1.

Úvod

2.	Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu

2.1.	Vymezení základních pojmů

2.2.	Podstata a důvody finanční regulace a dohledu

2.2.1.

Tržní selhání

2.2.2.

Oblasti finanční regulace a dohledu

2.3.	Modely institucionálního uspořádání finanční regulace a dohledu

2.3.1.

Integrované modely, jejich výhody a nevýhody

2.4.	Faktory integrace finanční regulace a dohledu

2.5.	Postavení centrálních bank v systému finanční regulace a dohledu

2.6.	Vybrané aspekty regulace a dohledu nad kapitálovým trhem

2.7.	Základní předpoklady efektivního dohledu bank, pojišťoven a kapitálových trhů

2.7.1.

Základní principy efektivního bankovního dohledu

2.7.2.

Záměry a principy regulace kapitálových trhů

2.7.3.

Základní principy pro pojišťovnictví

2.7.4.

Shrnutí problematiky základních principů pro finanční sektory

2.8.	Specifické oblasti finanční regulace a dohledu

3.	Regulace a dohled nad finančním trhem v České republice do roku 2006

3.1.	Regulace a dohled činnosti bank

3.1.1.

Počátky vývoje bankovního dohledu v průběhu 90. let

3.1.2.

Bankovní dohled na počátku nového milénia

3.1.3.

Vliv vstupu ČR do EU na oblast bankovní regulace a dohledu

3.1.4.

Bankovní dohled České národní banky

3.2.	Regulace a dohled nad kapitálovým trhem

3.2.1.

Vývoj kapitálového trhu, jeho regulace a dozoru

3.2.2.

Komise pro cenné papíry

3.2.3.

Seberegulace kapitálového trhu

3.3.	Regulace a dohled pojišťoven a penzijních fondů

3.3.1.

Vývoj v oblasti pojišťovnictví

3.3.2.

Vývoj v oblasti penzijního připojištění

3.3.3.

Výkon státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění

3.4.	Regulace a dohled nad družstevními záložanmi

3.4.1.

Vývoj v sektoru peněžního družstevnictví

3.4.2.

Úřad pro dohled nad družstevními záložnami

3.5.

Shrnutí

4.	Proces přeměny regulace a dohledu nad finančním trhem v České republice

4.1.	Motivy a reformy systému

4.1.1.

Varianty možného uspořádání

4.1.2.

Volba vhodné instituce

4.2.	Vývoj plánů reformy a jejich realizace

4.2.1.

Výbor pro koordinaci dozoru nad finančním trhem

4.2.2.

Legislativní přípravy nového systému

4.2.3.

Technické a organizační zabezpečení, další aktivity

4.3.	Legislativní úprava jednotného dozoru finančního systému

4.3.1.

Zákon č. 57/2006 Sb.

4.3.2.

Zákon o České národní bance

4.3.3.

Shrnutí

5.	Regulace a dohled finančního trhu v České republice od 1. dubna 2006

5.1.	Integrovaný dohled finančního trhu v České národní bance (ČNB)

5.1.1.

Postavení ČNB

5.1.2.

Organizační struktura ČNB

5.1.3.

Pravomoce a úkoly ČNB v rámci dohledu nad finančním trhem

5.1.4.

Pravomoce a úkoly ČNB v oblasti devizového hospodářství

5.2.	Výsledky dohledu nad finančním trhem v roce 2006

5.2.1.

Činnost Výboru pro finanční trh

5.3.	Efekty integrace regulace a dohledu v praxi

5.3.1.

Pohled centrální banky a vybraných finančních institucí

5.4.	Perspektivy vývoje regulace a dohledu finančního trhu v České republice

6.	Regulace a dohled finančního trhu na Slovensku

6.1.	Regulace a dohled finančního trhu do roku 2006

6.1.1.

Bankovní regulace a dohled

6.1.2.

Regulace a dohled kapitálových trhů a pojišťovnictví

6.1.3.

Úrad pre finančný trh

6.1.4.

Integrace dohledu nad finančním trhem

6.2.	Integrovaný dohled a Národní banka Slovenska

7.

Závěr

8.

Přílohy

8.1.	Institucionální struktura dohledu finančního trhu v členských státech EU (25) (tabulka)

8.2.	Odkazy na úplné znění tzv. „Core Principles“ přijatých na mezinárodní úrovni pro jednotlivé sektory finančního trhů

8.3.	Organizační struktura ústředí České národní banky k 1. dubnu 2006 (schéma)

8.4.	Organizační struktura Komise pro cenné papíry do 31. března 2006 (schéma)

8.5.	Organizační struktura Národnej banky Slovenska k 1. lednu 2006 (schéma)

"1 INSTITUCIONÁLNÍ USPOŘÁDÁNÍ FINANČNÍ REGULACE A DOHLEDU

1.1 Vymezení základních pojmů
Pro důvěryhodnost finančního trhu a stabilitu finančního systému jako celku je zásadní podmínkou ustavení efektivně fungujícího systému finanční regulace a dohledu. V této práci se budu zabývat regulací a dohledem finančního trhu, pod kterými budu rozumět regulaci a dohled nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy (družstevními záložnami), pojišťovnami a penzijními fondy, kapitálovým trhem. V rámci toho je nutné rozlišovat mezi regulací a dohledem. Z praktických a koncepčních důvodů je ve většině zemí regulace i dohled v rukou jediného subjektu. Základním předpokladem úspěšnosti činností takového subjektu je nezávislost dané autority.1 Existují případy, kdy regulaci a dohled provádí odlišné subjekty, není tedy vždy možné oba pojmy spojovat.
„Regulací“ se zpravidla obecně rozumí stanovení podmínek a pravidel podnikání zákonodárnými orgány vydávajícími zákony a další legislativou pověřenými institucemi vydávajícími podzákonné normy (vyhlášky, nařízení a opatření) v příslušné oblasti. „Dohledem“ se obecně rozumí kontrola respektování a dodržování regulací stanovených pravidel a rovněž možnost ovlivnění institucí, nad kterými je vykonáván dohled, právo uvalit sankce za porušení či nedodržení regulativních pravidel a právo stanovit způsob odstranění zjištěných nedostatků ve stanoveném termínu.2
Mezi účastníky procesů regulace a dohledu patří tři skupiny subjektů: „regulující subjekty“, „regulované subjekty“, „externí auditorské firmy“. Regulující subjekty jsou instituce, které zákon zmocňuje ke stanovování pravidel regulace a výkonu dohledu nad jejich dodržováním. Regulované subjekty jsou jednotlivé banky, pojišťovny, družstevní záložny, penzijní fondy, investiční fondy, obchodníci s cennými papíry a další subjekty, na které se regulativní pravidla vztahují. Nevýznamnou není i otázka potřeby regulace a dohledu nebankovních subjektů poskytujících finanční služby, jako jsou leasingové společnosti, soukromé společnosti poskytující spotřební půjčky apod. Subjekty, které prověřují zejména pravdivost, správnost a úplnost předkládaných účetních dokumentů a své závěry vyjadřují formou auditorského výroku, jsou externí auditorské firmy. Vzájemně spolupracují s regulujícími subjekty a nezbytnou podmínkou výkonu jejich funkce je získávání potřebných informací od regulovaných subjektů. Mezi těmito třemi uvedenými skupinami existují tedy vzájemné vazby, formou přímého působení a vzájemné spolupráce.
Pojem „institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu“ znamená:
¬ regulatorní instituce;
¬ jejich kompetence v oblasti regulace finančního systému a výkonu dohledu nad ním;
¬ právně (v zákoně vymezenými kompetencemi) anebo smluvně (dohodou o spolupráci)
vymezené vztahy mezi nimi.
Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu je určeno zákony dané země, které různou měrou více či méně podporují smluvně zakotvenou mezinárodní spolupráci regulatorních institucí.3

1.2 Podstata a důvody finanční regulace a dohledu
Regulace jakékoli oblasti ekonomiky obecně znamená určení pravidel chování ekonomických subjektů, která mohou být stanovena jednak trhem (regulace tržní) a nebo administrativně (provádí pověřené instituce).

1.2.1 Tržní selhání
Efektivnost tržní regulace je snižována tzv. tržními selháními, která jsou také důvodem pro administrativní regulaci. V oblasti zprostředkování finančních služeb můžeme pozorovat tržní selhání ve čtyřech základních podobách. Jde o asymetrii informací, zneužití trhů, zneužití dominantního postavení a systémové riziko. "

Zpracováno jako diplomová práce ze studijního oboru Finanční podnikání na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity.
Součástí práce jsou tabulky, grafy a schémata, čistý text dosahuje cca 84 stran.
Práce je ve formátu Acrobat Reader (*.pdf).