1.

Úvod

1.1	Všeobecná charakteristika regionu

2.	Dějiny slovenského osídlení ve Vojvodině

2.1	„Dolná zem“

2.2	Historické pozadí kolonizace Vojvodiny

2.3	Počátky osídlování

2.4	Tereziánská, josefínská a pozdější kolonizace Vojvodiny

2.5	Osídlování Vojvodiny neslovenským obyvatelstvem

3.	Demografický a geografický vývoj komunity

3.1	Maďarizace

3.2	Vystěhovalectví

3.3	Reemigrace

3.4	Kompaktní a roztroušená území obývaná Slováky

4.	Zhodnocení současného stavu

4.1

Jazyk

4.2	Slovenské menšinové školství

4.3

Spolky

4.4	Kulturní život

4.4.1

Divadlo

4.4.2

Výtvarné projevy

4.4.3

Folklór

4.5	Ekonomická charakteristika

4.6	Vnímání identity

4.7	Politické aktivity

4.8	Slovenská menšinová média

4.8.1

Tisk

4.8.2

Rozhlas

4.8.3

Televizní vysílání

4.9	Charakteristické znaky a projevy Slováků ve Vojvodině

4.9.1

Vyznání

4.9.2

Zádruha

4.9.3

Svatba

5.

Závěr

6.

Prameny

7.

Resumé

8.

Přílohy

8.1.	Etnické mapy zkoumané oblasti

8.2.	Změny státoprávního uspořádání Vojvodiny

8.3.	Demografický vývoj Slováků ve vybraných obcích

8.4.	Etnická skladba Srbska a Vojvodiny podle posledního sčítání lidu

"1.1 Všeobecná charakteristika regionu8
Autonomní oblast Vojvodina odpovídá svou rozlohou 21 506 km2 přibližně čtvrtině celkové rozlohy Republiky Srbsko a Černá hora. Geograficky se dělí do tří částí: na severozápadě Bačka (západní, severní a jižní), v západní části od severu až k jihu Banát (severní, střední, jižní) a na jihovýchodě Srem. Přirozenou hranici oddělující tato tři území tvoří tři významné vodní toky – Dunaj (oddělující Srem od Bačky a Banátu), Tisa (odděluje Bačku a Banát) a Sáva (dělí na jihu Srem od zbytku Srbska). Administrativně se dělí na sedm „okrugů“,9 jejichž regionálními centry jsou města Subotica, Zrenjanin,10 Kikinda, Pančevo, Sombor, Sremska Mitrovica a Nový Sad (ekonomické a správní centrum celé Vojvodiny). Dále je zde 45 tzv. opštin, které zajišťují správu na místní úrovni. V Novém Sadu má také sídlo vojvodinský parlament, nejvyšší soud a další významné instituce. Vojvodina je převážně rovinatá krajina (vyjma sremské pohoří Fruška Gora a Jihovýchodní Banát s pohořím Vršački breg) s úrodnou půdou vhodnou pro zemědělství, které je také těžištěm vojvodinského hospodářství. Využívaná ornice pokrývá 84% celkové plochy oblasti. Bonita půdy je zvyšována zavlažovacím systémem, díky němuž je z celkových 1,78 mil. ha úrodné půdy cca 0,5 mil. ha trvale zavlažováno. Přibližně 70% z výnosů tvoří obiloviny, 20% průmyslové byliny a 10% ostatní plodiny. Část produkce jde na export, většina je zpracovávána v domácím potravinářském průmyslu, který je umístěn z větší části právě ve Vojvodině. Dále jsou zde zastoupeny jak těžký, tak i lehký, technologický průmysl. Vyrábí se stroje na zpracování kovu, elektrické stroje, stavební materiál, chemické produkty, elektrické motory, novinový papír, ale i zařízení pro dentisty, auta, farmaceutické produkty, porcelán a další. Část příjmů regionu zajišťuje i turismus v oblastech řek, jezer a termálních pramenů a také ve sremském pohoří Fruška Gora, typickým přítomností řady klášterů v Srbsko-Byzantském stylu postavených v období od 15. do 17. století. Díky své poloze je Vojvodina významná také z hlediska dopravy.
Od maďarských hranic vede dálnice přes Nový Sad a Bělehrad dále do Niše, kde se rozděluje na východ k bulharským hranicím, resp. na jih směr Skopje a Soluň. Oblastí Srem prochází další dálnice, která směřuje na západ do Chorvatska. Je zde též rozsáhlá síť místních silnic a železnic. Z etno-kulturní perspektivy je oblast AO Vojvodina velice pestrá a bez nadsázky ji lze označit za křižovatku kultur,12 vyznání a jazyků. Podle posledního oficiálního cenzu z roku 200213 měla Vojvodina 2 031 992 obyvatel (27,1% obyv. SČH), z čehož bylo:1 321 807 Srbů, 290 207 Maďarů, 56 637 Slováků (z toho v Bačce 29 274 = 51,7%, v Banátu14 18 013 = 31,8% a Sremu 9 350 = 16,5%),15 56 546 Chorvatů, 35 513 Černohorců, 30 419 Rumunů, 29 057 Rómů, 19 776 Bunjevců, 15 626 Rusínů, 11 785 Makedonců. Zbytek tvoří méně početné menšiny, jako Ukrajinci, Muslimové, Němci, Slovinci, Albánci, Bulhaři a další. Kromě těchto žije ve Vojvodině i nepočetná česká komunita. Kompaktněji se vyskytuje pouze v jižní, resp. jihovýchodní části „srbského“ Banátu. Centrem české enklávy je obec Bela Crkva (úředním jazykem je zde i čeština)16, kde rovněž sídlí Matice Česká coby zastřešující organizace krajanských spolků, tzv. Českých besed. Dále jsou to lokality Vršac, Kovin, Kruščica a Češko Selo. V r. 2002 bylo v AO Vojvodina úhrnem 1 648 osob deklarujících českou národnost (tedy přibližně tři čtvrtiny všech Čechů na území SČH).17 Až do první světové války bylo území celého Banátu součástí Uherského království. Poté se oblast rozdělila mezi Království SHS a Rumunsko. Dnešní vojvodinští Češi byli součástí kompaktnějšího českého osídlování Banátu v první půli 19. stol.18 Konfesí se jednalo převážně o katolické obyvatelstvo, což vysvětluje jeho částečnou germanizaci vlivem zdejší (rovněž katolické) německé menšiny.19 Zejména v jeho východní (dnes rumunské) části dodnes existuje několik „českých“ vesnic (Eibentál, Sv. Helena, Rovensko, Šumice, Bígr a Gerník)20 v župě Caraş-Severin. Celkem ve Vojvodině žijí příslušníci 26 etnických skupin. 49 881 obyvatel se při sčítání označilo za „Jugoslávce“.21 Ve Vojvodině jsou kromě srbského jazyka uzákoněny i další oficiální jazyky nejpočetnějších národních menšin. Konkrétně se jedná o maďarštinu, slovenštinu, rumunštinu a rusínštinu. Kromě jazyků se obyvatelé odlišují i náboženským vyznáním: Srbové, Černohorci, Rómové, Makedonci a Ukrajinci jsou téměř výhradně pravoslavní, Maďaři, Chorvati a Rusíni jsou katolíci, zatímco Slováci protestanti. Žijí zde také muslimové a další náboženské komunity."

Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra antropologie, studijní program Humanitní studia, studijní obor Sociální a kulturní antropologie.
Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf). Obsahuje několik map, rozsah čistého textu je 24 stran.