1.

Úvod

2.	Teoretická část

2.1.	Vymezení pojmů

2.1.1.

Lidské zdroje

2.1.2.

Řízení lidských zdrojů

2.1.3.

Personální politika

2.2.	Úloha personální politiky v organizaci

2.3.	Personální činnosti

3.	Analytická část

3.1.	Charakteristika společnosti

3.2.

Analýza

3.3.	Varianta A

3.4.	Varianta B

4.

Závěr

"A. Teoretická část
1.1 Vymezení pojmů

Lidské zdroje
Lidské zdroje představují lidé v pracovním procesu. Tito lidé jsou schopní seberealizace v činnosti, kterou vykonávají na základě vlastního rozhodnutí (Vodák, Kucharčíková, 2007). Podle Vodáka a Kucharčíkové (2007) lidské zdroje představují nejcennější a obvykle také nejdražší zdroj v organizaci, který rozhoduje o konkurenceschopnosti podniku.

Řízení lidských zdrojů
Řízení lidských zdrojů je strategický a promyšlený logický přístup k řízení nejcennějšího majetku organizace – lidí, kteří v ní pracují a kteří individuálně i kolektivně přispívají k dosahování cílů (Vodák, Kucharčíková, 2007).
Renata Kociánová ve své knize Personální činnosti a metody personální práce (2010) definuje personální řízení jednoduše jako oblast řízení, která se zabývá pracovníky. Cíl je však podle ní velmi podobný: optimální využívání potenciálu lidí a investic do nich vložených k dosahování cílů organizace a současně vytváření předpokladů ke spokojenosti pracovníků s vykonávanou prací, jejich motivace k rozvoji a napomáhání jejich identifikaci s cíli organizace (Kocianová, 2010).
Řízení lidských zdrojů, významná součást podnikového řízení zaměřená na lidský faktor, plní v podnicích zejména tyto úkoly:
• vytvoření souladu mezi počtem a strukturou pracovníků a pracovních míst
• snaha o maximální využití schopností a pracovního potenciálu zaměstnanců
• vytváření funkčních a efektivních skupin
• dodržování všech legislativních podmínek v oblasti práce a zaměstnávání
• personální a sociální rozvoj zaměstnanců
Řízení lidských zdrojů je integrálním procesem v organizaci. Promítá se do všech dalších oblastí chodu společnosti. Je realizováno mnoha lidmi s různou kvalifikací.

Personální politika
Jan Urban ve své knize Výkladový slovník řízení lidských zdrojů: s anglickými ekvivalenty (2004) popisuje personální politiku takto: „…soubor relativně stabilních praktických zásad spojených s řízením lidí v organizaci a personálním rozhodováním. Slouží k naplňování cílů personální strategie a usměrňování chování pracovníků v organizaci tak, aby jejich pracovní chování a postoje byly v souladu s cíli organizace. Stabilita personální politiky, její transparence a dodržování dávají zaměstnancům v organizaci pocit jistoty i záruky a perspektivu, že jejich pracovní úsilí a chování povede k očekávaným výsledkům. Srozumitelná a přijatelná personální politika tvoří důležitý předpoklad motivace a výkonnosti zaměstnanců i nástroj vedoucí k omezování konfliktů v organizaci.“ (Urban, 2004).
Prvky personální politiky:
• Získávání a výběr pracovníků
• Přijímání a orientace pracovníků
• Motivace, hodnocení a odměňování
• Firemní kultura
• Vzdělávání pracovníků

1.2 Úloha personální politiky v organizaci
Personální politika tvoří jednu z nejdůležitějších součástí řízení společnosti. Jedná se o řízení procesů v organizaci, které se týkají lidského kapitálu, tj. jeho získávání, formování, využívání, zvyšování a organizování. Personální politika koordinuje člověka v pracovním procesu, výsledky jeho práce, pracovní schopnosti a pracovní podmínky, vztah k práci, společnosti a kolegům, uspokojení z práce, uspokojení z profesního a sociálního rozvoje.
Organizace může dlouhodobě efektivně fungovat pouze tehdy, jsou-li v souladu zdroje lidské, finanční, materiální a informační."

Práce obsahuje doprovodná schémata a tabulky, čistý text dosahuje cca 5,5 strany.
Zpracováno jako postupová práce na Business Institut, program Řízení lidských zdrojů, modul Faktory ovlivňující personální řízení v organizaci, personální strategie, personální politika, personální plánování.