1.

Úvod

2.	Evropský občanský zákoník

2.1.

Forma

2.2.

Obsah

3.	Spotřebitelské právo

4.	Pracovní právo

5.	Závazkové právo

5.1.

Incoterms

5.2.	Landova komise

5.3.	Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT

5.4.	Společný referenční rámec

6.

Závěr

"2. Evropský občanský zákoník
„Občanské právo je odvětvím práva, které má nejblíže k lidem v jejich každodenním životě, a které tvoří základní součást jejich právního vědomí. Odráží se v něm zpravidla staleté kulturní a sociální tradice jednotlivých států, a tvoří proto významnou součást identity každého národa.“ Unifikace a zásah do systémů jednotlivých členských zemí byl dlouho pokládán za krok, který nemůže uspět, avšak perzistence institucí EU začíná v současné době nahlodávat odpor oponentů a řešení ve formě Evropského občanského zákoníku pomalu nabývá po letech vědeckého bádání konkrétnějších rozměrů. Již v lednu 2011 má expertní komise ustavená rozhodnutím Komise 2010/233/EU předložit první návrhy v oblasti harmonizace smluvního práva. Pokud má dojít k celounijní harmonizaci soukromého práva v žádném případě nelze ovšem očekávat okamžitý široký konsenzus a jednomyslné schválení. Bude se jednat spíše o lítý boj o slova a co největší ústupky každé ze zúčastněných stran. Nejpalčivějšími a nejzákladnější otázkami jsou pak forma a obsah.
2.1. Forma
Nejradikálnější, a nutno říci, že v praxi asi nejhůře realizovatelnou možností pro sjednocení soukromého práva v EU by bylo vytvoření zákoníku, plně nahrazujícího všech 27 systémů členských států. Jednalo by se o variantu radikálního řezu umožňující okamžité nasazení v celé EU bez problematických implementací a neshod, fakticky garantujícího všem občanům EU stejná práva a povinnosti. Tato varianta je ovšem velmi utopická, dosáhnout konsenzu mezi všemi státy (obzvláště pak státy s angloamerickým typem právní kultury některými se značně odlišnými systémy a zakládajícími si na své odlišnosti), s tím že jim budou odejmuty pravomoci v oblasti národní soukromoprávní normotvorby, je pouze vizí proevropských fanatiků s nulovou šancí na život.
Vytvoření komplementárního „28. systému“, který by bylo možno v případě souhlasu subjektů aplikovat v případě rozporů národních norem je zajímavá varianta nabízející poměrně velkou dávku jistoty garantovanou EU a jasnou alternativu k národním úpravám. Přijetí tohoto systému je v případě kompromisů několika členských států poměrně reálné a nezasahovalo by plně do národních suverenit, ale poskytovalo jim garantovanou alternativu a inspiraci pro další legislativu v soukromoprávní oblasti.
Doporučení pro národní normotvorbu, zahrnující základní vytyčená pravidla pro upravené oblasti je řešení s nejmenší dávkou právní jistoty pro obyvatele EU a obávám se, že časem by z těchto doporučení mohl vzniknout spíše petit základních pravidel soukromého práva na území EU, přičemž aktuální normotvorba by stále zůstávala na bedrech sekundárního práva. Stejně jako v současnosti, tak i v takovém případě by vznikala členským státům neplnícím svoje povinnosti řádně a včas odpovědnost za svoje konání, resp. nekonání a tím pádem by se zvyšovala již tak dost vysoká zátěž ESD.
Pokračovat dále ve vydávání závazných sekundárních norem – nařízení a směrnic – s individuálně vytyčenou problematikou je současná varianta, která přináší řadu komplikací při implementacích do řádů jednotlivých členských států a celý legislativní proces přináší nemalou zátěž pro rozpočet institucí EU – jak legislativních, tak soudních. Tato varianta je přijatelná jako ad hoc řešení, ovšem s růstem nároků obyvatel a případným dalším rozšiřováním EU se může stát balvanem tížícím EU v dalším rozletu, a to nejenom finančně, ale i v očích veřejnosti, kdy příliš horlivý nebo příliš laxní přístup členských států může zmařit dobré myšlenky přicházející z Bruselu.
2.2. Obsah
Soukromé právo upravené na centrální evropské úrovni by mělo obsahovat ty oblasti, s kterými přicházejí občané EU během života do styku nejčastěji. Tzn. právo spotřebitelské, v současné době již poměrně vyspělé, právo pracovní pro podporu trhu a právo závazkové, řešící problematiku spotřebitelů a obchodníků uvnitř i vně EU."

Práce obsahuje drobné gramatické chyby.
Zpracováno na Právnické fakultě Univerzity Palackého jako seminární práce do předmětu Harmonizace českého a evropského práva.