1.	Úvod: paralela mezi dnešním teroristem a holocaustem

2.	Začátek pronásledování

2.1.	Počátky koncentračních táborů

2.2.	Jednotky SS

2.3.	Křišťálová noc a počátky pronásledování Židů

3.	Osvětim – začátek konečného řešení

3.1.	První dny Osvětimi

3.2.	Vyhlazování Židů mimo tábor

3.3.	Plynové komory

3.4.	Březinka (Birkenau)

3.5.	Židovská ghetta

3.6.	Důsledky bombardování Pearl Harbor

4.	Schůzka ve Wannsee – uskutečnění konečného řešení

4.1.	Závěry konference

4.2.	Hromadné vyvražďování

5.	Varšavské povstání a povstání ve varšavském ghettu

5.1.	Povstání Židů varšavského ghetta

5.2.	Události po povstání

5.3.	Varšavské povstání

6.	Zhodnocení varšavského povstání

7.

Závěr

7.1.	Vznik Izraele a související konflikty na Blízkém východě

7.2.	Nutnost morálky

"Začátek pronásledování

Zavedení koncentračních táborů již v roce 1933 – Dachau – kam byl první vězeň dopraven v březnu téhož roku. První vězni byli političtí odpůrci nacistů, Židé byli v oněch prvních dnech pouze zesměšňováni a ponižováni, ty skutečné hrůzy teprve měly přijít později. Prvním velitelem zde byl Theodor Eicke – tábor proslul fyzickou a psychickou brutalitou, poprvé zde byl zaveden systém kápů, který převzaly ostatní tábory. Humanita zde nemá co dělat, přežije jen ten nejsilnější – myšlenka boje je stará jako lidstvo samo, zde se brutálnost nacismu začala projevovat v celé své nahotě a nádheře! Poprvé se zde setkáváme s osobou Rudolfa Hösse jako zástupce velitele tábora Theodora Eicka. Zde se naučil základní filozofii SS, kterou hlásal Theodor Eicke – tvrdost:“Kdokoli projeví dokonce i pouhou stopu sympatií vůči nim /vězňům/ musí z našich řad okamžitě zmizet. Potřebuji jen tvrdé, zcela oddané muže SS. Pro měkké lidi mezi námi není místa.“
Hlavní filozofií jednotek SS byl poslušný, tvrdý, bezohledný člověk postrádající jakýkoliv kousek citu a morálky. Příslušník této elitní jednotky musel slepě poslouchat rozkazy. Příslušníci SS přísahali věrnost, protože jednotky SS byly pro ně vším. Proto se tito lidé nerozpakovali páchat takové ohavné a ukrutné zločiny, za které byli potom souzeni. Většina z nich si tuto vinu ani nepřipouštěla. Všichni považovali to co dělali za správné a jim na tom nic nepřišlo nic nemorálního.
Běsnění jednotek SS vyvrcholilo 9.-10.11.1938 tzv. „Křišťálovou nocí“- nacistické oddíly ničily židovský majetek, přepadaly tisíce Židů v odvetné akci, která byla motivována zprávou, že židovský student Herman Grynszpan zavraždil německého diplomata v Paříži Ernsta von Ratha. Zavedení protižidovských zákonů: žlutá hvězda, zabavení majetku, vystěhování do ghett, ponižování, upírání základních lidských práv – Žid, Rom prostě nebyl pokládán za člověka. To byla pro nacisty pouze podřadná rasa, kterou bylo nutno vyhubit. Až skoncujeme s Židy a Romy tak skoncujeme se Slovany, protože pouze Germánský národ je ten vyvolený.
Zde se ukazuje celá pokřivená morálka a logika myšlení nacismu, ale to neměl být ještě konec – „konečné řešení“ se teprve rodilo v hlavách vrcholných nacistů jako byl Heinrich Himmler, Reinhard Heydrich, Adolf Eichmann a hlavně Adolf Hitler. V prvním sledu se nacisté a jednotky SS zaměřili na Polsko. Ihned po na napadení 1.9.1939 se prvními obětmi stala polská inteligence, Židé – hromadné zřizování ghett a stěhování polského obyvatelstva do těchto ghett. Himmler chtěl ve svém rasistickém krédu, aby se Poláci stali národem nevzdělaných Slovanů – neněmeckému obyvatelstvu východních území se má poskytovat jen základní vzdělání (počítání do 500, podepsat se, poslouchat Němce a tvrdě pracovat – číst je zbytečné).

Osvětim – začátek konečného řešení

Osvětim – červen 1940 – první vězňové, 30 kriminálníků ze Sachsenhusenu = stali se z nich kápové. První vězni byli Poláci – kněží, inteligence a lidé, kteří leželi nějakému Němci v žaludku. 14.6. 1940 sem byli převezeni z tarnowské věznice univerzitní studenti, kteří dostali za úkol si tábor sami vybudovat. Pracovali s primitivním nářadím, nedostatkem stavebního materiálu, který si byli nuceni opatřovat krádežemi (říkalo se tomu „organizování“) + dostatek bití. Toto bylo typické nacistické řešení – nedostatečnou organizaci řešit násilím, brutalitou na nevinných lidech. Nedostatkový materiál si opatřovali „organizováním“ tak, že ho prostě kradli z domů polských lidí nebo i jednotlivé skupiny mezi s sebou; to bylo jedno, kde si materiál obstarali, ale hlavně, že byl. Nejobávanější kápo mezi všemi byl Ernst Krankeenmann. Přijel do tábora s druhou skupinou kriminálních vězňů ze Sachsenhausenu 29.8. 1940 – SS ho nemělo rádo, přesto měl mocné ochránce, zástupce velitele tábora Hösse, Karla Fritsche a Gerharda Palitsche – raportführera neboli hlavního velitelova pomocníka. Do jeho skupiny se dostali hlavně Židé a duchovní. Kápové, kteří byli mimořádně krutí a brutální, byli odměňováni od SS mimořádnou porcí polévky, chleba a cigaret – SS je ke krutosti a vraždění přímo vybízelo a tak vlastně vytvořili kulturu brutality a vraždění mezi kápy v koncentračních táborech. Nacisté byli přesvědčeni, že toto není válka s „civilizovanými“ národy Západu, nýbrž boj na život a na smrt s židobolševickými „podlidmi“. Franz Halder poznamenal 17.3. 1941 do deníku, že v Rusku je „třeba použít násilí v té nejbrutálnější podobě a že stalinská intligence musí být vyhlazena.“"

V práci se objevují překlepy.