1.	Nabídka peněz a poptávka po penězích

1.1.	Formy peněz

1.2.	Nabídka peněz

1.3.	Poptávka po penězích

1.4.	Motivy držby peněz

1.5.

Rovnováha

2.	Bankovní systém a tvorba depozitních peněz

2.1.	Centrální banku

2.2.	Obchodní banky

2.3.	Tvorba bankovních peněz

3.	Monetární politika – základní pojmy

3.1.	Nástroje monetární politiky

3.1.1.

Minimální míra rezerv

3.1.2.

Operace na volném trhu

3.1.3.

Diskontní sazba

3.2.	Typy regulace

4.	Peníze a ceny - inflace

4.1.	Cenová hladina

4.2.	Inflace a její měření

4.2.1.

Změny ve vývoji rychlosti oběhu peněz

4.2.2.

Peníze a reálný produkt

4.3.	Typy inflace

4.4.	Následky inflace

"1. Nabídka peněz a poptávka po penězích
V historickém vývoji začínala směna jako přímá výměna zboží za zboží (tzv. barter). Takováto výměna se po čase, s rozvojem výroby a směny, ukázala nevýhodná a stala se jejich brzdou. Výrobci urč. zboží dělá totiž problémy nalézt pro své zboží kupce, kt. mu zároveň může prodat právě to, co on sám potřebuje. Byly by nutné opakované směnné akty, než by se výrobce dostal k potřebnému zboží.
Tyto nevýhody přímé výměny zboží odstraňují peníze, vystupující zpočátku jako určitý speciální druh zboží, za kt. jsou ochotní kupovat a prodávat všichni výrobci. Této formě říkáme zbožové peníze. Historikové uvádějí příklady jako plátno, olej, dobytek, kožešiny, některé obecné kovy (železo) apod.

Takováto zboží však mají určité nevýhody, jako krátká trvanlivost, špatná dělitelnost a skladovatelnost,… Zároveň vzniká potřeba sjednocení peněžního zboží pro rozsáhlá obchodní teritoria. V historickém vývoji se ukázalo, že potřebným požadavkům nejlépe odpovídá zvláštní druh zbožových peněz, a to drahé kovy – zlato a stříbro. Ty vytvořily východisko moderního peněžního oběhu.
Vidíme, že peníze vznikly na základě rozvoje výroby, dělby práce a směny živelným vývojem. Zároveň však bylo třeba urč. stránky jejich fungování zákonně upravit (formální podoba, obsah drahého kovu v peněžní jednotce, právo razit peníze).

Dalším stupněm ve vývoji peněz bylo poznání, že ke zprostředkování oběhu zboží není třeba fyzická přítomnost zlata. Zlato může být v oběhu nahrazeno svými zástupci (symboly) v podobě papírových peněz. Tak vznikly bankovky kryté zlatem a směnitelné za zlato (v bankách). Kromě toho mohou být bankovky emitovány též na základě krytí obchodními směnkami. Další formou papírových peněz jsou tzv. státovky – peníze vydávané z rozhodnutí státu na financování jeho potřeb, nekryté předchozími způsoby a za zlato nesměnitelné.

Peněžní systém, ve kt. funguje zlato jednak přímo (zlaté mince a slitky) a jednak nepřímo (prostřednictvím bankovek), nazýváme zlatý standard.
V souvislosti s rozvojem výroby a dalšími okolnostmi (přerozdělení zlata mezi zeměmi, potřeba regulace peněžního oběhu státem) se posupně prokázala nemožnost vázat emisi bankovek na zlaté krytí. Proto muselo být toto krytí zrušeno, stejně jako i směnitelnost bankovek za zlato. Tím postupně zanikal zlatý standard, v první etapě ve vnitřních peněžních obězích jednotlivých zemí (30. léta min. století), v další etapě i v mezinárodních ek. vztazích (počátek 70. let min. století).
Tím zároveň zanikl i rozdíl mezi státovkami a bankovkami. Emise státovek v přímé podobě je dnes ojedinělá; ve skryté podobě k ní dochází při emisi bankovek při nákupu státních obligací centrální bankou přímo od ministerstva financí."

Čistý text dosahuje cca 9 stran. Práce obsahuje tabulky a grafy.
Přednášky z Makroekonomie 2/4.