1.	Behavioristické teorie

2.	Procesní přístupy

3.	Systémový přístup

3.1.

Znaky

3.2.

Přínosy

3.3.	Chester Barnard

4.	Personální management

4.1.	Vliv vědecko-technické revoluce na hospodářství

4.2.	Změna ve vnímání pracovní síly

„Behavioristické teorie se zaměřují na zkoumání člověka v pracovních vztazích, na je jeho pracovní chování, při čemž do popředí vystupuje zaměření na zkoumání efektivnosti vedení lidí, zkoumání účinného stylu řízení, důraz na pracovní motivaci. Uvedené teorie výrazně přispěli ke vzniku různých teorií motivace a k jejich prosazení do managerské praxe.
Na původní Fayolovy názory navazují procesní přístupy ve 30. a 40. letech. Například L. Urwick se snažil shrnout a zevšeobecnit dosavadní poznatky o řízení podniku. Na etický rozměr teorie managementu upozornil O. Sheldon, modifikaci managerských funkcí vytvořil L. Gulick. Administrativní pojetí managementu významně ovlivnili také představitelé manažerské praxe jako nepř. A. P. Sloan, W. Durant a v Československu i T. Baťa.
Rozšíření původních východisk teorie řízení, jejich obohacení o prvky "Školy lidských vztahů", o nové pohledy na organizační chování z behaviorálních teorií, postupně přivádí od šedesátých let ke vzniku nové fáze manažerské teorie, která se označuje jako systémový přístup. Jeho podstatou je snaha o integraci jednotlvých předcházejících – klasického přístupu, "Školy lidských vztahů" a organizačního chování.
Pro systémový přístup je charakteristický komplexní pohled na objektivní skutečnost, která se posuzuje jako vícerozměrný, mnohastupňový uspořádaný celek. Chápe organizaci jako skupinu vzájemně propojených prvků, které mají společný cíl. K řízení problémů se přistupuje tak, že na základě empirické racionální analýzy objektivní skutečnosti se zavádějí určité zjednodušené modely – systémy, na základě kterých se řeší jejich složité problémy. (Systém je abstraktní myšlenková konstrukce, pomocí které se snažíme z určitého hlediska postihnout skutečný jev nebo proces. Systém je účelově vytvořený a uspořádaný celek, který se charakterizuje strukturou (souhrnem) prvků a jejich vazeb (v procesu reakce na různé vnitřní a vnější podněty).)
Přínos systémového přístupu – v 1. analýze vnitřních vztahů všech organizačních prvků řízení jako celku. Zároveň – 2. důležitosti vzájemného působení různých vnitřních činitelů a vznikajících vazeb, 3. tak i interakce vnitřních prvků a vazeb s jejich vnějším okolím.
Za zakladatele systémového přístupu v managementu se považuje Chester I. Barnard, který rozpracoval úvahy V. Pareta o sociální rovnováze a snažil se na tomto zákkladě vytvořit ucelenou hospodářským a sociálním podmínkám 60. let adekvátní teorii řízení. Využívá analogii vedoucího pracovníka v organizaci a nervového systému vůči "zbytku" těla. Úlohou manažera je udržýovat vnitropodnikovou komunikaci, zajistit významné služby, vytyčit cíle a sformulovat úlohy organizace. Podle Barnarda je organizace otevřeným sociálním systémem, který zahrnuje finančních investorů, dodavatele a zákazníky. Zároveň Barnard zdůrazňoval význam vzájemných vztahů technických procesů na jedné straně a organizaci pracovních skupin a manažerských struktur podniku na straně druhé (Barnard, 1948).
Systémový přístup v teorii řízení zohledňuje všechny složky organizačního procesu – výrobního a technického, podpůrného, udržovacího, adaptivního a manažerského. Kontrolní a koordinační funkce celého organizačního systému zabezpečuje manažerský subsystém. (Katz, Kahn, 1966, s. 83).“

V práci se objevují pravopisné chyby a překlepy.
Klíčová jména jsou zvýrazněna barevně, klíčové pojmy tučně.