1.

Anotace

2.	Historický úvod

2.1.	Ocenění Bolzanova díla ve 20. století

2.2.	Proč nemělo Bolzanovo dílo za jeho života ohlas?

2.3.	Místo Bernarda Bolzana v dějinách novočeské kultury

2.3.1.

Vliv Bolzana na české myšlení a kulturu

2.3.2.

Vztahy se soudobými učenci

2.3.3.

Bolzano a Havlíček

2.3.4.

Bolzano v české katedrové filosofii

3.	Bolzanova cesta k estetice

3.1.	Exhorta Jak prospívá vyvinutý smysl pro krásu a vznešenost

3.2.	O pojmu směšného

3.3.	O nejlepším státě

3.4.	Co je filosofie?

3.5.	Faktory Bolzanova příklonu k estetice

4.	Bolzanova estetika

4.1.	O pojmu krásna

4.2.	Bolzanovo hodnocení estetického myšlení předchůdců

5.	Studie O pojmu krásna

5.1.	Odraz „pojmu o sobě“ v Bolzanově estetice

5.2.	Estetická recepce

5.3.	Přínos studie

6.	Studie O dělení umění

6.1.	Vztah mezi estetikou a teorií umění

6.2.	Vymezení uměleckého díla

6.3.	Bolzanovo dělení umění

6.4.	Myšlenky podstatné z hlediska estetiky 20. století

7.	Cesta k Bolzanově estetice

7.1.	Vývoj v hodnocení Bolzanova estetického odkazu

8.	Bolzano a estetika 20. století

8.1.	Styčné body mezi estetikou Bolzana a 20. století

9.	Závěr: další směry zkoumání

10.	Poznámky pod čarou

"BOLZANOVA CESTA K ESTETICE
Cesta B. Bolzana k estetice nebyla jednoduchá. Dílčím estetickým problémům však věnoval pozornost od počátku své pedagogické dráhy. V akademických kázáních často připomínal výchovnou sílu umění, především literatury.
Z našeho hlediska je pravděpodobně nejvýznamnější exhorta z roku 1818 s názvem Jak prospívá vyvinutý smysl pro krásu a vznešenost, ve které Bolzano staví krásu takřka na roveň hodnoty pro něj nejvyšší - mravnosti.
Pěstování smyslu pro krásu doporučuje autor ze tří důvodů: 1. Pozorování krásna zmnožuje lidské radosti. 2. Přispívá k upevnění mravnosti. 3. Napomáhá rozvoji našich rozumových schopností. Bolzano se při této příležitosti zabývá také specifikou vkusových soudů. Obdobně jako Kant je vysvětluje účelností bez účelu. "Nazýváme něco krásným, můžeme-li na tom poznat jakousi účelnost, avšak není při tom třeba, abychom si jasně uvědomili její důvod. Z toho plyne, že každý soud o kráse některého předmětu je vlastně soudem o jeho účelnosti."23)
Vkusové soudy se nezakládají - podle Bolzana - na "jasném poznání" důvodů libosti a proto je nazývá "úsudky spíše citovými". Zdůrazňuje však nezastupitelný význam tohoto "usuzování bez vědomého důvodu", který vyplývá především z jeho "ekonomičnosti". Vkusové soudy vznikají totiž rychle a bez velké námahy a přesto jimi postihujeme pravdu. Tento princip ekonomičnosti - jako jediný z uvedených estetických názorů - opakuje a dále rozvíjí i v estetických studiích ve 40. letech.
V témže roce napsal Bolzano také studii O pojmu směšného. Na existenci tohoto rukopisu upozornil jako první H. Bergmann a ve své průkopnické práci Filozofické dílo Bernarda Bolzana24) z něj podstatnou část publikoval. Smích je zde vysvětlován jako důsledek rychlého střídání příjemných a nepříjemných pocitů za předpokladu, že příjemné pocity převládají. Bergmann také zaznamenal až zarážející shodu mezi názorem B. Bolzana a psychiatra E. Heckera, který v knize Fyziologie a psychologie smíchu a komického z roku 1873, vysvětloval smích obdobně, a to jako "zápas pocitů", jako rychlé kolísání mezi radostí a smutkem. H. Fels pak v knize Bernard Bolzano shledává analogie mezi touto statí a studií O smíchu H. Bergsona.25)
Také v utopii O nejlepším státě si Bolzano všímá umění a jeho funkcí. Povinností dokonalého státu je vydávat a šířit knihy, nakupovat a vystavovat hodnotná umělecká díla, dbát na pěstování hudby a zpěvu. Bolzanův nejlepší stát tedy nelituje prostředků na uchovávání a rozšiřování uměleckých děl. Jiná je ovšem situace, jedná-li se o tvorbu uměleckých děl nových. Pouze výjimečná díla mohou opodstatnit to, že je někdo básníkem, malířem či sochařem z povolání. Ve většině případů by společnost měla uvolňovat umělce z všeobecné pracovní povinnosti pouze na dobu nutnou k vytvoření uměleckého díla. Extrémně nespravedlivý pak byl v hodnocení společenských funkcí divadla, které ze svého státu jednoduše vyloučil. Provozování dramat na jevišti označil za prohřešek proti dobrému vkusu. Naproti tomu značně vyzvedá význam mimouměleckého estetična. Je proti uniformitě, a to jak v oblékání, tak v bydlení. Oděvu, kromě funkce ochranné a mravní, přiznává i funkci estetickou: zvyšování půvabu a příjemnosti zevnějšku. Právě tak zdůrazňuje i důležitost kultury bydlení, která ovšem nesmí hraničit s přepychem.26)
I když Bolzano nepopíral význam krásy a umění, neopomněl nikdy dodat, že jejich hlavní úlohou je sloužit především rozumu a mravnosti. Vůči stále se zvyšujícímu významu, který byl estetice přikládán ve filozofických systémech Kanta, Hegela a Herbarta, zaujímá ještě ve studii Co je filozofie? z roku 1839 velmi kritické stanovisko:
"Více zaráží, že estetika, věda, která může ještě méně než filozofie dějin přispět k tomu, abychom se stali moudřejšími a lepšími, v poslední době z více stran vydávána je za podstatnou součást filozofického systému. Však ani tento jen není nevysvětlitelný. Záliba v trojicích (trichotomii) má nepochybně největší podíl na tom, že v naší přirozenosti předpokládají tři podstatně odlišné síly, totiž síla myšlení, síla vůle a konečně síla citu či pociťování. Protože jsme se v systému filozofie setkali s vědou, které zkoumá zákony myšlení (logikou) a s vědou, která uděluje zákony vůli (etika spolu s právní větou atd.) zdálo se nám, že by systém nebyl zcela dokonalý, kdyby neexistovala také věda, která popisuje, podle jakých zákonů pociťujeme nebo cítíme. Tuto úlohu zdála se splňovat estetika. A čeho bylo potřeba víc, aby byla ihned i ona prohlášena za podstatnou složku filozofie? A což teprve ti, kterí jsou s Herbartem přesvědčeni, že estetika neobsahuje pouze pojmy krásného a vznešeného a jiné podobné pojmy, jež v ní dosud byly zkoumány, ale i pojmy mravně dobrého a právně správného, a že zahrnuje tedy vše, co dosud se vykládalo jen v etice a právní vědě?"27)"

Součástí práce jsou poznámky pod čarou čítající cca 2 strany.