1.

Úvod

2.	Daňová kontrola

3.	Zásady daňové kontroly

3.1.	Zásada zákonnosti

3.2.	Zásada volného hodnocení důkazů

3.3.	Zásada hospodárnosti neboli přiměřenosti

3.4.	Zásada rovnosti

4.	Daňové subjekty a jejich práva a povinnosti

5.	Správce daně

6.	Zahájení a průběh daňové kontroly

7.

Závěr

8.	Použitá literatura

"Nedílnou součástí jsou také skutečností, za kterých je možné daňovou kontrolu opakovat, které jsou v novém daňovém řádu vymezeny nově a to:
• Správce daně zjistí nové skutečnosti nebo důkazy které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v původní daňové kontrole a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti stanovené daně
• Daňový subjekt učiní úkon, kterým mění svá dosavadní tvrzení

Jinými slovy daňová kontrola je postup správce daně, který prověřuje tvrzení daňových subjektů a jiné skutečnosti mající vliv na stanovení jejich daňové povinnosti .

3. Zásady daňové kontroly
Tak jako celá správa daní a jiné daňové zákony, tak i daňová kontrola se musí řídit určitými zásadami a principy, aby byla řádná a právně správná. Tyto zásady jsou dovozovány nejen ze správy daní, ale zobecněně jak z práva Finančního, tak z práva správního. Jsou charakterizovány především velkou mírou své obecnosti a představují základní pilíře jednotlivých odvětví daných právních oblastí.

3.1. Zásada Zákonnosti
Zásada zákonnosti je jednou z nejdůležitějších a nejvýznamnějších zásad vůbec. Jelikož pro každý subjekt, v případě daňové kontroly pro správce daně a daňový subjekt, je povinností dodržovat právní normy zákonů a jiných závazných právních předpisu ČR. Správce daně je však povinen řídit se i právními předpisy podzákonnými a to například nařízení a pokyny Ministerstva financí, které stanovují vnitřní předpisy v oblasti správy daní. Tyto předpisy však nejsou pramenem práva a nemají tak povahu obecně závazného právního předpisu. Jsou však vůči správci daní v postavení nadřazeného a podřazeného orgánu správy daní.
Správci daně si někdy nesprávně zásadu zákonnosti vykládají jako povinnost stanovit a vybrat daň pro stát a zájem o daňový subjekt se přesouvá na druhé místo. Zájem správce daně však nelze spatřovat jen ve výběru pro stát, ale také ve spravedlivém vymezení práv a povinností osob s daňovou povinností .

3.2. Zásada volného hodnocení důkazů
Zásada volného hodnocení důkazů je charakteristická tím, že správce daně hodnotí důkazy podle svého uvážení a tudíž se u něj projevuje subjektivního prvek. Správce musí jednotlivé důkazy prozkoumat a posoudit jednotlivě a poté je navzájem propojit a posuzovat jejich souvislosti . Je pouze v úvaze správce daně jakou důležitost jednotlivým důkazům přiřadí, není ani žádná vyjádřená míra důkazu potřebných k prokázání dokazované skutečnosti. Povinností správce daně však je odůvodnit svůj závěr, proč důkazní prostředek přednesl nebo naopak proč zamítl.

3.3. Zásada hospodárnosti neboli přiměřenosti
Zásada hospodárnosti jsou určité meze, při kterých by se měl správce daně pohybovat při spolupráci s daňovými subjekty. Správce daně musí volit takové prostředky, které by daňový subjekt, co nejméně zatížily, ale umožnily přitom dosáhnout cíle řízení a tím je stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy."

Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra finančního práva.