1.

Úvod

2.	Geologická stavba

3.	Geomorfologické pochody

3.1	Rozpouštění krasových hornin (koroze)

3.2	Výplňové tvary jeskyní

4.	Hydrologický režim

5.

Biota

5.1	Vegetace na povrchu

5.2	Fauna a flóra v jeskyních

6.	Antropogenní vlivy a využití

7.	Regionální aspekt

"2. GEOLOGICKÁ STAVBA
S krasovými jevy se v přírodě setkáváme v oblastech budovaných především vápenci, méně často dolomity, solemi nebo sádrovcem. Vznik krasových krajin souvisí právě s tímto horninovým složením. Pokud se vyskytují podobné útvary, zejména jeskyně či přírodní podzemní dutiny v jiných horninách, např. v pískovcích, označujeme je jako pseudokrasové.
Vápence jsou sedimentární horniny s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého a běžnými fragmenty zkamenělin (většinou bezobratlí nebo rostliny). V malém množství mohou obsahovat i malá množství křemene či jiných úlomkovitých materiálů. Dělí se podle povrchových struktur (pisolitický, oolitický) nebo podle obsažených fosílií (nummulitický, bryozoový, korálový, krinoidový, lasturnatý). Mohou být hrubozrnné až jemně zrnité. Vznikají buďto v mořských (častější) nebo sladkovodních podmínkách.
Dolomity jsou mořské sedimenty obsahující vysoký podíl minerálu dolomitu (uhličitan vápenato-hořečnatý), podle něhož dostaly své jméno. Přítomny jsou také úlomkovité nerosty a sekundární oxid křemičitý (rohovec). Obvykle mívají tmavší barvu než vápence, a také většinou obsahují méně fosílií, zřejmě v důsledku rekrystalizace, ke které při jejich vzniku často docházelo. Jedná se o kompaktní horniny se stejnosměrnou krystalickou strukturou
Sádrovec (hydratovaný síran vápenatý), jehož původ je ve většině případů také mořský, se obvykle vyskytuje v masivní podobě. Jedná se o hrubě až jemně krystalickou horninu, která může mít i vláknitý habitus. Obvykle bývá proložen mezivrstvami pískovců, slínů a vápenců, a je tak měkký, že je do něj možné rýpnout nehtem. Neobsahuje žádné fosílie. Vzniká v řadě evaporitů v asociaci s dolomitem, slínem, halitem a kalcitem.

3. GEOMORFOLOGICKÉ POCHODY
Geomorfologické pochody v krasových oblastech jsou vyvolány povrchovou a podzemní vodou a označují se jako pochody krasové. K hlavním krasovým pochodům patří:
1. rozpouštění krasových hornin srážkovou a tavnou vodou
2. opětné vylučování rozpuštěných látek a vznik specifických útvarů (např. krápníků)
3. krasové řícení, tj. náhlé pohyby krasových hornin v dutinách
Tyto pochody mají hlavní vliv na vytváření krasových krajin, kterých je hned několik typů. Jedná se o kras nepokrytý (krasové horniny leží přímo na povrchu terénu a jejich povrch je nejspíš v důsledku odlesnění zcela bez vegetace), který se vyskytuje v okolí Středozemního moře, kras přikrytý (horniny jsou pokryty propustnými autochtonními nebo alochtonními zvětralinovými a sedimentárními plášti, na nichž jsou vyvinuty půdy a vegetace) nalézající se i v ČR – Moravský kras, kras podzemní (ke krasovění dochází až po překrytí mladšími nekrasovými horninami) na Zábřežské vrchovině, pohřbený kras (přerušen vývoj po překrytí nepropustnými sedimenty) u Hranic a kras exhumovaný (kras byl nejprve pohřben pod nepropustnými sedimenty a posléze znovu obnažen)."

Práce zahrnuje doprovodné fotografie, tabulky a schémata, čistý text dosahuje cca 8 stran.
V textu se objevují drobné gramatické chyby.
Zpracováno na Katedře geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého jako seminární práce z Nauky o krajině.