1.	George Bernard Shaw: Pygmalion

1.1.	Literární druh

1.2.	Literární žánr

1.3.	Literární forma

1.4.	Obsah díla

1.5.	Hlavní postavy

1.6.	Jazykové prostředky

2.	Charakteristika období - světové zařazení

2.1.

Francie

2.1.1.

Guillaume Apollinaire

2.1.2.

André Breton

2.1.3.

Paul Eluard

2.1.4.

Marcel Proust

2.1.5.

Romain Rolland

2.1.6.

Henri Barbusse

2.2.

Anglie

2.2.1.

James Joyce

2.2.2.

John Galsworthy

2.2.3.

George Bernard Shaw

2.3.

Německo

2.3.1.

Thomas Mann

2.3.2.

Heinrich Mann

2.3.3.

Lion Feuchtwanger

2.3.4.

Berthold Brecht

2.4.	Pražská německá židovská škola

2.4.1.

Franz Kafka

2.4.2.

Franz Werfel

2.4.3.

Egon Erwin Kisch

2.5.

Rusko

2.5.1.

Vladimír Vladimirovič Majakovskij

2.5.2.

Sergej Alexandrovič Jesenin

2.5.3.

Maxim Gorkij

2.5.4.

Isaak Babel

2.5.5.

Michail Šolochov

2.6.

USA

2.6.1.

Ernest Hemingway

2.6.2.

William Faulkner

2.6.3.

John Steinbeck

2.6.4.

Francis Scott Fitzgerald

2.7.

Španělsko

2.7.1.

Federico García Lorca

3.	Charakteristika období – národní zařazení

3.1.	Literatura ovlivněna událostmi 1. světové války

3.1.1.

Jaroslav Hašek

3.1.2.

Jaromír John

3.1.3.

Rudolf Medek

3.1.4.

Josef Kopta

3.1.5.

František Langer

3.1.6.

Jaroslav Kratochvíl

3.2.	Demokratický proud literatury

3.2.1.

Karel Poláček

3.2.2.

Eduard Bass

3.2.3.

Karel Čapek

3.3.	Imaginativní próza

3.3.1.

Vladislav Vančura

3.3.2.

Karel Konrád

3.3.3.

Karel Schulz

3.4.	Společenská próza

3.4.1.

Ivan Olbracht

3.4.2.

Marie Majerová

3.4.3.

Marie Pujmanová

3.5.	Psychologická próza

3.5.1.

Jaroslav Havlíček

3.5.2.

Václav Řezáč

3.5.3.

Egon Hostovský

3.5.4.

Jarmila Glazarová

3.5.5.

Božena Benešová

3.5.6.

Anna Marie Tilschová

3.6.	Autoři částečně zamlčovaní

3.6.1.

Jakub Deml

3.6.2.

Jaroslav Durych

3.6.3.

Jan Čep

3.6.4.

Josef Knap

3.6.5.

František Křelina

3.6.6.

Vojtěch Martínek

3.6.7.

A.C.Nor

3.7.	Ovlivněni expresionismem

3.7.1.

Ladislav Klíma

3.7.2.

Richard Werner

3.7.3.

Lev Blatný

3.7.4.

Josef Váchal

"Literární druh:

- Drama

Literární žánr:

- Komedie

Literární forma:

- Próza

Obsah díla:

- Vyprávěno chronologicky
- Rozděleno na 5 dějství

Děj se odehrává v Londýně počátkem 20. století. Hlavními hrdiny jsou profesor fonetiky Henry Higgins, plukovník Pickering a květinářka Líza Doolitlová. K jejich prvnímu setkání dochází při bouři, kdy se ukryjí a Líza vnucuje své květiny. Henry Higgins je přistižen, jak si zapisuje každé její slovo. Je totiž profesor fonetiky a tudíž se vyzná v různých dialektech. Výslovnost a vyjadřování Lízy je hrozné. Vsadí se s Pickeringem, že by z Lízy dokázal udělat vévodkyni. Na sázku pak zapomenou a odejdou domů. Líza ještě stihne vyžebrat nějaké peníze od Pickeringa. Další den Líza přijde za Higginsem a chce, aby ji za peníze co má ( a pro ni je to obrovské jmění) naučil mluvit jak se správně má. Higgins nejen že souhlasí, ale dokonce uzavře s Pickeringem sázku z předešlé noci. Paní Pearceová, služebná pana Higginse, Lízu vykoupe a obleče do čistých věcí. Lízino původní oblečení spálí. Ještě téhož dne Higginse navštíví Lízin otec, který se snaží z Higgise vymámit nějaké peníze. To se mu také povede a Higgins mu každý měsíc začne dávat 5 liber, za to že si vzal Lízu k sobě, i když se o ni její otec předtím vůbec nestaral. Líza se po několik měsíců učí, navštíví Higginsovu matku, kde způsobí svých ještě ne úplně správným chováním rozruch. Zde potká paní Eynsford – Hillovou, její dceru a syna Fredyho, které již potkala za té bouřky, ale neuvědomí si o koho jde ani ona, ani oni. Fredymu se Líza zalíbí a na první pohled se do ní zamiluje. Pak nastane ten velkýO večer, kdy je Líza uvedena do společnosti. Jiný fonetik prohlásí, že tak jako ona mluví anglicky mluví jen cizinci a myslí si tedy, že je nějaká cizinka z královské rodiny. Higgins tedy vyhraje sázku a po příchodu domů si s Pickeringem notují, jak jsou rádi, že už to mají za sebou. Jen Líza mlčí. Jakmile odejde Pickering spát, chce jít i Higgins a opět se shání po papučích, které mu Líza věčně nosí. Ta mu je tentokrát hodí po hlavě. Je vzteklá, že ji vytáhli z její pozice chudé květinářky a neví co má dělat. S Higginsem se pohádají, Líza se sbalí a aniž by o tom někdo vědět, z domu odejde. Před domem potká Fredyho, který ji pozoruje. Všimne si ho a on jí vypráví, jak je do ní zamilovaný. Tráví spolu večer a Líza se pak rozhodne, že půjde bydlet k paní Higginsové. Higgins ji hledá, protože bez Lízy není schopný existovat, neví, kdy má co smluveno a neví, kde co má. Paní Higginsová ho nechá ještě chvíli trápit. Mezitím se ještě jednou objevuje pan Doolitel, který díky doporučení Higginse, který o něm napsal, že je nejlepší mravokárce, kterého v současné době poznal, zdědí po nějakém Američanovi hodně peněz. Je z toho celý nešťastný a obviňuje Higginse. Zrovna si jde vzít za manželku svou dlouholetou přítelkyni a prosí Pickeringa, jestli by nešel za svědka. Ten souhlasí, paní Higginsová se chce taky zúčastnit. Objevuje se Líza, která vysvětluje, proč utekla a že se znovu nevrátí. Higginsovi sdělí, že ji miluje Fredy, kterého si ona hodlá vzít. Higgins se jí vysměje a Líza odchází na svatbu svého otce.

Hlavní postavy:

- Líza Doolitlová – chudá květinářka, která se omylem setká s plukovníkem Pickeringem a fonetikem Higginsem, je velice učenlivá, má citlivý sluch, naprosto změní své vystupování kvůli sázce Pickering a Higginse
- Henry Higgins – fonetik, který se rozhodne naučit Lízu správnému chování, i když on sám ho nemá. Musí mu pomoct jeho matka, Higgins je bezohledný, starý mládenec, který si jde za tím, čeho chce dosáhnout
- Pickering – je plukovník, který má chování gentlemana, na rozdíl od Henryho ví, jak se chovat ve společnosti a jak se chovat k dámám.
- Paní Higginsová – matka Henryho, žena, která ví, jak se správně chovat a stydí se za to, že její syn to ani ve svém věku neví.

Jazykové prostředky:

- Nespisovná jazyk – doprčic, chlastat, ňákejch,
- Žargon – šňába, vod ch’dý holky kytku
- Hovorový jazyk – sejmout někoho"

Zpracováno formou odrážek, pouze děj Pygmalionu je popsán v souvislém textu.
Vypracováno na Slezském gymnáziu Opava.
Jména autorů jsou zvýrazněna podtržením, jména děl tučně.
V práci se objevují pravopisné chyby a místo jména Líza Doolittlová je uváděno Doolitlová.
Obecná část popisující českou a světovou meziválečnou prózu je totožná s Česká a světová meziválečná próza - zaměření na Ericha Maria Remarqua: Na západní frontě klid, Česká a světová meziválečná próza - zaměření na Karla Čapka: Bílá nemoc a Česká a světová meziválečná próza - zaměření na Karla Čapka: R.U.R..