1.

Úvod

2.	Teoretické přístupy k chudobě

2.1	Chudoba jakožto sociální událost

2.2	Koncepty chudoby

2.3	Diskurz sociálního vyloučení

2.4	Diskurz sociální koheze

2.5	Principy sociální politiky státu

3.	Sociální politika (SP) státu s ohledem na chudobu (vybrané nástroje SP)

3.1	Životní a existenční minimum

3.2	Systém státní sociální podpory

3.3	Systém pomoci v hmotné nouzi

3.4	Systém služeb sociální péče

4.	Nestátní neziskové organizace coby aktér sociální politiky

4.1	Terénní sociální práce (TSP)

4.2	Dluhové poradenství

4.3	Sociálně-právní poradenství

4.4	Pracovní poradenství

4.5	Další specifické služby

5.	Příklady skupin ohrožených chudobou

5.1	Matky samoživitelky

5.2	Dlouhodobě nezaměstnaní

5.3	Osoby po výkonu trestu odnětí svobody

5.4	Starobní důchodci

5.5	Zdravotně postižení

5.6

Romové

6.

Závěr

7.	Použité zdroje

8.

Přílohy

8.1	Související právní předpisy (legislativa)

8.1.1

Oblast sociální

8.1.2

Oblast spotřebitelská (úvěrová)

8.1.3

Ostatní relevantní právní předpisy

8.2	Vývoj celkového zadlužení domácností (01/06-12/09)

8.3	Příjmy, výdaje a spotřeba obyvatelstva

8.4	Vývoj celkového počtu exekucí v letech 2001 - 2008

"2 Teoretické přístupy k chudobě
2.1 Chudoba jakožto sociální událost
Pojem sociální událost z právního hlediska „… kterákoliv právem uznaná právní skutečnost, která má, nebo může mít nepříznivý dopad na sociální postavení jedince a osob závislých na něm výživou. (VOLNÁ : 2006, s. 10). Konkrétně, například podle zákona o nemocenském pojištění5 pojem sociální událost vyjadřuje takovou událost, s níž zákon o nemocenském pojištění spojuje vznik nároku na dávku, vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény, vznik potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, nástup na peněžitou pomoc v mateřství a převedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo. Další, poněkud obecnější a pro naše účely jistě užitečnější definici nabízí Wikipedie, která vymezuje sociální událost (v právu sociálního zabezpečení) coby :“… právní událost v sociální sféře společenských vztahů nezávislá na vůli subjektu, s níž je spojován vznik, změna nebo zánik práv a povinností v oblasti sociálního zabezpečení. Jejím charakteristickým znakem je tíživá situace jednotlivce spojená s nepříznivým ekonomickým dopadem a veřejný zájem na poskytnutí pomoci.“6 Obecně můžeme konstatovat že se jedná o takovou událost, která je z objektivních důvodů pro jednotlivce obtížně zvládnutelná a z tohoto důvodu je společností (prostřednictvím státu) uznána a řešena pomocí nástrojů sociální politiky. Nejčastějšími sociálními událostmi jsou např. stáří, nemoc, invalidita, nezaměstnanost, chudoba či smrt (resp. narození). V tomto výčtu zřejmě dominují sociální události spojené s průběhem životního cyklu. Vyjímá se ovšem nezaměstnanost a chudoba. Obě tyto sociální události mají řadu strukturálních (objektivních) i individuálních (subjektivních) příčin. Jejich dopady jsou však neméně závažné jako v případě ostatních. Nezaměstnanost i chudoba mají řadu společných rysů, příčin i důsledků. Zároveň je však pravdou, že ne každý nezaměstnaný je chudý a naopak. Z tohoto důvodu nezaměstnanost z dalšího výkladu vynechám. Chudoba jakožto sociální událost má z hlediska svých nositelů dopady jak čistě praktické - materiální nedostatek, dluhy, nižší (subsistenční) životní standard, tak i symbolické – lidé velmi často trpí výraznou společenskou stigmatizací, bez ohledu na to, nakolik k této své nepříznivé situaci objektivně přispěli či nikoli (a potenciál situaci individuálně měnit). Vážnost tohoto aspektu dokládá i fakt, že v rámci bodu „uznání práv“ byl formulován i jakožto jeden ze čtyř hlavních cílů Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (2010).7 V běžných interpersonálních interakcích často ovšem i na politické úrovni bývá lidmi v situaci chudoby (hmotné nouze) bezdůvodně opovrhováno, což bývá často provázeno naprostým nepochopením (v horším případě záměrným nezájmem) o skutečné příčiny tohoto stavu a namnoze bývá situace explikována a interpretována jako jednoznačné selhání jednotlivce, rodiny, skupiny. Výrazný subjektivismus (projektující pochopitelně osobní hodnotové preference) mluvčích a nezájem o strukturální příčiny vzniku, průběhu a důsledků chudoby jsou bohužel velmi výrazným rysem, s nímž se lze v české společnosti setkat. Tomu pochopitelně odpovídá i podoba politik určených k jejímu řešení, stejně jako míra podpory těchto politik veřejností.

2.2 Koncepty chudoby
V rámci zkoumání chudoby se objevuje několik různých přístupů, zdůrazňujících odlišné aspekty chudoby, mluvíme o chudobě:
- subjektivní – jde o hodnocení vlastní životní situace jedincem či domácností
- objektivní – vychází z analýz socioekonomických informací o souborech domácností
o absolutní – hranice chudoby jsou dány subsistenčním minimem, tj. prostředky pro holé přežití v dané společnosti
o relativní – založená na rozložení příjmů domácností, je pohyblivá v závislosti na celkové příjmové úrovni. Obvykle je určena vzdáleností od průměrného životního standardu
- moderní – důraz na fakt, že ve vyspělém světě je chudoba pouze relativní, mění se její podoby a rozměr a reziduuje navzdory intenzivnímu zájmu státu o její řešení
- staré – důraz na vliv životního cyklu a neschopnost práce (staří lidé, postižení, nemocní)
- nové – spojována s pozicí jedinců a sociálních skupin na trhu práce

2.3 Diskurz sociálního vyloučení
V poslední dekádě9 v oblasti politické operacionalizace chudoby v EU dominuje diskurs sociálního vyloučení (exkluze), resp. jeho opaku (cíle politik), tedy sociální inkluze. Přitom se má veskrze na zřeteli nejen ekonomický, ale i společenský a politický aspekt lidské existence. Sociální vyloučení pro účely této práce můžeme chápat coby: „… proces, v jehož rámci je jedinci, skupině jedinců či komunitě výrazně znesnadňován či zcela zamezován přístup ke zdrojům, pozicím a příležitostem, které umožňují zapojení do sociálních, ekonomických a politických aktivit majoritní společnosti.“ (GABAL : 2006, s. 9). Blíže a podrobněji k diskurzu viz např. MAREŠ : 2004, s. 15-29."

Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií, Katedra veřejné a sociální politiky, seminární práce k předmětu Sociální politika.
Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf). Obsahuje graf a několik tabulek, čistý text dosahuje cca 11 stran. Celkový rozsah je uveden včetně 4 stránkových příloh.