1.	Inteligence a umělá inteligence

1.1	Vstup informací

1.2

Paměť

1.3	Řešení a rozhodování

1.4

Adaptace

1.5	Autoadaptace

1.6	Výstup informací

1.7	Vědomí sebe sama

1.8	Turingův test

2.

Viry

3.	Umělé inteligence a lidé

3.1	Asimovovy zákony robotiky

4.	Umělá inteligence v praxi I.

5.	Umělá inteligence v praxi II.

1. „Inteligence a umělá inteligence
Inteligence je schopnost, která umožňuje na základě vnějších či vnitřních podnětů adaptovat chování systému a tím měnit i jeho rozhodování a řešení. Mezi základní vlastnosti, na základě kterých můžeme stanovit, zda určitý objekt či systém je inteligentní patří:
1. Vstup informací. Důležitou vlastností je přijímání nových informací. Tuto vlastnost mimo nás mají i zvířata a stroje. Na první pohled však stroje mají jen omezené možnosti. Musí mít ten správný formát nebo musí přicházet daným způsobem. Ale stejný problém má i člověk, který je omezen pěti smysly.
2. Paměť. Živočichové provádějí ukládání informací pomocí bílkovin. Tento způsob je sice úsporný, ale bohužel způsob vyhledávání je značně nespolehlivý. Stroje zatím sice na tak malém prostoru nejsou schopny tolik informací uložit, ale jejich nalezení je v tomto případě jen otázkou času.
3. Řešení a rozhodování. Nedílnou součástí inteligentních tvorů by mělo být rozhodování a řešení problémů. Samostatně tato vlastnost ještě inteligencí není. I stroje jsou schopny se rozhodovat a řešit dané problémy ale jen ve vymezených a předem daných mezích.
4. Adaptace. Schopnost na základě vstupních informací (podnětů) a informací uložených v paměti (zkušeností) modifikovat své chování. Toto je zásadní rys inteligence, který ji odlišuje od strojů.
5. Autoadaptace. Je to schopnost uměle si vytvářet podněty a na základě jejich analýzy se dále adaptovat. Je to způsob, kdy se nejen samotná adaptace ale i podněty posouvají do abstraktní roviny. Inteligence se ve „volných chvílích“ zabývá již dříve přijatými podněty a problémy.
6. Výstup informací. Inteligence by měla mít možnost prezentovat své výsledky nebo je nějakým způsobem realizovat.
7. Vědomí sebe sama. Můžeme to chápat jako schopnost myslet sám na sebe? Myslím, že je to velice diskutabilní. I když by UI tuto vlastnost měli, neznamená to, že by se snad měli bát nebo hledat smysl svojí existence. Člověk je přece jenom produktem živočišného vývoje, a zde nabyl pud sebezáchovy, a pokud by UI nebyl dán do vínku, je otázkou zda by k takovému poznání vůbec došla. Mohlo by se stát, že v pokročilejším stádiu by z nich mohli být dobří sebevrazi.
Pro rozpoznání člověka od jeho napodobeniny (stroje, software, ...) existuje také metoda – tzv. Turingův test. Princip je velmi jednoduchý. Člověka posadíme do jedné místnosti, jeho zkoumanou napodobeninu do druhé. Tazatele do místnosti třetí, od obou předchozích patřičně izolované. Tazatel pokládá kterémukoliv ze subjektů otázky a úkolem pak je určit, kdo ze zkoumaných je počítač a kdo člověk. Samozřejmě pouze na základě jejich odezvy a vlastní úvahy. Pokud to tazatel nedokáže, lze konstatovat, že vzorek umělé inteligence dosáhl úrovně vzorku inteligence lidské.“

Seminární práce Univerzity Pardubice z Fakulty ekonomicko-správní, předmět Informační systémy veřejné správy.
Práce je velmi subjektivní a nevyvážená.