1.	Život autora

2.	Vydání knihy

3.	Zařazení díla do literárního kontextu

3.1.

Beatnici

3.2.	Generace hippies

4.	Žánrová charakteristika

5.

Kompozice

6.

Děj

7.

Témata

7.1.	Hlavní téma

7.2.	Celkové téma

7.3.	Vedlejší téma

8.	Hlavní postavy

8.1.	Chovanci psychiatrické léčebny

8.2.	Náčelník Bromden

8.3.	Sestra Ratchedová

8.4.	Patrick Randle McMurphy a další

9.	Umělecké prostředky

10.	Autorův záměr

11.	Komentované úryvky

12.

Vliv díla

„Zařazení díla do literárního kontextu: Vyhoďme ho z kola ven je román druhé poloviny 20. století z prostředí psychiatrické léčebny, který zpracovává vliv Orwellovy antiutopie 1984, ale také se řadí do kontextu beatnické literatury.
Beatníci (Beat generation) bylo umělecké a literární hnutí v USA, které vzniklo ve druhé polovině 50. let a vyznačovalo se nespoutaným způsobem života, hledáním vlastního stylu, který se projevoval především v popisu životních zkušeností autorů (toulání po USA, zkušenosti s drogami, nezávislost). Do této generace se řadí například Jack Kerouac, Neal Cassady, Allen Ginsberg (Kvílení), Charles Bukowski nebo Henry Miller.
Autor díla Ken Kesey bývá také řazen do generace Hippies, což bylo neorganizované hnutí, které se vyvinulo v 60. letech z generace beatníků. Základním cílem tohoto hnutí byla vzpoura proti společnosti, mír, láska, přátelství a svoboda. Často se shromažďovali ve větších skupinkách a požívali drogy. Pro cestování používali pokreslené školní autobusy (například Furthera Kena Keseyho) nebo autobusy Volkswagen.

Žánrová charakteristika: Jedná se o román z prostředí psychiatrické léčebny, který je podobenstvím o životě v moderní společnosti a také úvahou o hranici mezi šílenstvím a „normálností“.
Podle literární teorie je román vrcholný epický žánr mohutný svým rozsahem, dějem, počtem postav a myšlenkovým záběrem, patřící do velké epiky. Což pro toho dílo zcela souhlasí - vyskytuje se zde velké množství postav (chovanci ústavu, lékaři, personál, ale hovoří se i o dalších osobách, které se v ději reálně nevyskytují a nezasahují do něj - například příbuzní pacientů), děj není nijak složitý, ale vyskytuje se zde mnoho retrospektivních pasáží, kromě klasické dějové linie (života v ústavu) se zde vyskytuje i mnoho jiných epizod (výlet na ryby, basketbal).

Kompozice: Román se odehrává v reálném prostředí psychiatrické léčebny v USA v reálném čase (po válce).
Vypravěčem je náčelník Bromden, který chronologicky popisuje svůj příběh života v léčebně poté, co se tam dostane nový divoký chovanec McMurphy. Objevují se zde ale i retrospektivní pasáže, a to zejména Bromdenovy vzpomínky na dětství, které strávil v indiánské rezervaci. Je rozdělen do čtyř kapitol, které nenesou žádný název.
Román je vystavěn podle pravidel antického dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa) a parafrázuje zápletku Kristova příběhu. Pracuje přitom s nespolehlivým vypravěčem, protože u Bromdena není nikdy jasné, co je popis událostí na oddělení a co jsou halucinace způsobené léky.

Děj:V tomto díle se Kesey zabývá problémem odcizení, které nastává v poválečném světě kvůli anonymitě moderní společnosti. Zastává se jedince, který se dostane vlivem společnosti do nepřátelského prostředí.

Kapitola první:
V první kapitole nás vypravěč - Náčelník Bromden seznamuje s chodem psychiatrického oddělení, kde strávil většinu svého života a popisuje ho v takřka nesmyslných větách, které jsou důsledkem jeho léčby. Popisuje tam sebe i ostatní pacienty jako stroje. Na oddělení vládne „Velká sestra - neboli Kombajn“ vrchní sestra Ratchedová, která má ráda věci (a tím pádem i pacienty) pod kontrolou. Náčelník předstírá hluchoněmost, takže se mu dostane různých privilegií a je na tom mezi pacienty docela dobře.
Klidný chod spořádaného oddělení slečny Ratchedové se změní s příchodem nového pacienta McMurphyho, který předstírá bláznovství jenom proto, aby nemusel v nápravném zařízení pracovat na farmě. Má za sebou totiž bohatou kriminální historii a spočítal si, že v ústavu pro duševně choré mu bude líp. Hned se se všemi skamarádí a už druhý den zavádí nová pravidla a navrhuje na sezeních své nápady na zábavnější program. To jde hlavní sestře proti srsti, ale McMurphy si podmaní doktora a sestra je na ně krátká. S ostatními pacienty hraje Patrick karty o peníze a uzavírá různé sázky.
Jednou na skupinové diskuzi, kde se vždy probírá celý den a pacienti na sebe navzájem žalují, navrhne, aby se prohodilo odpolední uklízení s večerní televizí tak, aby mohli vidět zápas baseballu, na který si všichni vsadili. Ratchedová to nevidí ráda, protože má ráda přísný řád a pořádek, ale nakonec svolí k hlasování, do kterého hodlá započítávat i hlasy těch nejtragičtějších pacientů, kteří vůbec nevědí, o čem je řeč, nebo jak by mohli zvednout ruku. Hlasování proto skončí nerozhodně a sestra ukončí diskuzi. Pak se ale přihlásí Náčelník a všichni se radují. To pro sestru ale nic neznamená, a když se všichni shromáždí kolem televize, vypne jí, aby se na ní nemohli dívat. Nikomu to ale nevadí, všichni se spokojeně uvelebí do křesel a sledují černou obrazovku a usmívají se, protože je těší, že nad sestrou vyhráli.“

Zpracováno podle požadavků na ústní část nové podoby státní maturity z českého jazyka.