1.	Andragogika jako věda

1.1.	Vědecké základy andragogiky, andragogické pojmosloví

2.	Legitimizační problémy andragogiky, vztah andragogiky a pedagogiky

2.1.	Andragogika v systému vědních disciplín

3.	Teoretické přístupy v andragogice

3.1.	Širší a užší pojetí andragogiky - vymezení jednotlivých koncepcí

3.2.	Vývoj a principy integrální andragogiky

4.	České a mezinárodní dokumenty o vzdělávání dospělých

4.1.	Koncepční dokumenty v ČR, EU, OECD a UNESCO

4.2.	Legislativní úprava vzdělávání dospělých v České republice

5.	Historické a společenské souvislosti vývoje vzdělávání dospělých

5.1.	Období starověku, středověku do konce 16 století

6.	Historické a společenské souvislosti vývoje vzdělávání dospělých

6.1.	Období novověku do konce 19 století

7.	Historické a společenské souvislosti vývoje vzdělávání dospělých

7.1.	20 a 21 století v ČR

8.	Historické a společenské souvislosti vývoje vzdělávání dospělých

8.1.	20 a 21 století ve světě

9.	Andragogika jako studijní obor

9.1.	Andragogika na vysokých školách

9.2.	Osobnosti české a světové andragogiky

10.	Objekt a předmět andragogiky

10.1.

Vývojové tendence

10.2	Přístupy k interpretaci objektu a předmětu andragogiky

11.	Další profesní vzdělávání

11.1.

Principy, současný stav a perspektivy ve světě a v České republice

11.2.

Národní soustava kvalifikací

11.3.

Rozvoj a implementace

11.4.

Národní soustavy kvalifikací v České republice

12.	Zájmové a občanské vzdělávání

12.1.

Formy a realizace v České republice a ve světě

13.	Celoživotní vzdělávání a celoživotní učení

13.1.

Dřívější a současné chápání konceptu celoživotního vzdělávání

13.2.

Stěžejní kurikulární dokumenty a současné evropské trendy

13.3.

Zapojení škol do celoživotního vzdělávání v ČR

14.	Personální a kulturní andragogika

14.1.

Andragog a jeho role v organizacích

14.2.

Enkulturace, akulturace, kultivace

14.3.

Role kultury ve vzdělávání dospělých, možnosti kultivace dospělých

15.	Sociální a speciální andragogika

15.1.

Socializace a socializační mechanismy

15.2.

Sociální andragogika, sociální práce a péče

15.3.

Význam speciální andragogiky, nástroje jejího působení

16.	Demografický vývoj v Evropě, příprava na stárnutí populace v ČR a EU

17.	Cílové Skupiny gerontopedagogiky

17.1.

Potřeby a možnosti vzdělávání ve stáří

17.2.

Podmínky edukace seniorů

17.3.

Možnosti vzdělávání seniorů ČR a v zahraničí

18.	Role andragoga

18.1.

Specifika andragogice práce

18.2.

Kompetence andragoga a další vzdělávání v andragogické profesi

19.	Kvalita ve vzdělávání dospělých, vymezení kvality v andragogice

19.1.

Nástroje prokazování kvality

19.2.

Problematika certifikace a akreditace

20.	Andragogický výzkum

20.1.

Metody a techniky andragogických výzkumů

20.2.

Příklady z praxe

21.	Andragogické poradenství, jeho role

21.1.

Formy a metody práce s dospělými

21.2.

Poradenské instituce pro dospělé

21.3.

Integrovaný systém kariérového poradenství

22.	Terciární vzdělávání

22.1.

Historické souvislosti

22.2.

Typy institucí

22.3.

Legislativní rámec

22.4.

Probíhající diskuse a další vývoj

23.	Aktuální problémy andragogiky a vzdělávání dospělých

24.	Andragogická interakce a její činitelé

24.1.

Uplatnění andragogiky v každodenním životě

25.	Specifika vzdělávání a učení v dospělosti

25.1.

Zájmy, potřeby a motivace dospělých

25.2.

Institucionální zajištění vzdělávání dospělých

"3. Teoretické přístupy v andragogice. Širší a užší pojetí andragogiky: vymezení jednotlivých koncepcí, Vývoj a principy integrální andragogiky.
Užší pojetí: zaměření andragogiky na výchovu, vzdělávání a učení dospělých, Beneš, UK Praha; stěžejní termíny: výchova, vzdělávání, vzdělání, učení, výuka, kompetence, kvalifikace, osvěta. Integrální andragogika: Jochmann, UP Olomouc, pojímá andragogiku jako všestrannou péči o člověka. Vyjadřuje její integraci s personálními činnostmi a se sociální pedagogikou. Není jen vědou o vzdělávání dospělých, ale je to vzdělávání, edukace, péče a funkcionální působení. Dříve se předpokládalo, že metody a techniky učení dětí lze aplikovat při vzdělávání dospělých. Bylo potřeba VD odlišit od vzdělávání dětí, a tím tedy vznikla aplikovaná vědní disciplína andragogika. Jako první Alexander Kapp v roce 1833 ve svém díle Andragogika neboli vzdělávání v dospělém věku - „Platónovo učení o výchově“ - pokus o definování nauky o vzdělávání dospělých. Znovu byl objeven 1921 Eugenem Rosenstockem - VD potřebuje svoje speciální učitele, metody a filosofii - pod pojem andragogika zahrnoval všechny školské formy VD.
Dewey - další vzdělávání bylo pro něho obohacování již získaných vědomostí a zkušeností praxí.
Thorndike - jako první experimentálně prokázal schopnost dospělých učit se i ve vysokém věku.
Have - ve 40. letech položil teoretické základy andragogiky.
Hanselmann - popisuje andragogiku jako samostatnou vědu - 3 složky: péče, vedení, výchova a vzdělávání.
60. léta - andragogika se etablovala na řadě univerzit, období empirických výzkumů a teoretického rozvoje.
Podpora řady světových institucí (UNESCO, Rada Evropy, OECD…), významné dokumenty.
70. léta - Knowles rozvinul koncepci andragogiky, začal čerpat z rozdílnosti andragogiky a pedagogiky.
60. a 70. léta - rozvoj andragogiky v samostatnou vědní disciplínu.
Vývoj integrální andragogiky:
Po 2. sv. válce: založena katedra lidovýchovy na FF UK Praha.
60. léta: obor Pedagogika dospělých (Praha, Olomouc).
Až do r. 1989: VVD = výchova a vzdělávání dospělých. 1990 zavedení pojmu Andragogika v Olomouci (Jochmann), důvod: náhrada za ideologicky zdiskreditované pojmy VVD a pedagogika dospělých. Poté pojem převzala i Praha. Jochmann v Olomouci rozšířil a zpřesnil význam andragogiky, rozvinul koncept integrální andragogiky jako všestranné péče o člověka. Pokračovatel Šimek. Principy Integrální Andragogiky: integruje pohled celé řady vědních disciplín na možnosti a problémy uplatnění člověka ve všech oblastech společenského života, integruje všechna období života jedince, integruje zkoumání procesů a jevů, kterým je člověk vystaven v prostředí neustálých společenských změn.
Teorie andragogiky: dělíme do 2 skupin: teorie objektivní = student je pouhým objektem, důležitý je výsledek procesu, zaměření na teorii; teorie subjektivní (interpretativní) = vidí vzdělávaného jako subjekt, ten má jistá očekávání, zájmy, role; vidí člověka v každodenních situacích. Behaviorální, pragmatické, psychoanalytické, existencionalistické, komunikativní, humanistické, kritické, spiritualistické, personalistické, kognitivně-psychologické."

Klíčové pojmy jsou podtrženy. Práce obsahuje několik tabulek, rozsah čistého textu je cca 34 stran. Rozsah jednotlivých otázek je 1-3 strany.