce Evropské unie

4.	Struktura Evropské unie

4.1.	Struktura evropských institucí

4.2.	Rozhodování v Evropské unii

5.

Závěr

6.	Literatura a internetové zdroje

"1. Od Evropského společenství po EU-27
1.1 Založení a vývoj evropských smluv
Evropský kontinent zůstává pozadu za Amerikou a Asií: není na něm žádná velká supervelmoc. Sice Evropu táhne třetí nejsilnější ekonomika světa (Spolková Republika Německo), ale roztříštěnost evropských státních ekonomik hraje v její neprospěch. Politický vývoj v Evropě směřuje k čím dál tím větší integraci, právě s optimistickým cílem posílit ekonomiku Evropy a to pomocí silné mezinárodní organizace. Příběh této organizace začal 18. dubna 1951 založením Evropského společenství uhlí a oceli. Ovšem skutečným začátkem této organizace je Římská smlouva, která vedla k vytvoření Evropského hospodářského společenství (EHS), podepsána v březnu 1957 Belgií, Francií, Itálií, Lucemburskem, Nizozemím a Spolkovou republikou Německo. Tato smlouva vstoupila v platnost 1. ledna 1958 (Romacov, 2002: str. 84-85). Evropská unie ovšem vyjde až z Maastrichtské smlouvy podepsané 7. února 1992 a platné od 1. listopadu 1993. Nyní Evropská unie prochází nejrozsáhlejší změnou v její historii: začíná se aplikovat Lisabonská „reformní“ smlouva, která byla ratifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009.
Evropská unie si klade jako cíle hlavně podporu ekonomického a sociálního pokroku, vysokou zaměstnanost, dodržování lidských práv, ochranu životního prostředí. Od roku 2004 mezi cíle Evropské unie patří prosazovaní Evropského sociálního modelu, jakéhosi protějšku Americkému snu. Další směřování Unie a změny cílů náleží Evropské radě.

1.2 Rozšiřování Evropského hospodářského společenství
25. března 1957 byly podepsány Římské smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii (takzvaný EURATOM). Vůle už je dána vytvořit prostor pro volný obchod, tedy zrušit vnitřní hranice. Realizovat tento nápad zabere nicméně evropským politikům přes 30 let. První procedura rozšíření Evropského společenství začátkem 60. let zkrachovala, francouzský prezident Charles De Gaulle použil své právo veta, jelikož považoval vstup Spojeného království jako americký „Trojský kůň“. Na první rozšíření si tedy musíme počkat do roku 1967, kdy francouzský prezident Georges Pompidou již není problémem. Několik let jednání dosáhlo výsledku a Evropské hospodářské společenství se rozšířilo o Spojené království, Dánsko a Irsko (Norsko také kandidovalo, ale Norové členství odmítli v referendu).
Další rozšiřování již přišlo rychleji. Řecko podalo svoji žádost 12. června 1975 po návratu demokracie a vstoupilo do Evropského společenství 1. ledna 1981. Na návrat demokratického politického systému muselo také počkat Španělsko a Portugalsko. Tyto země podaly žádost v roce 1977 a vstoupily do Evropského společenství 1. ledna 1986. Poté v roce 1987 přišla problematické žádost: Turecko. S touto zemí se o vstupu stále jedná (k Turecké otázce se ještě dostaneme později). Poslední rozšíření Evropského hospodářského společenství bylo v roce 1990, vzhledem ke spojení západního a východního Německa, se společenství rozšířilo o východní část tohoto již členského státu.

1.3 Evropská Unie: založení a rychlé rozšiřování"