1.	Veřejné zdraví a jeho legislativní ochrana ve světě (proces HIA)

1.1.	Posuzování vlivů na zdraví veřejnosti

1.2.	Ochrana veřejného zdraví v legislativě ČR

2.	Základní legislativní normy v ochraně životního prostředí

2.1.	17/1992 Sb. - ZÁKON o životním prostředí

2.2.	123/1998 Sb. - ZÁKON o právu na informace o životním prostředí

2.3.	100/2001 Sb. - ZÁKON o posuzování vlivu na životní prostředí

2.4.	114/1992 Sb. - ZÁKON o ochraně přírody a krajiny

2.5.	86/2002 Sb. - ZÁKON o ochraně ovzduší

3.	Interakce mezi živým organismem a prostředím

3.1.

Ovzduší

3.2.

Půda

3.3.

Voda

4.	Epidemiologická metodologie v environmentální epidemiologii

4.1.	Identifikace nebezpečnosti

4.2.	Zvýšeně vnímavé populační skupiny

4.3.	Obecný postup při hodnocení zdravotních rizik z prostředí

5.	Tvorba limitů

5.1.	Co je to limit

5.2.	Názvy limitních hodnot

5.3.	Metodické přístupy ke stanovení limitů

5.4.	Test akutní a subakutní toxicity

5.5.	Vztah dávka - efekt

6.	Zdravotní rizika na základě toxikologických a epidemiologických dat

6.1.	Hodnocení zdravotních rizik

6.2.	Řízení zdravotních rizik

7.	Legislativa EIA a její využití při ochraně životního prostředí člověka

7.1.	Legislativa EIA

7.2.	Politika životního prostředí (ŽP)

7.3.	O posuzování vlivů na životní prostředí

8.	Zvláštnosti vybraných skupin populace a zvláštnosti jejich ŽP

8.1.

Děti

8.2.

Senioři

8.3.	Zdraví menšin

8.4.

Pracující

9.	Životní styl

9.1.	Rizikové faktory životního stylu

9.2.	Vývoj rizikových faktorů neinfekčních onemocnění

10.	Zdravotní rizika sociální, prevence

10.1.

Definice sociálního rizika

10.2.

Riziko

10.3.

Sociální rizika

10.3.1.

Alkoholismus

10.3.2.

Drogová závislost

10.3.3.

Týrání a jakákoli forma násilí

10.3.4.

Počítačové hry

10.3.5.

Gamblerství

10.3.6.

Bezdomovectví

10.3.7.

Ztráta zaměstnání

10.3.8.

Nová sociální rizika

11.	Vliv lidské činnosti na atmosféru, skleníkové plyny

11.1.

Znečištění ovzduší

11.2.

Smog

11.3.

Skleníkové plyny

11.4.

Oxid uhličitý

11.5.

Prach

11.6.

Freony

11.7.

Ozón

11.8.

Vodní páry

11.9.

Skleníkový efekt

12.

Ovzduší

12.1.

Ovzduší

12.2.

Teplota

12.3.

Vlhkost vzduchu

12.4.

Atmosférický tlak

12.5.

UV záření

12.6.

Meteotropizmus

12.7.

Monitoring ovzduší

13.	Problematika alergenů v ovzduší

13.1.

Co je alergie

13.2.

Imunitní systém

13.3.

Alergeny

13.4.

Léčba alergie

13.5.

Rostlinné alergeny

13.6.

Zvířecí alergeny

14.

Pedosféra

14.1.

Složení půdy

14.2.

Funkce půdy

14.3.

Znečištění půdy

14.4.

Kontaminace půdy v městských aglomeracích

14.5.

Samočištění půdy

14.6.

Nitrifikace

14.7.

Humus, xenobiotika, asanace půdy

14.8.

Nebezpečí ze znehodnocené půdy pro člověka

15.	Radonové riziko a staré zátěže (skládky)

16.	Biologický monitoring (BM)

16.1.

Biologické monitorování a biologické expoziční testy

16.2.

Princip, základní pojmy

16.3.

Výhody a nevýhody BM ve srovnání s analýzou pracovního ovzduší

16.4.

Oblasti využití BM a BET

16.5.

Poznámky

16.6.

Metody analýzy

16.7.

Předpisy

17.	Pitná voda

17.1.

Hygienické požadavky

17.2.

Souvislost zdraví a životního prostředí

17.3.

Ochranná pásma vodních zdrojů

17.4.

§ 3 Hygienické požadavky na vodu

17.5.

Zdroje pitné vody

18.	Užitková voda a odpadní vody

19.	Hygiena bydlení

19.1.

Aténská charta

19.2.

Hygiena bydlení

19.3.

Zdravotní kritéria bytu

19.4.

Negativní vlivy

19.5.

Hluk

19.6.

Pracovní činnost

19.7.

Plochy

19.8.

Zdravotní nevhodnost bytu

19.9.

Rozloha bytu

19.10.

Vnitřní klima bytů

20.	Kontaminanty ovzduší bytů

20.1.

Kvalita ovzduší uvnitř budov

20.2.

Syndrom nemocných budov

20.3.

Prevence

20.4.

Formaldehyd

20.5.

Prevence

20.6.

Další organické látky

20.7.

Oxidy dusíku, síry, azbest a další minerální vlákna

20.8.

Domácí prach

21.	Oxid uhelnatý a oxid uhličitý

22.	Dioxiny a Stockholmská úmluva

22.1.

Stockholmská úmluva

22.2.

Regulované chemické látky

22.3.

Látky prověřované v rámci úmluvy

23.	Pasivní kouření

24.

Hluk

24.1.

Zdravotní účinky hluku

24.2.

Poškození sluchového aparátu

24.3.

Poruchy spánku

24.4.

Vliv hluku na kardiovaskulární systém

24.5.

Hluk a duševní onemocnění

24.6.

Obtěžování hlukem

24.7.

Vliv hluku na celkovou nemocnost

24.8.

Monitoring hluku

24.9.

Zdroje hluku a jeho měření

24.10.

Legislativa

25.	Světlo a osvětlení

25.1.

Světlo a osvětlení

25.2.

Nervus opticus

25.3.

Nevhodné světelné podmínky

25.4.

Zraková práce v nevhodných světelných podmínkách

25.5.

Zhoubné bujnění, psychogenní onemocnění, zimní měsíce

25.6.

Sezónní deprese, imunita, stres

25.7.

Pohlavní orgány

25.8.

Nedostatek denního světla

25.9.

Prevence

25.10.

Osvětlení

25.11.

Denní světlo, umělé osvětlení, rozložení jasů

25.12.

Přímé, polopřímé, smíšené a nepřímé osvětlení

25.13.

Barevná úprava vnitřního prostředí

26.	Ionizující záření

26.1.

Účinek

26.2.

Biologické účinky

26.3.

Ochrana pracovníků a monitorování expozice

27.	Elektromagnetické pole (EMP)

27.1.

Biologické účinky

27.2.

Jak se posuzují zdravotní rizika EMP

28.	Nakládání s odpady ze zdravotnických zařízení

29.	Nejvýznamnější poznatky a trendy monitoringu ŽP

29.1.

Monitoring životního prostředí

29.2.

Monitorovací systémy

29.3.

Klasifikace monitoringu

29.4.

Integrovaný monitoring životního prostředí

29.5.

Monitoring ovzduší

29.6.

Ovzduší

29.7.

Monitoring vod

29.8.

Pitná voda

29.9.

Monitoring půdy

29.10.

Biologický monitoring

29.11.

Zdravotní důsledky

29.12.

Za nejvýznamnější poznatky lze označit

29.13.

Trendy

30.	Globální problémy životního prostředí

30.1.

Obecné informace

30.2.

Význam tropických deštných pralesů

30.3.

Důsledky likvidace deštných pralesů

30.4.

ENSO (El Niño Southern Oscillation)

30.5.

Hurikány v Karibské oblasti

30.6.

Ozónová vrstva

30.7.

Environmentální problémy, jejich příčiny a následky

30.8.

Hlavní environmentální problémy ČR

"3. Interakce mezi živým organismem a prostředím
Člověk je nedílně svázán s prostředím. Tvoří s ním dynamický systém spojený výměnou látek, zprostředkovanou jak příjmem potravy a vody, tak ovzduším. Prostředí působí zejména svým vlivem na zdravotní stav somatický či psychický, na hospodářské činnosti, na civilizační a kulturní úroveň i na vytváření jeho životního stylu jako jedince, sociálních skupin i populačních celků. Prostředí je podle Unesco ta část světa, se kterou žije člověk ve vzájemné interakci, tzn. Kterou používá, ovlivňuje ji, zdůrazňuje se zde aktivní podíl člověka. Životní prostředí člověka je integrovaný dynamický systém, v němž se uplatňuje mnoho faktorů (fyzikální – teplota, tlak, hluk, záření, vibrace, osvětlení; sociální – v prostředí rodiny, v interpersonálních vztazích; chemické – jednotlivé složky ovzduší, vody a potravin, do organismu pronikají kůží, sliznicí, dýchacím a zažívacím ústrojím, můžou být škodlivé i toxické; biologické vlivy – flora, fauna, původci infekčních chorob), které působí na jednotlivce, ale také i na populaci). Jednotlivé složky mohou být příznivé a prospěšné, jiné škodlivé (rizikové a mohou poškozovat zdraví). Péče o zachování a tvorbu životního prostředí se týká celé společnosti, cílem je snížit vliv škodlivin nebo je zcela eliminovat.
Člověk jako každý organismus je s prostředím neustále v interakci. Ovlivňuje ho prostředí kladně a záporně a člověk také kladně, ale hlavně záporně.Člověk přizpůsobuje prostředí svým potřebám. Člověk si vytváří vhodné podmínky pro svou existenci ve velmi rozdílných geografických, klimatických a ekologických situacích, umožnilo mu osvobození z bezprostřední závislosti na přírodě, ovládl prostředky, kterými mění podmínky v lokálním, ale i globálním měřítku (např. gigantická vodní díla, která zejména v aridních oblastech dříve či později ztrácí svůj původní zavodňovací význam díky zasolování půdy; získávání zemědělské půdy kácením a pálením, zejména tropické pralesy; populační exploze – podvýživa a hlad v rozvojových zemích – zvýšená úroveň zdravotní péče, snižující se úmrtnost; dále urbanizace, hrozba vyčerpání přírodních zdrojů).
Prostředí se projevuje ve svém působení na člověka mnoha stránkami (funkcemi). Je to např. stránka zdravotní, estetická, psychologická, ekonomická, užitková apod. Zdravotní stránka odráží negativní vlivy vyvolané znečištěním základních složek prostředí, v úzké souvislosti se zvyšováním neuropsychické zátěže.
Mnohým vlivům prostředí se člověk dovede přizpůsobit, je schopen adaptace díky adaptačním mechanismům (umožňují člověku přizpůsobit se nepříznivým vlivům, organismus si zachovává vnitřní prostředí; aklimatizace, adaptace homeopatická, imunitní děje, adaptace civilizační). Adaptační schopnost má své hranice, ohrožují-li zevní vlivy zdraví nadměrnou intenzitou nebo druhém škodliviny, adaptace selhává a může vzniknout porucha zdraví. Nemoc je opakem zdraví, je to stav charakterizovaný narušením rovnováhy mezi organismem a prostředím, škodlivé vlivy získávají převahu (nemoc postihuje určitý orgán, ale promítá se do celého těla). Dispozice je sklon k onemocnění, podkladem je snížená adaptace na vliv prostředí. Imunita je schopnost neonemocnět. Zdraví plné tělesné, duševní a sociální pohody a nikoliv pouze absence nemoci čí invalidity.
Negativní – např. sociální faktory – drogy, alkohol, ve městě vystavení smogu (náchylnější k nemocem dýchacích cest), v práci vystavení škodlivinám
Pozitivní – zalesňování přírody, ochrana přírody

Ovzduší:
Ovzduší v průmyslových krajinách je výrobní činností člověka znehodnocováno, vliv znečištěného vzduchu na zdraví populace je středem zájmu obyvatel zejména proto, že se znečišťující látky dostávají snadno do dýchacích cest člověka.
Zvláštní formou kyslíku je ozón, je toxický, v nízkých koncentracích způsobuje bolest hlavy, pálení očí a únavu a ve vyšších koncentracích může poškodit plíce.
Oxid uhličitý může dráždit dýchací centrum, způsobovat bolest hlavy a únavu."

Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta zdravotnických studií, Ochrana veřejného zdraví. Otázky číslo 7, 10, 11, 13, 22 a 24 jsou částečně zkopírovány z internetu. Práce obsahuje několik schémat, vzorců a tabulek, čistý text dosahuje cca 97 stran. Rozsah jednotlivých otázek je 1 až 8 stran.