1.	Proměny subjektu v próze Věry Linhartové

1.1.	Vývoj tvorby Věry Linhartové

1.2.	Subjekt u Linhartové

1.2.1.

Funkce subjektů

1.3.	Linhartovské subjekty

1.4.	Rysy tvorby

2.	Tři romány Milana Kundery

2.1.	Rysy tvorby

2.2.

Žert

2.3.	Život je jinde

2.4.	Valčík na rozloučenou

3.	Totožnost člověka ve světě znaků

3.1.	Znak v životě člověka

3.2.	„Mluví člověk nebo je mluven?“

3.2.1.

Odpověď Milana Kundery

3.2.2.

Odpověď Věry Linhartové

3.2.3.

Odpověď Bohumila Hrabala

4.	Kontury ticha: oxymóron v moderní české poezii

4.1.	Vladimír Holan

4.2.	František Halas

4.3.	Jan Skácel

5.	Krajina proměn a tvary ticha: 2 x 100 čtyřverší Jana Skácela

5.1.	Skácelova čtyřverší

5.2.	Skácelova krajina

5.3.	Motivy, jazyk

6.	Co psát a k čemu to vést: Český snář Ludvíka Vaculíka

6.1.	Struktura, motivy, kompozice díla

7.	Jasnozřivý génius a jeho slepý prorok: Haškův Dobrý voják Švejk

7.1.	Švejk jako literární postava

7.2.	Švejkovo chování a funkce postavy

"3. Totožnost člověka ve světě znaků
- kniha je metafora světa
- znakem je vše, čím lze stejně dobře říkat pravdu jako lhát, znak je základem komunikace
- kultura jako projev komunikace založené na systému znaků
- člověk na sebe začal pohlížet také jako na znak
- otázka identity čl. se proměnila v otázku identity znaku
- katastrofa tkví v tom, že jeho smysl je nyní daný znakovým systémem v němž se ocitá, v němž může být podle jím nekontrolovatelného klíče označen za cokoli a mimo který neexistuje
- mluví člověk nebo je mluven? Této otázce se věnují Hrabal, Kundera, Linhartová
- těžištěm jejich pozornosti je prostor řeči vytvářený více hlasy (na dialog, ale polyfoie)
- děj, dobrodružství nastává vždy přerušení jednoznačného vztahu slova ke skutečnosti
- řeč jako existenciální prostor, který může překročit jedině vypravěč, který prostředkuje mezi autorem a čtenářem a nemůže se nikdy stát znakem žádného symbolického systému
- Kundera
o Lidé se v jeho románech mohou setkávat jen v prostoru nějakého textu
o Setkání, rozchody, tragédie, frašky jsou v K. románech vždy podmíněny nějakým znakem, jehož význam uniká z moci zúčastněných
o Na počátku jeho příběhů vždy slovo: vymyšlené slovo, žert, fikce, která nabývá převaha nad svým autorem
o Kunderovy postavy jsou slepé, oslněné oživlými symboly
o Tragédie bez proměny nevědomosti v poznání
- Linhartová
o Celé dílo jako zkoumání vztahu člověka a textu
o Řeč – místo pro setkávání lidí
o Lze prostou řečí vytvořit předmětový tvar, který by byl schopen stát na vlastních nohou a pohybovat se z vlastních sil?
o Vypravěč linhartové mluví o své řeči jako o příbytku, ale zachovává si identitu (na rozdíl od Kunderových postav) tím, že dovršený jazykový útvar opouští
o Personifikuje jazyk, vypráví příběh o vyprávění příběhu, dělá čtenáři průvodce po vlastní fikci
o Definovala vypravěče jako osoby ve skutečnosti nemožné, jako abstraktní figury, jako geometrické tvary jako světelný bod
- Hrabal
o Sází na zázrak nečekaných významů v tryskající řeči
o Základní technikou je montáž a koláž různých textů, konfrontace a prolínání teextů vzdálených původnímu kontextu
o Slovo je energie, duchovní síla, která ovlivňuje i tělo
o Vyprávět, kecat, vymýšlet si, mystifikovat, to jsou způsoby, jak vymanit jazyk z rozumové kontroly
o Vypravěč – pábitel, cedí skutečnost přes diamantové očko inspirace
o Koláž a montáž promluv
o V Příliš hlučné samotě magická říše jazyka zaniká, polyfonie hlasů se tu přesouvá do stoupy spolu s knihami a do osamělé hlavy starého Haňti"

Zpracováno formou odrážek. V práci se objevují pravopisné chyby.