1.

Předmluva

2.	Historické pozadí

3.	Množství cílů

4.	Kdo byli poutníci?

5.	Motivace poutníků

6.

Přípravy

7.	Pouť byla práce

8.	Ubytování a pohostinnost

9.	Nebezpečí pro statky vezdejší, tělo i duši

10.

U cíle

11.

Výhled

„III. Kdo byli poutníci?
45/ Většinu tvořili dospělí a zdraví muži. Ženy mohli tvořit u největších skupin až 50%. Častěji než muži činili poutní sliby a nebo doprovázely churavého manžela nebo dítě.
46/ Špitály se ženami-poutnicemi počítali a také s matkami novorozeňat neboť mohlo teprve po několika týdnech putování vyjít najevo, že jsou v požehnaném stavu.
Dětští poutníci
46/ Předpokládalo se, že děti matce ubírají sílu během mateřství a vzhledem k úmrtnosti jí ohrožují na životě. Malé děti, které ještě nemohou pracovat jsou považováni za neužitečného jedlíka (pozn. Řečeno mírně oproti knize). V miráklech se naopak ozývá a vystupuje láskyplná péče rodičů k nemocnému dítěti. Rodičovská láska k dítěti byla něčím neobvyklým.rodičovská láska k dítěti byla neobvyklá.
47/ Děti se často chopili sami iniciativy a vydali se bez doprovodu dospělých na dětskou pouť. Málokteré se vrátilo (pokud neskončilo v otroctví) domů nezbídačené, nezneužité a předčasně nezestárlé.
Nemocní a postižení
47/ Nemocným často pomáhal sv. Martin. Konali se poutě k jeho sarkofágu v bazilice v Tours. Naděje probouzela novou sílu nebo alespoň aby se s svým utrpením vyrovnali. Na svatých místech hledali sílu žít.
Poutníci ve zbrani – protimluv?
48/ Poutník má právo se na cestě bránit. Na rozdíl od muslima nemá křesťan povinnost navštěvovat posvátná místa.
48/ V 11.st. se tvrdilo, že Bůh chce, aby se Boží slovo hlásalo zbraněmi tam, kde neuspěli neozbrojení misionáři slovem.
49/ 15.července 1099 se křižáci zmocnili Jeruzaléma. Křižácké státy se mohli udržet jen pokud postávali značnou podporu, jakmile začali bojovat proti sobě a mezi muslimy byl Saladin schopný vládnout od Sýrie po Egypt pak se křesťané dostali do defenzívy.
49/ Od roku 1244 vládli v Jeruzalémě opět muslimové a když padla pevnost Akkon padla i poslední křesťanská država ve Svaté zemi. Na pouť do Svaté země se často vydávali druzí a třetí synové rodiny, kteří doma neměli jistou existenci.
Od poutníků k cestovatelům za poznáním a zábavou
51/ Od pozdního středověku a v 16.st. se sice putovalo na stejná místa. Jen úmysl byl jiný zájem o významná antická místa nevylučoval návštěvu apoštolských hrobů. Poutník chtěl prohloubit svou víru a cestovatel své vzdělání. Touha po novém a po vědění bylo poutníkům zapovězeno.
52/ Snaha o tělesné zdraví, spáda duše a vzdělávání ducha se mohli překrývat.

IV. Motivace poutníků
Víra v Boha, důvěra ke svatým
56/ Mučedníci a věrozvěsti byli hříšní lidé stejně jako poutnici, kteří se v nich mohli poznávat. Věřili, že pomohou těm, kdož se pomodlí k Pánu a vzdá hold jeho svatým, kdož se pomodlí na hrobech mučedníků a svatých. Intersecor – přímluvnice. 1) světec, který prosbu předá Bohu. 2) někdo z okolí velmožova, který se přimlouvá za někoho. Nejprve je nutné vzývat Boha a poté skrze motlitbu a přímluvu světce se přání vyplní.
Návštěva svatých míst a získávání relikvií
58/ Bůh a svatí se zjevují na význačných místech svého života a nebo tam, kde odpočívá jejich tělesná schránka. Mnozí odešli na sklonku svého života do Svaté země nebo do Říma aby byly pochováni co nejblíže Pánu nebo světcům. Nebo ostatky nebo rebélie cestovali za věřícími v procesích.
59/ Byla-li vzdávána čest v domovském místě bylo povinností věnovat na bohulibé účely obnos, který by jinak padl na výdaje za pouť. Bylo značně rozšířeno protiprávní přenášení ostatků a relikvií.
61/ U čtyř světců se nemůžou ostatky přenést a dokonce ani prach z jejich hrobu. To jistě dělá reklamu onomu posvátnému místu.
62/ Někteří si světce vyberou díky snu nebo po poradě se známými, kterým se ten daný světec osvědčil. Někdy poutník putoval od hrobu ke hrobu až byl u někoho vyslyšen.“

V práci se objevují hrubé pravopisné chyby, překlepy a záměna jména peregrinus za peregrianus, Zwingliho za Zwilinga.
V části práce jsou uvedena čísla stran, z nichž jednotlivé výpisky pocházejí.