Úvod

1.	Tabák jako příjem do rozpočtu – spotřební daň

2.	Veřejná politika EU

2.1	Zdraví a výzkum EU

2.2	Nad rámec zdravotní politiky

3.	Nástroje EU v boji proti tabáku

3.1	Směrnice EU o tabákových výrobcích

3.2	WHO a Rámcová úmluva o kontrole tabáku

3.3	Nekuřácké prostředí

4.	Světový den bez tabáku

Závěr

"Každá země EU si sama volí zdravotní politiku, která nejlépe vyhovuje podmínkám v této zemi, avšak všechny země sdílejí společné hodnoty. K těm patří právo všech občanů na stejnou vysokou úroveň zdravotní péče a zásada rovnosti v přístupu ke kvalitní zdravotní péči. Z toho logicky vyplývá potřeba spolupracovat při řešení společných problémů, od stárnutí obyvatelstva až po obezitu. Evropská unie usiluje o to, aby se ve všech politikách EU přihlíželo k jejich dopadům na zdraví. Aby mohla Evropská unie čelit společným výzvám, vynakládá ročně více než 50 milionů eur na činnosti zaměřené na zlepšení zdravotní bezpečnosti, na podporu zdraví včetně snižování nerovnosti a na poskytování více zdravotních informací a poznatků. Z těchto prostředků se hradí široká škála opatření včetně plánování pro krizové situace v oblasti zdraví, zvyšování bezpečnosti pacient

Opatření k omezení užívání tabáku se nenacházejí jen ve zdravotní politice. Tabák je otázka, která křižuje i do jiných oblastí politiky. Důkazy jasně ukazují, že vysoké daně z tabákových výrobků patří mezi nejúčinnější nástroje ke snížení poptávky tabáku. Zejména u mladších lidí. To je důvod proč jsou právní předpisy Evropské unie o zdanění tabákových výrobků stále více chápany nejen jako nástroj fiskální politiky, ale také jako nástroj politiky veřejného zdraví.
Evropský úřad proti podvodům3 (The European Anti-Fraud Office, OLAF) se podílí na vyšetřování nezákonného obchodu s tabákovými výrobky, které stojí EU miliardy Eur

Směrnice evropské unie o tabákových výrobcích z roku 2001 je první hlavní evropskou legislativou, která se vztahuje k tabákovým výrobkům. Směrnice ukládá tabákovým výrobcům uvádět zdravotní varování na obalech výrobků. Zakazuje používání výrazů jako „light“, „mild“, nebo nízký obsah dehtu. Dále nutí výrobce, aby poskytoval úplné informace o produktu i o jeho kompletním složení. Stanovuje limity pro množství dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v tabákových výrobcích.
Druhou důležitou směrnicí je Směrnice o tabákové reklamě z roku 2003. Ta zakazuje přes-hraniční reklamy na tabákové výrobky, které jsou v tištěných médiích, rádiu a on-line službách. Stejným způsobem zakazuje sponzorství přes-hraničních akcí, pokud je následkem propagace tabákových výrobků. Zákaz propagace tabáku v televizním vysílání byl vyhlášen už v roce 1989. Nyní vstupuje v platnost aktualizovaná směrnice a to: Směrnice o audiovisuálních službách, která rozšiřuje tento zákaz na všechny formy audiovisuálních obchodních sdělení. A to i včetně umístění produktu."

Práce je částečně kompilační. Práce ve formátu Adobe Acrobat (*.pdf). Součástí textu je 1 tabulka.