1.

Úvod

2.	Sběratelství a počátky restaurování

2.1.	Medicejové jakožto první sběratelé

2.2.	Papežové a kardinálové v Římě

2.3.	Kolekce Izabely d´Este

3.	Restaurování antických soch v 16. a 17. století

3.1.	Sousoší Laokoóna

3.2.	Socha Herkula Farnese

3.3.	Asambláže antických soch

3.4.	Techniky restaurování

4.	Restaurování antických soch v 18. a 19. století

4.1.	Parthenónské mramory

4.2.	Techniky restaurování

5.

Závěr

6.	Seznam použité literatury

"1. 2. Papežové a kardinálové v Římě
Okolo roku 1550 bylo v Římě nad sto antických kolekcí, ovšem díky vykopávkám jejich počet rostl. Většinou byly tyto terény majetkem šlechtických rodin, tudíž nálezy se staly kolekcemi jejich, např. kolekce della Valle, Cesi, Farnese, Carpi, Caraffa, Grimani…Vykopávky byly prováděny spíše způsobem rabování, a mnoho děl bylo značně poškozeno, nevyjímaje následného zacházení. Humanisti 15. století kritizovali všechny, kdož takto ničili a poškozovali antické monumenty a jiné památky a obvinili papeže, že neděla nic na ochranu tohoto dědictví .
První opatření ochrany ustanovil papež Martin V. (1417 – 1431) roku 1425 bulí Etsi in cunctarum orbis, která zaručovala mimo jiné i udržování a opravování ulic, mostů, městských bran, budov. Organizace byla přeformulovaná jeho nástupcem Eugenikem IV. nařízením ochrany i kolosea. Ovšem ochranu antických památek jako první ustanovil papež Pius II. (1458 – 1464) roku 1462 bulí Cum almam nostram urbem, ovšem prosadit ji nebylo v jeho možnostech .
Myšlenkou expozice nalezených děl se sběratelé začali zajímat až v 30. letech 16. století, kdy se jejich počet již značně nashromáždil . Sochy, velmi často poškozené, či zachované fragmentárně byly umístěny pod arkádami nádvoří či v zahradách, ve 20. letech se začalo s jejich vystavováním ve výklencích, na podstavcích a velmi často na stěnách vil či zdech zahrad .

SBÍRKA CORTILE DI BELVEDERE ve Vatikánu vznikla za papeže Giulia della Rovere (Julius II.) po roku 1503. Výstavbu Belvederu ve velké míře inicioval i nález sousoší Laokoóna v roce 1506 a po smrti Julia II. zde byla převezena socha Venuše, socha císaře Komoda, Tiber, sousoší Herkula, socha Spící Adriany (identifikovaná jako Kleopatra). Za Lva X. přibyly sochy božstev Tigris, Nil, a za Klementa VII. Torso Belvederské (fragment Herkula), za Pavla III. Venuše vycházející z lázně a Antinos-Hermes. Benátský posel Hadriána VI popisuje: „ Z východu z lodžie otvírala se očím zahrada plná úrody. V jedné její části se vyskytovaly trávy a vzácné dřeva, v druhé části vyložené terakotovými deskami rostly četné stromy pomerančové. Ve středu této zahrady jsou umístěny dvě velké sochy z mramoru…zobrazující řeky Tiber, Nil, sochy antické zdobící fontány. V první časti zahrady po pravé straně vidět je nevelkou, ve zdi zahrady umístěnou kapli, v níž na mramorovém podstavci jest umístěna úžasná socha Apollóna …. Blízko této sochy v podobném stylu i podobném podstavci připomínající oltář (zajisté to byla fontána) skvělo se sousoší Laokoóna (objekt vznešeného obdivu turistů). Stav zachování tohoto okázalého sousoší byl vynikající, jedině kaplan trojský má odlomené rameno….Nedaleko od Laokoóna je situovaná v podobném stylu v životní velikosti socha nahé Venuše. Všechny jinak sochy předčil Laokoón a Apollo“ .
Sbírka byla svým konceptem podobná zahradě San Marco Lorenze Medicejského ve Florencii, v níž byla umělecká díla předmětem zájmu umělců. Starali se o zabezpečení a zpřístupnění fragmentů antických děl. Je možné, že k tomuto přispěl syn Lorenze Medici - Gionanni Medici, pozdější Lev X., jenž v čase vyhnání z Florencie byl v Římě v nejbližší společnosti Julia II. Veřejný charakter kolekce svědčí nejen o kulturním významu, ale též o politickém podtextu sbírky. Navštěvovali je nejen diplomati, ale také humanisti, autoři archeologických rozprav z celé Evropy."