1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1	Stárnutí populace

2.1.1

Statistiky a prognózy

2.2	Péče o seniora

2.2.1

Senior a rodina aneb rodiče a děti

2.2.2

Senior a stát

2.2.2.1

Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách

2.3	Příspěvek na péči

2.3.1

Podmínky nároku na příspěvek na péči ze Zákona č. 108/2006 Sb. § 7

2.3.2

Čtyři stupně příspěvku na péči

2.3.3

Určení stupně příspěvku na péči

2.3.4

Kontrola využívání příspěvku na péči

2.4	Turnov jako úřad III. stupně

2.4.1

Příspěvek na péči v Turnově a jeho spádových oblastech

2.5	Změny zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb.

2.5.1

Změny v Zákoně o sociálních službách č. 108/2006 Sb.

2.5.2

Změna stupňů příspěvku na péči

2.5.3

Pojetí nového systém sociální péče

2.6

Výzkum

2.6.1

Dotazník

2.6.1.1

Popis hypotézy

2.6.1.2

Konceptualizace

2.6.1.3

Operacionalizace

2.6.2

Pozorování

3.	Empirická část

3.1

Úvod

3.2	Výzkum na základě sběru dat pomocí dotazníku

3.3	Popis souboru

3.4	Výzkum na základě pozorování

3.4.1

Pozitiva příspěvku na péči

3.4.1.1

Podpora péče o seniora v domácím prostředí

3.4.1.2

Další prvky podpory v péči o seniora v domácím prostředí

3.4.1.3

Volba služeb je na samotném seniorovi

3.4.1.4

Zkvalitnění sociálních služeb

3.4.1.5

Vznik nových služeb a institucí

3.4.2

Negativa příspěvku na péči

3.4.2.1.

Zneužívání příspěvku na péči

3.4.2.1.1

Navrhované změny ve vyplácení příspěvku na péči

3.4.2.1.2

Problémy s navrhovanými změnami z hlediska praxe

3.4.2.1.3

Systém změn vyplývající z praxe

3.4.2.

2 Kontrola využívání příspěvku na péči

4.

Závěr

5.	Seznam použité literatury

"2 PÉČE O SENIORA
Péči o seniora vnímám ze dvou pohledů:
1. Senior je sám schopen zajistit si své potřeby, je plně soběstačný a vede aktivní způsob života (takový člověk žádnou zvláštní péči nepotřebuje).
2. Senior svou soběstačnost ztratil (ať na podkladě fyzickém či duševním) a neobejde se bez cizí pomoci.

Při zpracování této bakalářské práce se zaměřím na seniory z druhé skupiny. Zde se objevují možné alternativy, jak péči zajistit. Podle Vočky může mít zajištění péče o seniora, který ztratil svou soběstačnost, 3 podoby:
 Pečovat může sám rodinný příslušník, respektive rodina seniora
 Rodina může pečovat za pomoci některé z institucí v dané oblasti
 Potřebnou službu seniorovi může poskytovat pouze příslušná instituce

Hlavní roli zde tedy hrají dva představitelé – v první řadě rodina a v řadě druhé stát a podpora rodin pečujících o seniora. V dalších kapitolách bych se ráda zaměřila na obě alternativy, respektive možnosti jejich propojení.

Společensky známé je to, že povinností rodičů je péče o jejich potomky, ale již často zapomínáme, že pokud jsou potomci soběstační a samostatně výdělečně činní, mají povinnost se postarat o své rodiče (pokud to situace vyžaduje).

2. 1 Senior a rodina aneb rodiče a děti
Podle zákona o rodině č. 94/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů, mají jednotliví členové rodiny vůči sobě vyživovací povinnosti. Tedy nejen rodiče vůči svým dětem, ale v období, kdy jsou děti samostatné a výdělečně činné, tak i děti vůči svým rodičům. Šelner se ve svém článku také zmiňuje o solidárním vztahu mezi rodičem a dítětem: rodiče se starají o své děti, pomáhají jim v nouzi, poskytují bezpečí a pocit, že se na ně mohou kdykoliv spolehnout. Tento postoj je přirozený a společností přijímaný jako samozřejmost. Zodpovědnost dětí vůči rodičům již svou automatickou samozřejmost postrádá. V dřívějších dobách se podle Smékala žilo ve vícegeneračních obydlích. Bylo považováno za normální, že prarodiče se starali – pokud jim to zdraví dovolilo – o vnoučata a vykonávali i běžné domácí práce. Na druhé straně bylo také za samozřejmost považováno to, že v období, kdy rodiče budou nemohoucí, se o ně postarají jejich děti nebo vnoučata.

Dnes je tomu zcela jinak. V povědomí lidí se utváří podle Šelnera názor, že záležitosti seniorů spadají pouze do kompetence státu. Dokonce 30% dotázaných lidí v České republice si myslí, že by se o seniory měl stát v budoucnu postarat v plné míře.

Tento fakt potvrzuje i Žižkovská. Podle jejích zkušeností se setkává s rodinami, které jsou ochotny o své příbuzné pečovat. Stále je ale převážná většina rodin, které svou péči přisuzují státu. Z jejich slov vyplývá, že se z našich rodin vytrácí obětavost, smyslu pro povinnost a schopnost zříci se něčeho kvůli druhému člověku.

Tomuto zjištění přispívá i skutečnost, že v posledních letech byly zaznamenány změny ve výchově ze strany rodičů. Již se nejedná o autoritativně–represivní výchovný styl, ale stále více se objevuje volnější výchova, což se také musí zákonitě odrazit na vztahu dětí vůči rodičům. Jestli tento vztah podpoří zodpovědnost vůči starší generaci, je do budoucna velkou neznámou."

Práce obsahuje několik grafů a tabulek, rozsah čistého textu je cca 25 stran.