1.

Úvod

2.	Ústup tropických deštných pralesů

2.1	Stupeň odlesnění

2.2	Hlavní příčiny úbytku

2.2.1

Kolonizace

2.2.2

Chudoba, sociální nerovnost, nekontrolovatelný populační růst

2.2.3

Působení národních politik

2.3	Odlesnění v jednotlivých regionech

2.3.1

Jižní Amerika

2.3.2

Rovníková Afrika

2.3.3

Asijská a Indo-Pacifická oblast

2.3.4

Austrálie

3.	Biodiverzita tropických deštných pralesů a její význam

3.1	Druhové bohatství a příčiny jeho úbytku

3.1.1

Flóra

3.1.2

Fauna

3.2	Hodnota biodiverzity

4.	Možnosti snížení degradace tropických deštných pralesů

4.1	Udržitelné využití

4.1.1

Lidé Kuna

4.1.2

Lesní hospodářství

4.1.3

Ekoturistika

4.1.4

Extraktivní rezervace

4.2	Mezinárodní správa a ochranné iniciativy

5.

Závěr

"1. ÚVOD
Pás tropických deštných pralesů se táhne podél rovníku přes oblast Amazonky, Guyanu, rovníkovou Afriku, východní pobřeží Madagaskaru, jižní Asii a ostrovy v její jihovýchodní části až do Austrálie.
Deštné pralesy jsou pokladnicemi Země, protože se v nich vyskytuje více než polovina druhů zvířat a rostlin, ačkoliv zabírají pouze zanedbatelnou část jejího povrchu. Přesto je však půda v těchto oblastech nesmírně chudá na živiny. V průběhu 60 až 100 milionů let se jak fauna, tak flóra optimálně přizpůsobily podmínkám tohoto ekosystému.
Jednotlivá patra tropického deštného pralesa (patro stromové - tři podpatra: nejvyšší 50 – 55 m, střední 35 m, spodní 35 m; patro keřové; patro bylinné) tvoří odlišné životní prostředí. V každém patře se vyskytují specifické rostliny a živočichové. Před třiceti lety pokrývaly tropické deštné pralesy ještě plochu o rozloze asi 14 milionů km2, tedy 12% pevniny. Dnes už byla odlesněna více než polovina původního lesního pokryvu. Největší souvislé oblasti deštných pralesů se nacházejí v pánvi řeky Amazonky. Nejstarší deštné pralesy existují již 100 milionů let v Malajsii.

2. ÚSTUP TROPICKÝCH DEŠTNÝCH PRALESŮ
2.1 Stupeň odlesnění
Prostor, který zabírají tropické deštné lesy, se neustále zmenšuje. Rychlost ústupu lesů je v jednotlivých kontinentech i regionech odlišná, ale v průměru se pohybuje okolo 20 – 30 ha každou minutu. Největší podíl na odlesňování mají Brazílie, Indonésie a Konžská demokratická republika (44%). Tyto tři státy se společně s Barmou, Kolumbií, Malajsií, Mexikem, Nigérií a Thajskem podílejí na 76% odlesnění tropických deštných pralesů. Protože je velmi obtížné přesně určit celkový stupeň odlesnění, FAO (Organizace Spojených národů pro výživu a hospodářství) vypracovala několik odhadů, ve kterých byly zkombinovány číselné informace z různých tropických zemí. Výsledek byl odstrašující, odlesnění vzrostlo z odhadovaných 11,3 miliónu ha za rok v letech 1981 – 1985 na 15,3 miliónu za rok (1981 – 1990).
2.2 Hlavní příčiny úbytku
Příčiny úbytku tropických deštných pralesů jsou různé, pro lepší orientaci je dělíme do dvou kategorií, na přímé a nepřímé. Mezi přímé zahrnujeme těžbu dřeva (Peru), mýcení kvůli zemědělství a chovu dobytka, těžba rud (zlato a železo v Amazonii, měď v Papui Nové Guinei), stavby silnic a nádrží (nejznámější případ je silnice BR-364 blízko brazilské západní hranice s Bolívií), růst měst ad., k nepřímým patří kácení stromů a obstarávání obživy rolnickými rodinami, ale také snahy mnohonárodních společností o co nejrychlejší a nejvyšší zisky. Počítá se k nim též zájem veřejnosti na zkorumpování místních administrativních orgánů, vliv diktátorských vlád v zemích s tropickými deštnými pralesy a také zájmy demokratických vlád v zemích rozvinutých, které zdroje zemí 3. světa často bezohledně využívají, aniž by se zamyslely nad možnými následky."

Práce zahrnuje doprovodné fotografie, schémata a tabulku, rozsah čistého textu činí cca 12 stran.
V textu se objevují drobné pravopisné chyby a překlepy.
Zpracováno na Katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého jako seminární práce z Ekologie rostlin.