1.

Úvod

2.	Cíle práce

3.	Literární přehled

3.1.

Taxonomie

3.2.	Rozmnožování a kultivace

3.3.	Rozmnožování

3.4.	Kultivace rostlin

3.5.	Vysévané taxony

3.5.1.

Rebutia atrovirens (Backeb.) Šída comb. nov. var. Atrovirens

3.5.2.

Rebutia brunescens Rausch

3.5.3.

Rebutia fiebrigii aff. SE 68

3.5.4.

Rebutia haagei Frič et Schelle

3.5.5.

Rebutia heliosa Rausch var. Heliosa

3.5.6.

Rebutia muscula Ritt. et Thiele

3.5.7.

Rebutia vallegrandensis Cardénas

3.6.	Přírodní podmínky

4.

Metodika

4.1.	Semenný materiál

4.2.

Skleník

4.3.	Potřeby k výsevu

4.4.

Postup

4.5.	Klíčivost a mortalita klíčenců

5.

Výsledky

5.1.	Klíčivost a mortalita

5.2.	Mikroklima v jednotlivých časových úsecích a vývojových fázích rostlin

5.3.	Mikroklima v jednotlivých údobích

5.3.1.

Období od 27.3. do 16.4 2010

5.3.2.

Období od 17.4. do 21.5. 2010

5.3.3.

Období od 22.5. do 18.6. 2010

5.3.4.

Období od 19.6. do 23.7. 2010

5.3.5.

Období od 24.7. do 13.8. 2010

5.3.6.

Období od 14.8. do 27.8. 2010

5.3.7.

Období od 28.8. do 24.9. 2010

5.3.8.

Období od 25.9. do 22.10. 2010

5.3.9.

Období od 23.10. do 19.11. 2010

5.3.10.

Období od 20.11. do 31.12. 2010

5.3.11.

Období od 1.1. do 28.1. 2011

5.4.	Stav rostlin na konci pokusu

5.5.	Velikost rostlin

6.

Diskuse

6.1.	Výsev semen

6.2.	Vývoj semenáčů

6.3.	Vliv relativní vzdušné vlhkosti (RVV)

6.4.	Stav rostlin na konci pokusu

6.5.	Poučení z pokusu a doporučení

"3.2.1 Rozmnožování
Lze jej provádět jednak vegetativně, a to oddělky z dospělých rostlin, nebo generativně výsevy (Šída, 1997).
Šída (1997) uvádí, že vegetativní rozmnožování u rebucií je vcelku snadné, jelikož většina druhů poměrně hojně odnožuje a díky vydatnější výživě v kultuře odnožují často i druhy v přírodě rostoucí soliterně. Jako další vhodný způsob vegetativního rozmnožování se tento autor zmiňuje o roubování, za pomoci kterého lze vypěstovat i vzácnější, choulostivé nebo nově objevené druhy, zároveň však shledává roubování pro trvalou kultivaci rebucií jako nevhodnou, jelikož rostliny narůstají do nepřirozeně velkých rozměrů a kulturu je nutno přizpůsobit požadavkům podnoží, jež bývají většinou teplomilnější. Při pravokořenném způsobu pěstovaní jsou navíc rebucie podstatně odolnější.
Fleischer a Schütz (1969) se zmiňují na příkladech Rebutia minuscula a marsoneri o důležitosti nižších teplot (v rozmezí 15-20 °C ) během výsevu semen, při jejichž překročení údajně prudce klesá klíčivost. O důležitosti nižších teplot při klíčení se zmiňují i další autoři (Jelínek, 1972; Kunte a Pavlíček, 2000; Plesník, 1981; Pavlín, 2000), Šída (1997) dokonce uvádí, že některé druhy rebucií vykazují nejvyšší procento klíčivost při teplotách pod 20 °C. Naproti tomu Plesník (1981) zmiňuje potřebu vyšších teplot (do 25 °C) pro starší semena. Současně však uvádí, že nepozoroval významné rozdíly v klíčivost a propívání klíčenců při stálé teplotě 18 °C nebo při kolísavých teplotách ve dne, nepřevyšujících 25 °C a v noci neklesajících pod 8 °C. Rychle klesající klíčivost v souvislosti se stářím semen zmiňují Říha a Šubík (1989), kteří uvádějí, že semena rebucií si podržují klíčivost pouze několik měsíců po jejich uzrání. Zdůvodňují to faktem, že v oblasti výskytu panuje poměrně vyrovnané a málo extrémní podnebí s dostatkem srážek a pouze s krátkými obdobími sucha, podmínky k vyklíčení semen jsou tedy zajištěny po většinu roku, proto v průběhu fylogeneze nebylo třeba vývoje semen s delší životností. Na přírodních stanovištích těchto rostlin lze proto nalézt početné populace se zastoupením jedinců v různém stupni vývoje. Naopak Šída (1997) uvádí, že si semena rebucií podržují klíčivost (která se postupně snižuje) po několik let. Klíčivost semen je obvykle udávána mezi 70 – 90 % (Pavlín, 2000).
Provedení výsevu, tedy ošetření semen před výsevem, výběr výsevního substrátu, dobu a samotnou techniku výsevu, jeho ochranu před patogeny a další manipulaci se semenáčky rebucií popisuje Plesník (1981). Ten zmiňuje především důležitost dostatečného osvětlení výsevů - pokud je zanedbáno, dochází k „nitkovitému“ růstu semenáčků, které jsou tvořeny řídkým pletivem, náchylným k napadení houbovými chorobami a celkově vykazují špatný růst. K tomuto dochází především při výsevu pod umělé světlo.

3.2.2 Kultivace rostlin
Podle Šídy (1997)
Rod Rebutia jako celek je považován za snadno pěstovatelný a doporučovaný i začátečníkům, nicméně autor se přiklání k tomu, že nároky jednotlivých taxonů tohoto rodu obvykle nevybočují z průměru.
Za nejdůležitější podmínku úspěšné kultivace považuje možnost správného zimování s teplotami v rozmezí 5 – 10 °C neboť při vyšší teplotě začínají rostliny růst a díky nedostatku světla v zimím období dochází k etiolizaci (deformaci) růstových vrcholů. Za nepodstatnou považuje potom při zimování úroveň osvětlení s tím, že i v absolutní tmě zimované rostliny na jaře bohatě kvetou, i když s určitým zpožděním oproti rostlinám zimovaným na světle."

Práce obsahuje několik tabulek a fotografií, rozsah čistého textu je cca 17,5 stran.