1.

Úvod

2.	Vymezení problému

2.1	Postpenitenciární péče

2.2	Kontinuální sociální péče

2.3	Subjekty poskytující postpenitenciární péči a jejich výběr

2.4	Typologie potenciálních klientů postpenitenciární péče

2.5	Disciplíny zabývající se postpenitenciární péčí

3.	Rekapitulace dosavadní úrovně poznání

3.1	Práce věnované postpenitenciární péči v češtině

4.	Teoretická východiska

4.1	Syndrom prizonizace

4.2	Funkce trestu

4.3	Diskurz retributivního vs. restorativního přístupu

4.4	Sociální exkluze

4.5	Sociální patologie

5.	Charakteristika užitých metod a průběh šetření

5.1	Analýza dokumentů

5.2	Dotazníkové šetření

5.3	Hloubkové rozhovory

6.

Výstupy

6.1	Probační a mediační služba

6.2	Společné připomínky NNO

6.3	Neochota využívat alternativní tresty

6.4	Přeplněnost věznic

6.5	Poskytované typy služeb

6.6	Spolupráce NNO s ostatními aktéry trestní politiky

6.7	Nejčastější problémy klientů služeb

6.8	Doporučení

7.

Závěr

9.

Přílohy

9.1	Dotazník rozeslaný vybraným NNO

9.2	Průvodní dopis rozeslaný vybraným NNO

9.3	Stavy vězňů a vězeňkyň ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby ČR ke dni 9.12.2009 (tabulka)

"2.1 Postpenitenciární péče
Postpenitenciární péče3 je zvláštní druh sociální péče, která byla poskytována v samém začátku jen osobám, které byly propuštěny z VTOS, z ochranného léčení a z ochranné výchovy (u mladistvých). V současné době je postpenitenciární péče rozšířena o tzv. včasnou (nebo též rannou) pomoc a sociální péči již ve fázi trestního řízení u obviněné osoby. Jedná se
o specifickou oblast sociální péčeo člověka, který prošel trestním řízením s VTOS, nebo ochranným léčením a ochrannou výchovou. Rozsah a obsah sociální pomoci/péče poskytované pachatelům trestné činnosti je odvíjen od pojetí sociální politiky státu a mění se tak, jak se vyvíjejí názory na kriminalitu.4 Stručnou definici postpenitenciární péčemůže být tedy její vymezení coby pomoci a péče poskytované lidem po návratu z vězení do života na svobodě a později i po výkonu i jiné sankce.5 Z hlediska funkce se postpenitenciární péče v zásadě zaměřuje na sekundární, resp. především terciární prevenci.6 Hlavní důvody potřebnosti a důležitosti postpenitenciární péče shrnuje Černíková následovně7:

1 cíle penitenciárního procesu nejsou zcela dosaženy nebo nejsou přiměřeně ustáleny a jedinec potřebuje odbornou pomoc
2 první dny po propuštění na svobodu jsou obdobím sociální rekonvalescence, kdy jedinec obnovuje sociální dovednosti, získává korektivní zkušenosti a postupně se integruje do společnosti
3 nejčastější recidiva nastává v průběhu prvního roku na svobodě nebo po absolvovaném ochranném léčení či ochranné výchovy
4 prožívaná krize prvních dnů na svobodě
5 větší bezradnost při řešení problémů, konfliktů, prožívání obav, úzkosti a následně nevhodné sociální chování
6 problémy s překonáváním stigmatu kriminálníka
7 důsledky prizonizace – běžný život klade mnohem větší nároky na neustálé rozhodování a nesení důsledků zněho plynoucích
8 prožívání sociální vykořeněnosti po dlouhých a opakovaných trestech odnětí svobody, snížené sebehodnocení, pesimismus z životní reality, ztráta smyslu života
9 heteronomní morálka
10 problémy spojené s obnovením či novým vytvářením partnerských vztahů
11 obnovení rodičovské role a adekvátních vztahů kdětem
12 obnovení či vytvoření nových materiálních podmínek k životu (profesionální uplatnění)

Základní typologii postpenitenciárních služeb lze shrnout následovně8:
1 pracovní poradenství
2 ubytování
3 finanční podpora
4 začlenění do sociálního prostředí
5 sociálně-výchovné a poradenství v sociálně právních věcech

S ohledem na poskytování těchto služeb ze strany NNO bývají zmiňovány především9:
1 materiální pomoc (šatstvo a strava)
2 poradenská pomoc (situace krize a nouze)
3 sociální péče (stravování, os. hygiena, ubytování, zdravotní péče, integrativní program) – zejména formou azylových domů

2.2 Kontinuální sociální péče
V obecné rovině lze postpenitenciární péči chápat také jako integrální součást tzv. kontinuální sociální péče, coby určitý trend, který se od 90. let postupně v českém vězeňství etabluje. Kontinuální sociální péče zahrnuje práci s klientem ve všech fázích trestního řízení (ve vazbě i na svobodě), včetně soudního řízení i ve výkonu trestu. Jejím cílem je nevázání socioterapeutického vztahu s cílem prevence sociální izolace klienta. Takto koncipovaná péče sestává ze tří klíčových oblastí:
1 práce s rodinou klienta
2 omezování sociálně patologických skupin na klienta
3 pomoc klientovi při zabezpečování kontaktu klienta s institucemi (rozvoj klientových

sociálních kompetencí)10 Kontinuální sociální péče pachatelům trestné činnosti je poskytovaná systémem: penitenciární péče zaměřená na resocializaci (provádějí sociální pracovníci věznic) raná pomoc a postpenitenciární péče (provádějí kurátoři pro dospělé v rámci obecních
úřadů)11
V souvislosti s kontinuální sociální péčí je třeba zmínit klíčového gestora systému, kterým je sociální kurátor, příp. kurátor pro mládež při konkrétním obecním úřadě. Tato je klíčová i z hlediska samotné postpenitenciární péče, neboť u kurátora by se měly „sbíhat“ informace o klientovi a kurátor by měl svým způsobem řídit aktivity spojené s klientovým resocializačním procesem. Zároveň je třeba zdůraznit, že systém zatím nefunguje plošně, ale klienti jsou do programu zařazování selektivně na základě pravidelných depistáží ve vazebních věznicích a ve věznicích pro výkon trestu odnětí svobody a na základě seznamu odsouzených, které zasílají jednotlivé věznice pravidelně sociálním kurátorům, včetně případných změn12 . Stejně jako v případě dichotomie retributivní vs restorativní přístup, resp. jejich vzájemný podíl, liší se různé státy i odlišnostmi v souvislosti s poskytováním kontinuální sociální péče13. Mühlpachr14 např. uvádí radikální rozdílnosti zejména s ohledem na konkrétní resocializační praktiky, jichž bývá využíváno. V Japonsku se např. aplikuje vojenský dril, zatímco ve Švédsku či Holandsku přístup odpovídá spíše představám terapeutické komunity. "

Zpracováno jako studie k předmětu Základy veřejné politiky oboru Veřejné a sociální politika na Katedře veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd UK.
Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf).
Do celkového rozsahu práce není započítána tabulka Stavy vězňů a vězeňkyň, uvedená v seznamu příloh, o rozsahu 1 strany. Součástí dotazníku v příloze jsou tabulky o rozsahu cca 1,5 strany.