1.	Staroslověnština, latina

2.	14. století

3.

Husitství

4.	Humanismus

5.	Pobělohorská doba

6.	Obrozenectví

7.	19. století a Pražský lingvistický kroužek

1) „Staroslověnština, latina
- objevují se v textech česká slova (bohemika)
- 1125 – Kosmova kronika
- glosy – poznámka na okraj textu
- 9. století – věrozvěstové  staroslověnština
- pod tlakem Maďarů ukončena, pád Velké Moravy
- 10. století – sv. Václav přijímá náboženství ze západu, a proto musí čeština bojovat s latinou
- čeština – není užívána ve styku diplomatickém ani kulturním
- primitivní pravopis – hodně zjednodušený, píše se, jak slyšíme, vychází ze slyšené podoby, vychází z latiny, musí se najít znění hlásek, které latina nemá
- první česká věta se vyskytuje v polovině 11. století – dává odkaz půdy se dvěma nevolníky kostelu
- spřežkový pravopis – hlásky, které čeština má, ale latina ne jsou nahrazovány skupinou hlásek = spřežka (spojení dvou a více latinských písmen – czas, rzyeka)

2) 14. století
- čeština je jazykem kulturním, psány knihy
- Karel IV.
- Klaretův slovník – 1. dílo, rýmovaný slovník, vysvětlovala se latina (latinsko-český)
- verše – lépe se dali zapamatovat
- literární památky: Dalimilova kronika, Alexandreida, Legendy o sv. Kateřině a Prokopu
- krize ve společnosti a církvi  trojpapeží
- traktát = učené pojednání – otec poučuje děti Tomáš Štítný ze Štítného  ukázka nejdokonalejší češtiny

3) Husitství
- zlidovění, popularizace češtiny
- papež řekl, že náboženství vykládá každá selka lépe než kněz
- diakritický pravopis – rozlišovací pravopis, háčky a čárky
- příchod německých kolonizátorů (knedlík = šiška)

4) Humanismus
- 1450 – Gutenberg – knihtisk
- přejímání slov z latiny, vzor v antice, éra předlouhých souvětí, vliv na skladbu, sloveso na konci
- název knihy měl vyjádřit vše, co v knize najdeme
- 16. století - vznik mluvnic, Beneš Optát, Petr Gzel, Václav Filomates = jazykovědci, překládali Starý zákon do češtiny  museli najít mnoho ekvivalentů
- Jan Blahoslav – navázal na dílo prvních tří
- Bible kralická – vzor spisovné češtiny, konec 16. století, 6 dílů
- podle BK vznikl bratrský pravopis – Jednota bratrská, gegj = její, w se používalo velice často (Wáclav Wladivoj Tomek), po c, z, s se psalo y (až do éry Dobrovského)
- Jan Ámos Komenský – Poklad jazyka českého (shořelo)“

Text je psán v odrážkách.
Důležité pojmy jsou zvýrazněny tučně.
Práce obsahuje drobné pravopisné chyby a záměnu jména K. Ignác Thám za J. Ignác Thám.