1.	A - abraze, aerocysty, agradace, antecedentní údolí, antiklinála, akumulace, aluvium, atol

2.	B- barchan, bioherma, biostroma, bornhardt, brachyantiklinála, brachysynklinála

3.	C - cenot, creep

4.	D - deflace, deglaciace, deprese nivační, deskvamace, detenze, drumlin

5.	E- endokras, epigeneze, epigenetické údolí, eroze, eskery, echtplén, evorze, exarace, exfoliace, exokras, exfoliační klenba

6.	F - facety, fjord

7.	D- dělení geomorfologie

8.	G – geosynklinála

9.	H – hranec

10.	J - jardang, jesep

11.	K - kam, kaňon, kar, konsekventní údolí, koraze, kras, krčmi, kryopedimenty, kužel

12.	L - loket náčepní

13.	M - meandr, mogot, moréna

14.	N – nivace

15.	O - obsekventní údolí, okrouhlík

16.	P - plucking, polje

17.	R - resekventní údolí, roklina, ruwary

18.	S - saltace, sandr, saprolit, stalaktit, semipolje, sesuv, stalagmit, subsekventní údolí, sufoze

19.	Š - šelf, škrap

20.	T - tabule, tafoni, terasy, thufur

21.

U – útes

22.

V – výsep

23.	Z - zákrut.

„STALAKTIT
Výraz z oblasti krasových jevů. Vzniká tak, že voda rozpouští vápenec Ca(HCO3)2. Tato voda stéká ze stropů jeskyň, vypařuje se a zanechává po sobě nepatrný povlak uhličitanu vápenatého. Postupem času vznikají krápníkové útvary. Jestliže visí ze stropu dolů, nazývají se stalaktity. U nás se tvoří v oblasti Domnice, Moravský kras, Koněpruské jeskyně. V Evropě třeba ve vápencových pohořích na Balkáně.

SUFOZE
Mechanické vyplavování a odnos drobných částic hornin podzemní vodou ve směru sklonu svahu, přičemž vzniká podélná deprese – tzv. sufozní jáma. Ta může zapříčinit další sesuv horniny. S tímto jevem se setkáváme v krasových oblastech.

ŠELF (kontinentální)
Tvoří směrem od pobřeží mořské dno. Jedná se vlastně o pokračování pobřeží do moře. Na nejhlubším místě dosahuje hloubky 200m. Tektonicky stabilní pobřeží mívají šelfovou pláň širokou až několik desítek km. Šelf přechází do kontinentálního svahu. Vyskytuje se např. v oblasti Severního moře, kde se v něm těží ropa.

ŠKRAP
Výraz z oblasti krasových jevů. Povrchová voda stéká po vápencových horninách, rozpouští je a vyhlubuje v nich různé nerovnosti – škrapy. Vývoj a tvar je ovlivňován různými příměsemi ve vápencích. Velký význam při tvorbě škrapů má i vrstevnatost a rozpukání vápenců. Ve škrapech se hromadí tzv. červená hlína, což jsou vyluhované pozůstatky hydrátů železa a hliníku. Tyto útvary se vyskytují ve vápencových pohoří Balkánu, u nás v Moravském krasu.

Exfoliační klenba – geomorfologický útvar který je výsledkem mechanického zvětrávání – exfoliace. Vlivem odlehčení (např. po ústupu ledovce)nadloží dochází k odlučování horninových slupek. Pukliny jsou často cibulovitě prohnuté. Vzniká v masivních, málo pukavých horninách (žula). Př.:JV Švédsko“

Práce obsahuje gramatické chyby a překlepy.