1.	Logopedie jako vědní obor

1.1.

Definice

1.2.	Spolupráce s obory

1.3.

Logoped

1.4.	Klinický logoped

1.5.	Logopedický asistent

1.6.	Organizace logopedické intervence

2.	Komunikace

2.1.	Verbální, neverbální

2.2.	Význam komunikace

2.3.	Podmínky správného vývoje řeči

2.4.	Etapy komunikace

2.5.	Narušená komunikační schopnost (NKS)

3.	Jazykové roviny v ontogenezi řeči

3.1.	Foneticko-fonologická rovina

3.2.	Lexikálně-sémantická rovina

3.3.	Morfologicko-syntaktická rovina

3.4.	Pragmatická rovina

3.5.	Ontogeneze řeči

3.5.1.

Fáze pragmatizace

3.5.2.

Fáze sémantizace

3.5.3.

Fáze lexemizace

3.5.4.

Fáze gramatizace

3.5.5.

Fáze intelektualizace

4.	Logopedická diagnostika

4.1.	Model logopedického vyšetření

4.2.	Přístroje a pomůcky

5.	Logopedická prevence

5.1.

Primární

5.2.	Sekundární

5.3.

Tericární

5.4.	Klasifikace NKS podle symptomů

6.	Narušený vývoj řeči (NVŘ)

6.1.	Podle průběhu vývoje řeči

7.

Dyslalie

7.1.

Etiologie

7.2.	Klasifikace z vývojového hlediska

7.3.	Klasifikace podle rozsahu

7.4.	Diagnostika

7.5.	Odstraňování

7.6.	Zásady odstraňování

7.7.	Průběh odstraňování

8.

Terapie

8.1.	Reedukační zásady

9.	Balbuties – koktavost

9.1.

Etiologie

9.2.	Klasifikace

9.3.	Symptomatologie

9.4.	Projevy v řeči

9.5.	Projevy v postoji ke komunikaci

9.6.	Terapie koktavosti

9.7.	Cíle terapie

10.	Tumultus sermonis

10.1.

Etiologie

10.2.

Symptomatologie

10.3.

Příznaky v mluvené řeči

10.4.

Příznaky v neverbálním projevu

10.5.

Model neplynulosti řeči

10.6.

Vyšetření při breptavosti

10.7.

Terapie

10.8.

Prognóza

11.

Afázie

11.1.

Etiologie afázie

11.2.

Symptomatologie

11.3.

Diagnostika

11.4.

Terapie

12.

Dysartrie

12.1.

Etiologie

12.2.

Diagnostika

12.3.

Zásady rozvoje hybnosti a řeči

12.4.

Terapeutické koncepty

13.	Poruchy zvuku řeči

14.	Palatolalie

14.1.

Orofaciální rozštěpy

14.2.

Etiologie orofaciálních rozštěpů

14.3.

Výskyt rozštěpů

14.4.

Kernahan-starkova klasifikace rozštěpů

14.5.

Symptomatologie palatolalie

14.6.

Terapie palatolalie

14.7.

Prevence

15.	Rhinolalie

15.1.

Klasifikace rhinolálie

15.2.

Etiologie

15.3.

Terapie

16.

Fonetika

16.1.

Související vědy

16.2.

Základní pojmy

16.3.

Typy hlásek

16.4.

Dělení hlásek

16.5.

Slabika

16.6.

Rozdíly mezi vokály a konsonanty

16.7.

Vokály

16.8.

Vokalický trojúhelník

16.9.

Klasifikace konsonant

16.10.

Modulační faktory řeči

"ORGANIZACE LOGOPEDICKÉ INTERVENCE:
Ve třech typech zařízení:
1. státních (nemocnice, kliniky, lázně)
2. nestátních (charitativní, církevní, městské, okresní zařízení)
3. soukromých (soukromá praxe klinických logopedů)
Ve třech resortech:
MŠMT
MZ
MPSV
logopedická intervence je poskytována všem věkovým kategoriím (od raného věku až po osoby ve stáří)

MŠMT (1)
logopedické třídy při běžných MŠ, ZŠ (skupinová integrace)
MŠ, ZŠ logopedické (každodenní intenzivní logopedická intervence)
MŠ, ZŠ pro sluchově postižené (individuální logopedická péče)
speciální třídy při ZŠ pro žáky se specifickými poruchami učení (SPU)
MŠ speciální (těžká či kombinovaná postižení)
ZŠ praktické, ZŠ speciální (logopedická intervence poskytována v rámci předmětu řečová výchova)
MŠ a ZŠ pro tělesně postižené (předmět dorozumívací dovednosti – dechová, fonační, artikulační cvičení a odstranění zábran z mluveného projevu)
v Brně na Veslařské ulici v Jundrově
MŠMT (2)
PPP
 pedagogicko-psychologická poradna
 školské poradenské zařízení
SPC
- speciálně pedagogické centrum, integrace žáků
- vyhláška 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných
MZ a MPSV
MZ
- logopedická ambulance (při poliklinikách, zdravotnických zařízeních)
- logopedická pracoviště při lůžkových odděleních
- privátní logopedická ambulance
- dětské denní rehabilitační stacionáře
- LDN
- lázeňská zařízení
MPSV
- ÚSP = Ústav sociální péče -> většinou nemají peníze na klinického logopeda (logopedická intervence v rámci komplexní péče o jedince)

KOMUNIKACE
základem je pojem „komunikacio“ (sdělování, dorozumívání, spojování)
komunikace = výměna informací
schopnost řečové komunikace = schopnost vědomě užívat jazyk jako složitý komunikační systém znaků a symbolů ve všech formách (chápu, že Ř a ř je to samé v psané i mluvené formě apod.)

Komunikace verbální:
realizuje prostřednictvím mluvené nebo psané formy řeči
není jen řeč, ale i písmo -> verbus = slovo, a to užívám v mluvené i psané formě!!!
Komunikace neverbální (nonverbální):
pohled, mimika (mračím se)
gestika (ukazování, používám gesta k podpoře při výkladu látky)
haptika (komunikace dotekem -> pochvala + pohlazení)
kinetika (pohyby celého těla -> pohupování)
posturika (postoj těla -> frajerská posturika, uzavřená, říká se, že když žena sedí s jednou nohou přes druhou, tak ta noha, která je nahoře, směřuje vždy k tomu nejhezčímu muži)
proxemika (vzdálenost horizontální, vertikální -> intimní zóny – někoho si pustím blíž k tělu, personální zóna – při běžném rozhovoru 50 cm, obecná – přednáška, osobní – hodně lidí v šalině, komunikace s malým dítětem – podřepnu si, abych mu viděla do očí, zvednu miminko -> shora dolů)"

Práce byla prezentována na odborném semináři sdružení český speciálních pedagogů. Je psaná formou odrážek. Klíčové pojmy jsou tučně a barevně zvýrazněny. Obsahuje 1 tabulku o rozsahu 1/3 strany.