1.	Základní pedagogické pojmy

2.	Smysl a podmínky výchovy – úloha výchovy v životě jedince a společnosti

3.	Hlavní složky výchovy v širším smyslu

4.	Historický vývoj pedagogiky volného času

5.	Člověk, společnost a výchova ve volném čase

6.	Pedagogika volného času v systému sociálních věd

7.	Pojetí, typy a principy pedagogiky volného času

8.	Politika volného času

9.	Perspektivy a problémy pedagogiky volného času

10.	Specifika volného času v konzumní společnosti

11.	Oblasti volného času důležité pro současného mladého člověka

12.	Typologie volnočasových aktivit

13.	Výchovný význam her

14.	Příprava a vedení volnočasových akcí

15.	Pracovníci ve sféře volného času

16.	Osobnost pedagoga volného času

17.	Vzdělávání jako společenská hodnota, hodnotová výchova

18.	Etika volného času

19.	Animativní pedagogika

20.	Informální pedagogika

21.	Pedagogika komunikace a interakce

22.	Sdružení a organizace pečující o výchovu ve volném čase

23.	Vybrané právní normy důležité pro pedagoga volného času

24.	Právní normy

25.	Využití dramatické výchovy

"2. Smysl a podmínky výchovy – úloha výchovy v životě jedince a společnosti
Výchova
• Výchova se v teoriích a učebnicích vymezuje různě např.:
• Můžeme jí definovat jako specificky lidskou aktivitu, jejíž podstata spočívá v navozování a řízení záměrných změn a procesů v osobnosti jedince. Tím lze výchovu pojímat jako specifický druh socializace, který je vymezen vědomým a řízeným ovlivňováním lidské osobnosti. Tím je výchova odlišena od všech ostatních náhodných vlivů na člověka (Koťa, 1994, s. 6).
• Výchova je cílevědomá, záměrná a plánovitá činnost, při níž jsou rozvíjeny všechny fyzické a psychické stránky jedincem, které jsou prospěšné jemu i společnosti. Týká se všech věkových údobí bez jakéhokoliv omezení.
• Výchova (záměrné, plánovité a cílevědomé formování osobnosti)
• a)Výchova v užším smyslu (formování citů, vůle, charakteru), Výsledek výchovy – co a jak člověk cítí, co sám chce.
• b) Vzdělávání (formování intelektu, rozvoj duševních schopností), Výsledek vzdělávání – je to co člověk ví, co dovede.
• Výchova + vzdělávání = výsledkem je všestranné rozvíjení osobnosti.
Funkce výchovy
• Spočívá v přípravě k sociálním rolím a v rozvoji základních kvalit osobnosti.
Příprava k sociálním rolím
• Výchova může být úspěšná jedině tehdy, připravuje-li jedince pro základní sociální role, které má ve společnosti zastávat. To předpokládá kvalifikovanost a specializaci každého je-dince a schopnost jeho kvalitního a odpovědného plnění sociálních rolí s vysokou profesiona-litou a občanskou angažovaností.
• Soubor dominantních sociálních rolí, pro které má výchova jedince připravovat, je otevře-ným systémem, v němž se mění i hierarchie rolí a dochází i k přehodnocování rolí tradičních.
• Za významné je možno považovat následující sociální role, na které by měla výchova je-dince soustavně připravovat:
• Jedinec jako:
• občan
• kvalifikovaný a úspěšný pracovník
• ochránce a tvůrce životního prostředí
• partner a rodič
• účastník kulturního života
• tvůrce a uživatel hodnot materiálních i duchovních
• uživatel volného času
• účastník dopravy (chodec, pasažér, řidič)
Rozvoj základních kvalit osobnosti
• Výchova je chápana jako jednota dvou dílčích procesů, vzdělávání a výchovy v užším smyslu.
• Vzděláním je označován proces, v kterém se rozvíjí vědomosti, dovednosti, návyky a schopnosti, a který zasahuje především oblast intelektuální sféry
• Výchovou v užším smyslu se rozumí rozvíjení postojů jedince ke skutečnosti, jeho pře-svědčení, potřeb a zájmů, především tedy stránky citové a volní.
• Vzdělání a výchova v užším smyslu tvoří v reálném pedagogickém procesu jednotu, a proto hovoříme o jednotném výchovně vzdělávacím procesu."

Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky, Speciální pedagogika pro vychovatele.
Práce je psaná formou odrážek. Klíčové pojmy jsou zvýrazněny. Otázky číslo 17 a 23 jsou dostupné na internetu.