1.

Úvod

2.	Novorozenec

2.1.	Emocionální vývoj

2.2.	Sociální vývoj

2.3.	Rozlišování a nápodoba obličejových výrazů u novorozence

3.

Kojenec

3.1.	Emocionální vývoj

3.2.	Sociální vývoj

4.

Batole

4.1.	Emocionální vývoj

4.2.	Sociální vývoj

5.	Reakce dětí na změnu

5.1.	Prožívání novorozeneckého období starším sourozencem

5.2.	Prožívání kojeneckého věku starším sourozencem

5.3.	Když se rodiče rozvádějí

6.

Závěr

7.	Použitá literatura

"1.2 Sociální vývoj
V novorozeneckém období se formují základy vývoje osobnosti jedince pro jeho pozdější harmonický vývoj. Novorozenec je připraven pro sociální interakci, dobře vnímá a rozlišuje podněty všemi smysly. Např. dokáže mezi smíšenými pachy identifikovat svoji matku. Upřednostňuje podněty sociální (lidský hlas, obličej apod.), např. reaguje silnějším úchopovým reflexem na vložení našeho prstu do dlaně než na vložení hůlky do dlaně, která má stejné rozměry jako prst. Také jeho plazivé pohyby jsou živější na nahém dospělém těle než na postýlce.

Důležité jsou sociální kontakty. Dítě rozlišuje samo sebe od svého okolí a dokáže komunikovat. Dospělí se musí dítěti věnovat a umět citlivě reagovat na změny jeho chování. Tyto požadavky splňuje vztah matky a dítěte, pokud jsou mezi nimi optimální podmínky.

Časné interakce mezi novorozencem a okolím nezahrnují více než dvě osoby – jsou dyadické. Bylo zjištěno, že pro úspěšnou interakci sociálního dialogu je vybaveno dítě, matka a samozřejmě i otec. Tyto interakce začínají, jakmile dítě splní očekávání matky, kdy matka hned po narození dítěte dá najevo, aby otevřelo oči a pohlédlo na ni.
Matka se o své dítě stará: krmí ho, pečuje o jeho čistotu, přiměřenou teplotu, podněcuje je k aktivitě. Dítě plně nerozlišuje sebe od ostatního světa a plně si neuvědomuje své vlastní já, proto nemůžeme mluvit o skutečném vztahu k matce, ale ani o egocentričnosti dítěte. Víme, že dává najevo libost a nelibost, zřejmě je i prožívá, tyto pocity jsou všeobecného charakteru, dítě samo nerozpoznává, co mu chybí.

Teprve když dítě pozná trvalost předmětů (kolem osmého měsíce), jsou vytvořeny předpoklady, aby začalo rozlišovat sebe od svého okolí, vnímalo matku jako jedinečnou bytost, která existuje nezávisle na něm – která je, i když ji nevidí.
Matka je někdo, kdo svou přítomností dělá dobře. Když není, dítě ji může přivolat pláčem. Prvotní vztah k matce je jistě velmi primitivní, je ale základem, na kterém dítě mnohé buduje.

Z dobrého vztahu k okolí si přináší dítě do života postoj, které nazýváme základní důvěra. „Základní důvěra znamená přesvědčení, že vše je v základě dobré.“ (in Šimek, J., 1995). Základní důvěra zahrnuje důvěru ve vnitřní i ve vnější svět a v jejich vzájemný vztah.

Ve vztahu matky k dítěti se důvěra projevuje tak, že když je potřeba, matka zasáhne a nelibost se změní v dobrý pocit. I když není matka přítomna stále, v potřebné chvíli se včas objeví a lze se na to spolehnout. Současně dítě zjišťuje, že je i ono v pořádku a všechno, co dělá (cucání, žvatlání…), přináší dobré pocity jemu i jeho okolí.

Nedostatek základní důvěry je vážnou překážkou.
„Každý ze zkušenosti dobře ví, jak těžko se učí, když nevěří sobě nebo svému učiteli. Každý krok pak musí příliš ověřovat a kontrolovat, pracně vymýšlet postupy, které mohl jednoduše převzít od druhých. Ale i pak výkon postrádá potřebnou plynulost a eleganci. A tyto všechny problémy má ve svém vývoji ten, kdo si v hloubce své duše nese pochybnost či dokonce nedůvěru, již vztaženou k sobě nebo ke svému okolí.“ (in Šimek, J., 1995).

1.3 Rozlišování a nápodoba obličejových výrazů u novorozence:
Jednou ze zásadních otázek v oblasti komunikace mezi dospělým a kojencem je zjistit, zda jsou mladší děti schopny poznat naše emoce pouhým pozorováním obličeje…
V roce 1976 se vědcům podařilo ukázat, že kojenci ve věku pouhých čtyř měsíců dokážou rozlišit radost a zlost. Kojenci se dívali na fotografie obličejů předvádějících radost déle než na snímky obličejů předvádějících zlostný výraz nebo nevyjadřujících žádnou zvláštní emoci.

Zkoumáním způsobu, jakým kojenci poznávají emoce, se zabývaly různé studie. Dokázaly, že zájem kojence se obecně mění podle emočního výrazu, který je mu předváděn. Kojenci tedy nejdéle pozorují výraz radosti, pak následuje zlost a překvapení a nakonec pravděpodobně nejméně zajímavé jsou strach a smutek… (Strano, Iglesias a Loeches, 1992; Soken a Pick, 1999)."

Biskupské gymnázium Bohuslava Balbína, Hradec Králové.