1.

Anotace

2.

Úvod

3.	Cíl práce a použité metody

4.	Poznámka 1

5.	Poznámka 2

6.	Poznámka 3

7.	Poznámka 4

8.	Dotazník a hypotézy k němu a analýza vzorku

8.1.	Grafické znázornění odpovědí v dotazníku

9.	Pedagogika

10.

Učitel

11.	Učitelovo pedagogické myšlení

12.	Filozofie výchovy

13.	Čtyři pilíře evropského myšlení

14.

Antika

15.	Křesťanství a judaismus

16.	Humanismus

17.	Stručný vývoj české filozofie výchovy ve dvacátém století

18.	Učitel a svět kolem něj

18.1.

Kdo je učitel?

19.	Etický diskurz. Proč Etika?

20.	Filozofický diskurz všeobecně pro pedagogy

21.	Některé aplikované problémy

21.1.

Syndrom vyhoření

22.	Multikultura, multikulturnost

22.1.

Multikulturní výchova

23.

Závěr

24.	Seznam literatury

"Pedagogika
V odborném významu věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života a společnosti. Není tedy vázána pouze na vzdělávání ve školských institucích a na populaci dětí a mládeže… Pedagogika zahrnuje obecnou pedagogiku, komparativní pedagogiku, filozofii výchovy…

Učitel
Jeden ze základních činitelů vzdělávacího procesu, profesionálně kvalifikovaný pedagogický pracovník, spoluodpovědný za přípravu, řízení, organizaci a výsledky tohoto procesu. K výkonu učitelského procesu je nezbytná učitelská způsobilost.

Učitelovo pedagogické myšlení
Pedagogické myšlení učitele lze charakterizovat jako komplex profesních idejí, postojů, očekávání, přání a předsudků, které vytvářejí kognitivní základnu pro učitelovo jednání, pro vnímání a realizaci edukačních procesů. Součástí tohoto komplexu je zřejmě učitelovo pojetí výuky, týkající se toho, jak učitel chápe kurikulum, podle něhož vyučuje, stanovené cíle výuky, obsah učiva, kritéria, evaluace žáků aj. Avšak kromě toho určuje pedagogické myšlení učitele i jeho mimovýukové orientace a postoje, např. vztahy k nadřízeným školským orgánům, rodičům, sebehodnocení vlastní úspěšnosti aj.

Filozofie výchovy
Pojem vystupuje ve dvou vzájemně propojených významech – filozofie procesu výchovy a filozofie pedagogiky jako vědecké teorie. V rozvětvené, historicky proměnlivé bohatosti názorů a směrů lze vymezit tři základní ohniska zájmů této disciplíny:
1. komplexní nazírání na svět výchovy, které s sebou přináší koncepci člověka a jeho vychovatelnosti, rozvoje a životního smyslu;
2. metodologické otázky zkoumání výchovných jevů, možnosti a meze lidského poznání a jeho předávání, sjednocení znalostí;
3. etické otázky výchovy, stanoviska k lidskému životu a světu hodnot, které určují normativní strukturu nutnou pro pojetí cílů a povahy výchovy.

Komenského metodou vyšlo pomocí použití pojmů že učitel je tedy v jasném spojení s filozofií. To však pouze na začátek. Tato metoda není důkaz, je to jen drobná jazyková hra, která umožňuje, že v slovníkových publikacích, které mají pochopitelně k filozofii výchovy, neřku-li k filozofii samotné daleko, lze vidět jisté propojení.

Zkusme se tedy zamyslet pořádně nad otázkou vznesenou v úvodu práce. Zkusme najít vazby mezi pojmy učitel, pedagogika, etika, filozofie, vzdělání, a k nim připojme další – například smysl, smysl vzdělání, filozofie všeobecně, význam – učitelství, filozofie výchovy, etiky a třeba i nutnost nebo potřeba právě oné filozofie a etiky pro učitele.

K tomu však je potřeba jistý historický vhled, exkurz do dějin filozofie evropského myšlení a pokusit se najít proudy, které toto myšlení utvářely."

Práce obsahuje 2 grafy, rozsah čistého textu je cca 29 stran.