1.	Lichva a lichváři: Mezi penězi a peklem

2.	Peníze: Lichva

3.	Zloděj času

4.	Lichvář a smrt

5.	Peníze a život: Očistec

„Zloděj času
27/ lichvář se často nechtěl dělit o své peníze ani po smrti. Nechával se s nimi pohřbýt. V některých vyobrazeních putují peníze do úst, jindy je lichvář vylučuje. Imaginární psychoanalytiská představa spojuje neoprávněné výdělky středověkého lichváře s orální či anální sexualitou.
28/ až do 12.st. se na úkor půjčovali z velké části naturálie a vraceli se stejné věci, jen ve větším množství. Tito „lichváři“ byly většinou Židé. Postupně se jim zakazovali výrobní aktivity a tak se zabývali jen „liberálními profesemi“ (lékaři, lichváři,…). Neměli žádné zábrany půjčovat křesťanům, ale do své obce nepůjčovali. A proto ani neporušovali Bibli.
29/ ve 12.st. byl nárůst pružné ekonomiky. Některé formy úvěru byly akceptovány, na půjčky na úkor se však vztahovali zákazy. Ve 12.st. a 13.st. se postavení Židů zhoršovalo. Docházelo k pogromům a objevují se rysy antisemitismu. Křesťanští lichváři podléhali církevním soudům jež byly shovívavé. Židé a cizinci podléhali světské moci a ta byla tvrdší a represivnější. U zrodu legislativy proti židovským lichvářům stáli zejména Filip II. August, Ludvík VIII. a Svatý Ludvík.
30/ ve 12.st. se lichva rozmohla i mezi křesťany. Ti byly ještě horší než Židé. Chudobě se společnost vysmívala. Peníze byly cestou ke společenskému vzestupu.
31/ lichvář je zloděj, který okrádá Boha. Prodává čas mezi momentem výpůjčky a splátky s úrokem. Prodávají dny a noci.
32/ den – čas světla; noc – čas odpočinku. Prodávají světlo a odpočinek. Stejně jako lichváři padli v nemilost i intelektuálové učící ve městech za poplatek. Vědění patří Bohu stejně jako čas. Učenci ale dosáhli jestého zadostiučinění. Společnost je začala chápat jako „duševně pracující“.
33/ Práce – trest, pokání za prvotní hřích → nástroj na vykoupení, cti a spásu → (13.st.) základ pro získání bohatství a spásy.
34/ lichvář nemůže dojít ke spáse dokud nevrátí vše co získal.

Lichvář a smrt
36/ v raném středověku odsuzovali některými pracemi spojenými s některými tabu (peníze, nečistota, krev). Ve 13.st. byla některá tato zaměstnání rehabilitována.
37/ pokud se dlužníkem lichváře stal panovník (stát) pak se obcházejí a netrestají zákony. Stejně tak se s nimi spolčují i biskupové, kteří jim umožňují spočinout na křesťanské půdě.
38/ ve 13.st. jsou už jen tři zaměstnání kterým je odepřeno právo na pohřeb do křesťanské půdy a právo dávat almužnu: lichvářství, prostituce a kejklířství.
39/ lichvář je nucen své bohatství a moc skrývat. Panuje v ústraní a tajnosti.
40/ je přirovnán k dobytčeti, nebo lvu uchvatiteli, pavoukovi
41/ lichvář se často schovává za označení obchodník nebo poskytovatel půjček – bankéř.
42/ Jakub z Vitry předkládá teorii o třech stavech: sedlácách, rytířích a klericích ke kterým ďábel přidal čtvrtý stav – lichváře. Je to důkaz změn v obchodování a také nedůvěry intelektuálů k ekonomické sféře.
43/ přátelství s ďáblem končí, když se blíží smrt. Je nutné se vyzpovídat a svého pokání litovat. Jakub z Vitry říká, že mnoho lichvářů strácí schopnost mluvit s blížící se smrtí a proto se nemohou vyzpovídat.
44/ dalším způsobem je rychlá a okamžitá smrt, která se odehrává ve stavu smrtelného hříchu.
45/ nejhorším způsobem je zbavení lichváře rozumu.
47/ dalším kazatelem píšícím exempla je Štěpán z Bourbonu.“

Práce obsahuje hrubé pravopisné chyby a překlepy.
V práci jsou uvedena čísla stran, z nichž jednotlivé výpisky pocházejí.