1.	Úkoly, náplň a význam oboru epidemiologie

1.1.

Dělení

1.2.

Metody

1.3.	Definice oboru

1.4.	Předmět činnosti

1.5.

Cíl oboru

1.6.	Metody práce

1.7.	Vymezení klientely, činností

1.8.	Standardy činností

2.	Epidemiologie HIV/AIDS

2.1.

Průvodce

2.2.	Klinický obraz a diagnostika infekce

2.3.	Laboratorní technika a používané metody

2.4.

Výskyt

2.5.

Zdroj

2.6.	Cesta přenosu

2.7.	Inkubační doba

2.8.	Období nakažlivost

2.9.	Vnímavost, principy terapie

2.10.

Epidemiologická opatření

3.	Rozdělení prevence

4.	Epidemiologie legionelózy

4.1.

Průvodce

4.2.	Klinický obraz a diagnostika infekce

4.3.

Výskyt

4.4.

Zdroj

4.5.	Cesta přenosu, inkubační doba

4.6.	Období nakažlivosti, vnímavost

4.7.	Principy terapie, epidemiologická opatření

5.	Epidemiologické metody

5.1.	Deskriptivní

5.2.	Analytické

5.3.

BIAS

5.4.	Experimentální studie

5.5.	Surveillance

6.	Epidemiologie chřipky

6.1.

Úvod

6.2.

Etiologie

6.3.	Epidemiologie

6.4.	Klinický obraz

6.5.

Léčba

6.6.

prevence

7.	Epidemiologie intersticiálních nákaz

7.1.

Projevy

7.2.

Prevence

8.	Epidemiologie pneumokokovým infekcí

8.1.	Jaká onemocnění způsobují pneumokoky?

8.2.	Jaká je strategie léčby pneumokokových infekcí?

9.	Epidemiologie respiračních nákaz

9.1.

Rozdělení

9.2.

Prevence

9.3.	Přehled epidemiologicky nejvýznamnějších původců nákaz

9.4.	Ostatní akutní respirační onemocnění

9.5.	Streptokoková angína a spála

9.6.	Hemofilové infekce

9.7.	Infekční mononukleóza

9.8.

Lepra

10.	Epidemiologie virové hepatitidy typu B a C

10.1.

Virová hepatitida B

10.2.

Virová hepatitida C

11.	Epidemiologie nákaz přenášených vektory

11.1.

Nemoci přenášené hmyzem a členovci

12.	Epidemiologie tetanu a vztekliny

12.1.

Tetanus

12.2.

Vzteklina

13.	Epidemiologie infekcí kůže a povrchových sliznic

13.1.

Příklady infekcí

14.	Epidemiologie poliomyelitidy

15.	Epidemický proces

15.1.

Zdroj nákazy

16.	Epidemiologie spalniček

16.1.

Úvod

16.2.

Epidemiologie a klinický obraz

16.3.

Diagnostika a léčba

16.4.

Preventivní epidemická opatření

16.5.

Preventivní represivní opatření

17.	Aktivní imunizace, druhy očkování

17.1.

Aktivní imunizace

17.2.

Druhy očkování

17.2.1.

Pravidelné

17.2.2.

Zvláštní

17.2.3.

Při úrazech, poraněních, nehojících se ranách

18.	Epidemiologie zarděnek

18.1.

Zarděnky

18.2.

Získané zarděnky

18.3.

Vrozené zarděnky

19.	Pasivní imunizace

19.1.

Pasivní imunizace imunoglobulinem

20.	Epidemiologie příušnic

21.	Praktické aspekty vakcinace, druhy očkovacích látek

21.1.

Specifická profylaxe

21.2.

Pasivní imunizace

21.3.

Heterologní protilátky, globuliny

21.4.

Aplikace

21.5.

Homologní imunoglobuliny

21.6.

Druhy očkování

21.7.

Rizikové skupiny

21.8.

Druhy vakcín

21.9.

Kontraindikace očkování

22.	Epidemiologie planých neštovic

22.1.

Původce

22.2.

Klinický obraz, diagnostika infekce

22.3.

Výskyt, zdroj, cesta přenosu

22.4.

Inkubační doba, období nakažlivosti

22.5.

Vnímavost, principy terapie

22.6.

Epidemiologická opatření

23.	Kontraindikace očkování a komplikace po očkování

24.	Epidemiologie tuberkulózy

24.1.

Úvod

24.2.

Přenos onemocnění

24.3.

Stanovení diagnózy

24.4.

Léčba

24.5.

Prevence

24.6.

Dispenzarizace

25.	Očkovací kalendář v ČR

26.	Očkování cestovatelů před odjezdem do zahraničí

26.1.

Malárie, antimalarika a prevence

26.2.

Žlutá zimnice

26.3.

Hepatitida typu A

26.4.

Hepatitida typu B

26.5.

Břišní tyfus

26.6.

Vzteklina

26.7.

Japonská encefalitida

26.8.

Meningokoková meningitida

26.9.

Ostatní očkování

27.

Pertussis

28.	Nozokominální nákazy (NN)

29.	Meningokokové infekce

30.	Výskyt, zdroj a přenos nemocničních infekcí

31.	Experimentální studie

32.	Nejčastější hygienicko-epidemické chyby ve zdravotnických zařízeních

33.	Epidemiologie zoonóz

34.	Prevence nemocničních infekcí

34.1.

Zásady prevence

34.2.

Dekontaminace, dezinfekce, asepse

34.3.

Dezinfekce, spalování

34.4.

Horkovzdušná sterilizace, autokláv

34.5.

Chemická dezinfekce

34.6.

Oddělení centrální sterilizace, přijetí pacienta

34.7.

Sterilizace zdravotního materiálu

34.8.

Specifická opatření u vybraných skupin nákaz

34.9.

Úklid, dezinfekce, odpady

34.10.

Hygienický režim zdravotnických pracovníků

34.11.

Zásady zvláštních režimů

35.	Epidemiologie salmonelóz a kampylobykterióz

35.1.

Salmonelóza

35.2.

Kampylobakterióza

36.	Sterilizace fyzikální a chemická

36.1.

Sterilizace – definice, rozdělení

37.	Epidemiologie klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy

38.	Kontrola sterility materiálů a kontrola sterilizace

39.	Epidemiologie kardiovaskulárních nemocí

39.1.

Ischemická choroba srdeční

39.2.

Choroby tepen a žil dolních končetin

39.3.

Záněty srdce

39.4.

Hypertenze

39.5.

Arteroskleróza

40.	Profesionální infekce u zdravotníků a jejich prevence

40.1.

Svrab

40.2.

Preventivní opatření u profesionálních infekcí

40.3.

Závěr

41.	Epidemiologie diabetes mellitus

42.	Dezinfekce fyzikální a chemická

43.	Epidemiologie nádorových onemocnění

43.1.

Maligní nádory

43.2.

Epidemiologie

43.3.

Četnost maligních chorob

43.4.

Patologie nádorů

43.5.

Etiologie nádorů

43.6.

Zevní vlivy podmiňující vznik nádorů

43.7.

Genetické vlivy podmiňující vznik nádorů

43.8.

Prevence vzniku nádorů

44.	Metody dezinsekce a deratizace

44.1.

Boj proti škůdcům

44.2.

Dezinsekce

44.3.

Deratizace

45.	Epidemiologie BSE (Bovinní spongiformní encefalopatie) a CJD (Creutzfeldtova-Jakobova nemoc)

45.1.

Historie onemocnění

45.2.

Původce – agens

45.3.

Klinický obraz, diagnostika infekce

45.4.

Výskyt

45.5.

Zdroj, cesta přenosu

45.6.

Terapie, epidemiologická opatření

45.7.

Opatření Evropské unie

"2. Epidemiologie HIV/AIDS
Původce (agens):
HIV (Human Immunodeficiency Virus) – virus lidského imunodeficitu
Patří do čeledi Retroviridae, rodu Lentivirus.
Obsahuje enzym reverzní transkriptázu, která umožňuje replikaci viru v napadené hostitelské buňce. Mezi další schopnosti viru patří schopnost zabudovat svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou celoživotně perzistující infekci.
V současné době nemáme prostředky, které by dokázaly z infikované buňky virový genetický signál elimi¬novat. HIV napadá především buňky imunitního systému, hlavně buňky T-lymfocyty nesoucí receptor CD4.
HIV se vyskytuje ve dvou typech značených jako HIV-1 a HIV-2, které se liší složením povrchových struktur. ¬Oba typy se také odlišují geografickým výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými charakteristikami. V Evropě a na americkém a asijském kontinentu se vyskytuje převážně HIV-1, HIV-2 zůstává lokalizován zejména v oblastech západního pobřeží Afriky.
HIV-1 se dělí na řadu subtypů značených alfabeticky. ¬Je velmi plastický, snadno podléhá mutacím zejména ve složení povrchových glykoproteinů. Tato vlastnost je jed¬nou z příčin dosavadních neúspěchů při konstrukci účin¬ných vakcín.
Klinický obraz a diagnostika infekce:
Tato infekce se projevuje pestrým klinickým obrazem. Od získání nákazy po vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle uplyne řada let (asi 10, 5 let) a s tím jak dochází k postupnému zhoršování imunitních funkcí, se mění hlavní klinické příznaky. Krátce po expozici – za 3-8 týdnů - asi u 50 % infikovaných dochází k příznakům primoinfekce - akutní HIV infekce. Ta obvykle probíhá podobně jako chřipkovité onemocnění. Tato akutní fáze většinou spontánně odchází.
Pak pacient vstupuje do různě dlouhého období latence, nevnímá jakékoliv obtíže. Dochází k postupným změnám imunitního systému, hlavní je pokles CD4 lymfocytů. K prvním příznakům, které signalizují oslabenost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod hodnotu 500/mm3, kdy pacient přechází z klinické kategorie A (asymptomatické HIV infekce) do kategorie B (symptomatické fáze HIV infekce).
Symptomatická fáze HIV infekce – vyskytují se recidivující orofaryngeální kandidózy nebo kandidové vulvovaginitidy, výsev herpes zoster, recidivující adnexitidy, postupné zmenšování předtím zduřelých uzlin a často celkové příznaky (únava, horečky, průjmy, hubnutí). Nastupuje zde taky výskyt velkých oportunních infekcí ¨OI¨, jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie C (stadium AIDS onemocnění), charakterizované výskytem nádorů, HIV encefalopatie, kachexie. Mezi OI patří: pneumocystová pneumonie, toxoplazmová encelfalitida, tuberkulóza, Kaposiho sarkom, maligní lymfomy (Burkittův, imunoblastický), invazivní karcinom děložního hrdla, hlavně virové infekce,...
Laboratorní technika a používané metody:
• Průkaz specifických HIV protilátek
• Přímý průkaz viru
• Průkaz virového genomu
Výskyt:
Je celosvětový, je to pandemické onemocnění. Největší výskyt je v současné době v Africe a nověji na Asijském kontinentu (tam především výskyt jiných subtypů HIV-1 než na americkém a evropském kontinentě). Infekce HIV-2 zůstává lokalizována na západním pobřeží Afriky, v Evropě. V České republice bylo k 31. 8. 1996 hlášeno celkem 281 HIV pozitivních a 78 případů AIDS, ze kterých 54 zemřelo.
Zdroj:
Zdrojem HIV infekce je pouze infikovaný člověk. Žádný ze známých zvířecích retrovirů není přenosný na člověka.
Cesta přenosu:"

Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, Ochrana veřejného zdraví, Státní závěrečná zkouška z Pracovního lékařství.
Práce obsahuje několik tabulek, rozsah čistého textu je cca 116 stran. Otázky 12 a 26 jsou zkopírované z internetu. Rozsah jednotlivých otázek je 0,5 - 7 stran.