1.

Úvod

1.1.	Probační a mediační služba

1.2.	Cíle práce

2.	Právní úprava oblasti podmíněného propuštění

2.1.	Právní prameny ve vztahu k podmíněnému propouštění z výkonu trestu odnětí svobody

2.2.	Vymezení dohledu podle § 49 trestního zákoníku

2.3.	Zavedení dohledu v České republice

2.4.	Parolový dohled na Slovensku

3.	Praxe probačního dohledu nad podmíněně propuštěnými

3.1.	Činnost Probační a mediační služby

3.2.	Historie institutu dohledu na území České republiky

3.3.	Frekvence využití dohledu v současnosti

3.4.	Cíle a průběh dohledu

3.5.	Techniky probátora

3.6.	Záměry do budoucna

3.7.	Metodologické problémy výzkumů účinnosti parole

3.8.	Problematické body při výkonu probačního dohledu

3.9.	Doporučení k dohledu

4.

Závěr

4.1.	Účely probačního dohledu

4.2.	Účinnost institutu

5.

Přílohy

5.1.	Počty osob podmíněně propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody v ČR v předchozí dekádě (tabulka)

5.2.	Žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

"3. Praxe probačního dohledu nad podmíněně propuštěnými
V úvodu zmíněné činnosti PMS ČR vykonává prostřednictvím 74 svých lokálních středisek ve všech osmi soudních krajích, tj. Praha, středočeský, jihočeský, západočeský, severočeský, východočeský, jihomoravský a severomoravský. Ředitelství služby se nachází v Praze.7
Činnost PMS ČR lze rozdělit v rámci tří fází trestního řízení, a to na činnosti v souvislosti s fázemi:
• přípravného řízení
• řízení před soudem
• vykonávacího řízení

Ze statistiky PMS ČR za rok 20098 vyplývá, že v agendách PMS ČR dominuje třetí fáze trestního řízení, tedy řešení případů ve fázi vykonávacího řízení – 79,5%, pouze 20,5% z celkového počtu řešených případů spadalo buďto do přípravného řízení či do řízení před soudem. Zmíněná statistika (resp. její komentář) si všímá podílu agendy parole v rámci vykonávacího řízení u dospělých klientů služby. Významnou většinu zde zaujímá agenda OPP -70,3% a pouze 25,6% činnost parolová a probační (podíl je agregací obou agend, osamoceně za agendu parole není k dispozici). Agenda parole ex definitione spadá do třetí, tedy vykonávací fáze trestního řízení. Institut parole se v ČR využívá od roku 2002 (přičemž nejčastěji ukládaná délka trvání parolového dohledu je v rozpětí 3 – 5 let).9
Historicky ovšem institut zdaleka není novinkou. Pomineme-li různé modifikace v obdobích druhé poloviny 20. stol., do právního řádu někdejšího Československa byl zaveden již v meziválečném období zákonem č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a propuštění, u mladistvých byl pak institut aplikován prostřednictvím zákona č. 48/1932 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží.10 V rámci zmíněného Zákona č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a propuštění rovněž existovala možnost uložení tzv. ochranného dozoru, který vykonával příslušný okresní soud (podle trvalého bydliště odsouzeného) a existovala i funkce ochranného dozorce.11 Ještě dříve, tedy podle rakouského práva, platného na našem území do roku 1918, fungoval institut policejního dozoru podle Zákona č. 108/1873 ř.z.12 V tomto smyslu tedy lze (samozřejmě v omezené míře) hovořit o určitých trestně právních analogiích vůči současnému institutu parolového dohledu. Podle sdělení (orientačního odhadu) národní metodické koordinátorky pracovní skupiny PAROLE je nápad nových parolových případů v ČR ročně okolo 3000, z toho je u cca 300 -400 soudem uložen probační dohled. Ze statistické ročenky VS ČR13 rovněž vyplývá, že tento počet zůstává podmíněně propuštěných v posledních pěti letech relativně konstantní (cca 3900). Relativně konstantní je rovněž podíl kladně vyřízených žádostí o podmíněné propuštění, který byl v období 2002 až 2006 stabilně kolem 60% kladně vyřízených žádostí ročně.14 14 Podíl případů podmíněného propuštění s uloženým probačním dohledem na celkovém počtu podmíněně propuštěných se v tomto období rovněž pohyboval poměrně konstantně, resp. varioval celkem mírně mezi 15 – 22% (průměr 18,4%).15 Co do možné délky uložení opatření ochranného dohledu, lze v případě parole hovořit o intervalu od jednoho roku do sedmi let16, přičemž intenzita práce s klientem řekněme kulminuje v počátečních šesti „krizových“ měsících (risk period), poté se snižuje.17 V ČR platí, že délka uložené zkušební doby relativně narůstá s délkou předchozího VTOS a zároveň se relativně snižuje s klesajícím věkem odsouzené/ho (mladším odsouzeným je dohled stanovován na kratší dobu nežli starším).18 Spolupráce PMS ČR s klientem (dohled) je završena závěrečnou zprávou o průběhu dohledu19, v níž probační úředník vysloví doporučení soudu tak, aby mohl s přihlédnutím k ní soud vyslovit, zda se klient osvědčil nebo neosvědčil.20"

Zpracováno jako seminární práce k předmětu Kriminologie vyučovaném na Katedře sociální práce Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v rámci studia oboru Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf).
Přílohy uvedené v desetinném obsahu o rozsahu 1 strany nejsou započítány do celkového rozsahu práce.