1.	Základní informace o mikroregionu

2.	Historie města

3.	Vývoj sídelní struktury

3.1	Vývoj sídelní struktury po roce 1950

3.2	Integrace v 80. letech 20. století

3.3	Současná situace

4.	Seznam zdrojů

"1. Základní informace o mikroregionu
Uničovsko je mikroregionem severozápadně od Olomouce s dominantním městem Uničovem. Zabírá přibližně 315 km2. V mikroregionu se nachází 13 obcí a jedno město. Počet obyvatel činí 26.400, z toho v obcích žije 13.556 a ve městě 12.744.
Město Uničov spadá do okresu Olomouc. Sousedícími okresy jsou Šumperk, Bruntál, Prostějov. Uničov se nachází v podhůří Jeseníků, nadmořská výška se většinou pohybuje mezi 230 – 260 m n. m. Jedná se o rovinatý kraj s dostatkem kvalitní zemědělské půdy a dobrým technickým zázemím. V národnostní struktuře dominuje národnost česká a moravská.
Město leží na komunikaci II/449 Olomouc – Rýmařov. Vzdálenost k dálničnímu tahu Olomouc – Mohelnice č. 35 E 442 je 12 km. Uničovem prochází železniční trať č. 290 Olomouc – Šumperk a 5 km jižně vede trať č. 270 Ostrava – Praha. Spojení s okresním městem je jak po železnici, tak autobusové.
Základní informace o městě Uničov:
Nadmořská výška: 235 m n. m.
Počet obyvatel: 11.076, včetně integrovaných obcí 12.800
Integrované obce: Dětřichov (116 obyv.)
Renoty (194 obyv.)
Střelice (439 obyv.)
Benkov (202 obyv.)
Nová Dědina (137 obyv.)
Horní Sukolom (123 obyv.)
Dolní Sukolom (192 obyv.)
Brníčko (321 obyv.)

2. Historie města
Uničovsko je území rozprostírající se na rozhraní úrodné Hané s podhůřím Hrubého a Nízkého Jeseníku. Bohaté archeologické nálezy datují osídlení této oblasti již do mladší doby kamenné. O umu a znalostech zdejších obyvatel ve slovanském období (8. – 9. století) svědčí objev železné huti u Želechovic, kde bylo v letech 1930 a 1935 odkryto celkem 24 železných pecí.
Přirozeným střediskem této oblasti bylo a je jedno ze sedmi moravských královských měst – Uničov. Jedná se o město s nejstarší městskou listinou na území ČR. Uničov byl založen kolem roku 1213 moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem, což v roce 1223 potvrdil i jeho bratr – král Přemysl I. Po roce 1237 již Uničov užíval privilegií města s mnoha právy – mezi jinými právem magdeburským, právem skladu, soudu, mílovým a především právem horním. Původní plány, předpokládající, že se Uničov stane střediskem těžby drahých kovů, se sice nenaplnily, město se však stalo důležitým obchodním a strategickým centrem, které podporoval markrabě Jošt i jeho strýc král Karel IV. Rozhodujícím činitelem ve městě ovšem byli němečtí kolonisté, kteří ovládali jeho správu. Teprve během husitských válek v Uničově získali většinu Češi a český ráz si město zachovalo až do třicetileté války. V této době prožívalo svůj největší rozkvět.

Obrázek č. 1: Znak Uničova (http://www.unicov.cz/znak-a-prapor-mesta/os-1054/p1=1415)


[schéma]


Třicetiletá válka představovala pro Uničov opravdovou pohromu. V roce 1642 se město vzdalo Švédům a o rok později bylo postiženo obrovským požárem. Po odchodu Švédů získali v Uničově znovu převahu Němci a město pozvolna hospodářsky upadalo. Statut královského města pak ztratilo v roce 1848. Lze říci, že německá nadvláda trvala s menšími proměnami až do konce 2. světové války. Založením Uničovských strojíren (dnešní UNEX, a. s.) byla zahájena novodobější etapa rozvoje města. Počet obyvatel postupně vzrostl na 12.800 společně s osmi integrovanými obcemi (Brníčko, Horní a Dolní Sukolom, Nová Dědina, Benkov, Střelice, Renoty a Dětřichov).
Uničov si až do osvobození zachovával vzhled zemědělského maloměsta."

Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, seminární práce z předmětu Regionální geografie.
Práce obsahuje schéma, tabulku a mapy, rozsah čistého textu jsou 3 strany.