1.

Úvod

2.	Charakteristika anarchismu

2.1.

Vymezení

2.2.

Historie

2.3.	Tři základní rysy

2.4.	Odmítavý vztah k církvi

2.5.	Proudy v rámci anarchismu

2.5.1.

Anarchistický individualismus a kolektivismus

2.5.2.

Mutualismus

2.5.3.

Anarchokomunismus

2.6.	Vztahy s marxisty

3.	Anarchistické pojetí emancipace

3.1.	Obraz emancipovaného subjektu

3.2.	Michail Bakunin

3.3.	Problém realizace emancipační ideje

3.4.	Otázka teroru

3.4.1.

Pozice Jiřího Mahena a S. K. Neumanna

4.

Závěr

4.1.	Extremistické rysy v některých proudech anarchismu

4.2.	Rysy extrémní levice v anarchismu

"Charakteristika anarchismu
Anarchismus bývá charakterizován jako doktrína, která tvrdí, že společnost může a měla by být organizována bez donucovací autority státu. (Blackwellova encyklopedie politického myšlení, CDK, Brno 1995)
První, kdo dal tomuto slovu význam pozitivního souboru politických idejí, byl P. J. Proudhon ve své knize " Co je majetek?". První výklad anarchistických principů však podal již William Goldwin v práci "Otázky politické spravedlnosti" v roce 1793. Zpočátku byli anarchisté součástí socialistického hnutí. Spolu s Marxem založili v roce 1864 Mezinárodní dělnické sdružení - První internacionálu. Ta v roce 1871 zanikla pro rostoucí rozpory mezi anarchisty a marxisty. Přestože anarchisté usilovali o podporu rolnictva v Rusku a v jižní Evropě, dařilo se jim více mezi dělnictvem. Bylo to zásluhou působení revolučního tradeunionismu. Anarchistickému hnutí se nikdy nepodařilo uchopit moc ačkoliv v průběhu občanské války ve Španělsku k tomu mělo blízko.
Anarchismus má tři základni charakteristické rysy:
1. Anarchisté usilují o svržení státu a všech forem politické autority.
2. Odmítají konvenční způsoby vyvíjení politického tlaku zakládáním politických stran, kandidováním ve volbách a usilováním o veřejné funkce.
3. Anarchismus není jednotným a soudržným souborem politických idejí. Anarchisté vycházejí z různých filosofických hledisek a neshodují se v otázce charakteru anarchistické společnosti. (Heywood Andrew Politické ideologie V. P. Praha 1994 , str.184)
V rámci různých proudů v anarchistickém hnutí existují jak prosocialistické, tak proliberální tendence. Základním principem anarchismu je negace principu autority, obzvláště donucovací autority. Anarchisté vycházejí z optimistické představy o lidské přirozenosti, která je v přírodním stavu dobrá a je zkažena teprve působením státní moci. Anarchisté neuznávají argumentaci o užitečnosti státu ani liberální koncepci společenské smlouvy.

Odmítavý vztah mají anarchisté také k církvi. Idea Boha reprezentuje představu vyšší bytosti, která má k dispozici konečnou a nezpochybnitelnou autoritu. Anarchisté musí odmítnout křesťanství, protože jen tak je možné na lidské bytosti pohlížet jako na svobodné a nezávislé. Anarchisté ale často mají sklon k mysticismu, což se projevuje vírou v neomezené možnosti seberozvíjení člověka.
V rámci anarchismu existuje několik významných proudů.
V USA se výrazně prosadila tradice anarchistického individualismu. Navazuje na dílo Josiaha Warena a Benjamina Tuckera. Na ně v současnosti navazuje libertariánské hnutí, jehož součástí je koncepce anarchokapitalismu.
Kolektivistický anarchismus vychází z vlivu Bakunina. Sociální solidarita je podle Bakunina prvním lidským zákonem a druhým je svoboda. Lidské bytosti pojímá kolektivismus jako bytosti schopné sociální solidarity. Její biologické kořeny se ve své knize " Vzájemná pomoc" pokusil ukázat Petr Kropotkin.
Méně radikální formu víry v sociální solidaritu představoval mutualismus. Jeho přední teoretik P. J. Proudhon přišel ve své knize " Co je vlastnictví?" s výrokem "vlastnictví je krádež" a odsoudil celý systém ekonomického vykořisťování založeného na akumulaci kapitálu.
Na rozdíl od Marxe však neodsuzoval všechny formy soukromého vlastnictví. Hledal pouze rovnoprávný systém vlastnických vztahů. Podstatou jeho ekonomického systému by bylo bezziskové bankovnictví, které by zabránilo akumulaci kapitálu.
Anarchokomunismus představuje radikalnější formu víry v sociální solidaritu. Lidé by podle něj měli žít v komunách. Materiální statky, které komuny vyprodukují, by mely být jejich společným vlastnictvím. Zatímco Proudhon se domníval, že komunismus může vybudovat jen autoritativní stát, Kropotkin, Malatesta a další anarchokomunisté tvrdili, že stát je třeba zrušit.
Navzdory jisté programové blízkosti byly vztahy mezi anarchisty a marxisty velice napjaté. Prvním střetem byl Marxův útok na Proudhona v "Bídě filosofie" Zatímco anarchisté se domnívali, že cesta k socialismu vede přes rozbití státu, marxisté razili koncepci vytvoření dělnického státu tzv. "diktatury proletariátu ". Anarchisté považovali Marxovu myšlenku za "extrémně deterministickou a potlačující ducha vzpoury". Anarchisté dále nesdíleli marxistickou víru v revoluční potenciál pracující třídy. Pod pojmem proletariát mysleli heterogenní masu zahrnující rolnictvo, řemeslnictvo a chudinu."

V práci se objevují drobné pravopisné chyby.