1.	O integraci obecně

2.	Stupně integračního procesu

3.	Organizace předcházející Evropské unii

3.1.	Evropské společenství uhlí a oceli

3.2.	Evropské hospodářské společenství

3.2.1.

Klíčové úkoly a cíle

3.2.2.

Nástroje dosažení cílů

3.2.3.

Otázka bývalých kolonií

3.2.4.

Evropský sociální fond a Evropská investiční banka

3.3.

Euroatom

3.3.1.

Cíle a činnost

4.	Historický přehled evropského integračního procesu 1946–2004

5.	Orgány Evropské unie

5.1.	Evropská komise

5.2.	Rada Evropské unie

5.3.	Evropská rada

5.4.	Evropský parlament

5.5.	Evropská centrální banka

5.6.	Vydávání právních norem a jejich typy

6.	Rozpočet Evropské unie

6.1.	Vztah státního rozpočtu k rozpočtu Evropské unie

6.2.	Schéma rozpočtu Evropské unie

"O INTEGRACI OBECNĚ
O hospodářské integraci se začalo v Evropě mluvit až po druhé světové válce. Byla chápána jako proces,v jehož průběhu se odstraňují obchodní bariéry mezi zeměmi,které si však jinak zachovávají svou samostatnost. Mělo jít tedy o proces slučování národních trhů do větších komplexů čímž mezi zeměmi v určitých sférách zanikají dřívější rozdíly.Nově vzniklý trh se však nemusí zásadně lišit od trhu domácího,až na svůj rozsah.Výhody ekonomické integrace jsou na první pohled viditelné – je možno vyrábět ve větších sériích,prohloubit specializaci,snižovat výrobní náklady a urychlovat technický pokrok,Zároveň roste na větším trhu konkurenční tlak,což nakonec přináší výhody i spotřebiteli ve větším výběru a kvalitě zboží a služeb.

ODBORNÁ LITERATURA ROZEZNÁVÁ NĚKOLIK STUPŇŮ,JIMIŽ INTEGRAČNÍ PROCES PROBÍHÁ
1. pásmo volného obchodu, spojené s odstraňováním překážek tohoto obchodu mezi integrovanými zeměmi,zajištující volný pohyb zboží a služeb,
2. celní unie, kdy navíc tyto země provádějí společnou obchodní politiku spojenou s ustanovením jednotných celních tarifů vůči ostatním zemím
3. společný trh, kdy k volnému pohybu zboží a služeb mezi zúčastněnými zeměmi přistupuje ještě volný pohyb výrobních faktorů – pracovních sil a kapitálu
4. hospodářská a měnová unie, kdy se ke společnému trhu přidává také společná politika v měnové a rozpočtové oblasti a nakonec –
5. politická unie, kdy se členské země stávají součástí jednoho státu (federace),jehož centrální orgán provádí nejen společnou hospodářskou politiku,ale také zahraniční a bezpečnostní.
Pozoruhodná historie vzniku EU se zapsala do moderních dějin, zatímco organizace, které jí předcházely, jsou méně známé.

Evropské společenství uhlí a oceli
Skutečný zárodek evropské integrace představovalo ESUO,stvrzené Pařížskou smlouvou z dubna 1951,jež byla ratifikována v červenci 1952 s platností 50 let.Jejími účastníky bylo šest kontinentálních evropských zemí – Francie, Německo, Itálie,Belgie, Holandsko a Lucembursko. Cílem tohoto společenství bylo koordinovat vývoj dvou klíčových odvětví uhlí a oceli,proto se toto společenství také nazývalo Montánní unie,v celém regionu,a to utvořením společného trhu.Ten měl umožnit racionální dělbu práce,přispět ke zvýšení její produktivity a udržení vysoké zaměstnanosti, tím i k lepšímu ekonomickému vývoji poválečné Evropy.Za tím účelem byly zřízeny společné orgány složené ze zástupců zúčastněných zemí,především tzv. Vysoký komisariát,Společné shromáždění,Rada ministrů a Soudní dvůr.Tyto společné orgány vybavené značnou pravomocí rozhodovaly o rekonstrukci obou odvětví v celém regionu, o investicích,rozdělení produkce, společném výzkumu, zvyšování kvalifikace pracovníků a mnoha dalších otázkách.
Podstatné bylo, že suverénní práva, kterými disponovaly dříve jen jednotlivě, byla přenesena na uvedené nadnárodní orgány.
Nápad vzešel z iniciativy Francie, ve které po válce rostly obavy z nekontrolovatelného německého těžkého průmyslu, který se stal dříve podporou obou světových válek.
Vytvoření ESUO zahájilo novou etapu v politice západoevropských zemí. Poprvé se spojilo šest zemí k tomu,aby formulovaly společný zájem a přešly od soupeření ke spolupráci.
V roce 1954 ztroskotal naproti tomu pokus o zřízení tzv. Evropského obranného společenství- EOS.Byla to velmi odvážná iniciativa francouzského předsedy René Plevena ,tento pokus však narazil na odpor právě v zemi svého vzniku,neboť‘ francouzské Národní shromáždění odmítlo v srpnu 1954 ratifikovat smlouvu podepsanou šesti zeměmi ESUO již v květnu 1952.Obavy ze zastavení integračního procesu v Evropě se však nepotvrdily."

Klíčové informace jsou zvýrazněny tučně a podtržením.