1.

Úvod

2.	Plán týdne

3.	Průběh jednoho z dnů

4.	Rozbor úkolů a cílů

5.	Časový rozvrh

6.	Analýza uplynulého dne

7.	Jak by to mohlo vypadat

8.

Závěr

„IV. Analýza uplynulého dne

Po nahlédnutí do mého diáře mi denní náplň zabrala 16 hod a skutečná činnost také 16 hod. Ale stala se zde celá řada chyb a nečekaných problémů. V prvé řadě jsem si naplánoval celý den a nenechal si žádnou rezervu na nečekané události a prodlevy či změny plánu. Nesplnil jsem všechny úkoly, které jsem si stanovil a to z toho důvodu, že můj prioritní úkol (výlet na hory) mi zabral daleko více času, než jsem předpokládal, a ve zbylém čase jsem dělal něco jiného, než jsem původně chtěl. To je možná ukazatel mé nedostatečné sebekázně. Dále byla učiněna chyba už při plánování, když jsem chtěl po vyčerpávajícím výletu na hory ještě zvládnout studium. Správně mělo být naplánováno zhruba 13 až 14 hod místo mých 16 hodin a zbylý čas by byl vyčerpán na nečekané záležitosti. Kdybych si naplánoval jen 13 až 14 hod, nemusel bych některé úkoly překládat na další den jako: návštěva města či učení.
V. Jak by to mohlo vypadat

7.00 – 8.15 - příjezd do města
8.15 - 8.45 - návštěva města
9.00 – 16.30 – výlet s kamarády na lyžařský závod
16.30 – 18.00 - cesta domů
18.00 – 18.30 - relax + večeře
18.30 – 21.00 - učení
21.00 - 23.30 - návštěva přítelkyně

Závěr :
Analýzou vlastního času jsem dospěl k závěru, že umění řídit svůj čas je opravdu velice důležité a potřebné v každodenním životě. Ten kdo neumí řídit svůj vlastní čas, bere si hodně úkolů, které ani nemůže splnit, nebo chaoticky řeší další a další aniž by byl předchozí dořešen, nemůže jistojistě dosahovat kýžených cílů. Z toho pak pramení také stresové situace v důsledku nezvládání např. delegovaných úkolů. A co teprve člověk, který by měl řídit práci někoho jiného či fungování podniku či firmy. Důsledným dodržováním poznatků z časového managementu a notnou dávkou sebekázně by se měl každý naučit tyto situace lépe zvládat a být tak lepším pánem svého času a své činnosti.“