1.	Úvod: komunikace v životě společnosti a jedince

2.	Význam neverbální komunikace

3.	Způsoby neverbální komunikace

3.1.	Výraz tváře

3.2.	Postoj těla

3.3.

Gesta

3.4.

Doteky

3.5.	Oční kontakt

3.6.	Hlasový projev

3.7.	Umístění v prostoru

4.	Účely neverbální komunikace

5.	Závěr: význam neverbální komunikace pro mezilidské vztahy

"1.2. Význam neverbální komunikace
S popisem neverbální komunikace prvně přišel Charles Darwin ve své knize The expression of the Emotions in Man and Animals, kde tvrdí, že všichni savci jsou schopni vyjadřovat své emoce pomocí obličejových výrazů.
Verbální a neverbální komunikace jdou většinou ruku v ruce, pokud jejich uživatel vyjadřuje něco, za čím si stojí a čemu sám věří. Obecně jsme totiž schopni ovlivňovat výrazy verbální komunikace podstatně lépe, než té neverbální.
Neverbální komunikace je definována jako schopnost dorozumívat se beze slov, záměrně či nikoli, za použití výrazu obličeje, tónu a intensity hlasu, rytmu řeči, gest, postoje těla a pohybů, doteků, očního kontaktu a způsobu pohledu. Neverbální komunikace je neustálá součást našeho dennodenního života a rutiny našich dnů a vnímáme či vysíláme ji většinou podvědomě. Vyjadřujeme se dokonce stylem oblečení a účesem, denními aktivitami, výběrem přátel. Každý den vyjadřujeme svou náladu kolemjdoucím mimo jiné i svým způsobem chůze, úsměvem a pohledy.
Mezi neverbální komunikaci se řadí také zvuky, které neznamenají slova, jako například nářek, výkřik, prozpěvování melodie beze slov, mručení. Neverbální komunikací můžeme vyjádřit agresi, zájem, nudu, uvolněnost, nejistotu, radost, zlost a mnoho jiných emocí, z nichž velkou většinu nejsme schopni skrýt nebo kontrolovat.
Například studie, která byla vypracována v rakouské Vídni zkoumala ženy, které se oblékaly na taneční večírek, a ukázala, že ty, které byly ve městě bez svých partnerů, měly hladiny hormonů kolem ovulace a motivaci k sexu, úzce souvisela se stylem oblékání a rozsahem obnažené kůže, a tím tedy vysílaly signály k dostupnosti, ve zvířecí řeči bychom řekli k páření.
Když mluvíme nebo nasloucháme, je naše pozornost zdánlivě upoutána pouze na slova, tedy verbální část projevu. Ovšem vstřebávání a celkové hodnocení toho, co se k nám jako informace dostává a je třebaže nevědomky zpracováno, obsahuje elementy verbální i neverbální část komunikace a slova tím buď povtrzuje nebo je zpochybňuje, případně doplňuje.

1.3. Způsoby neverbální komunikace
Rozdělme si tedy jednotlivé způsoby neverbání komunikace.
Prvním je beze sporu výraz tváře. Lidská tvář je velmi expresivní a výmluvná a dokáže promlouvat bezčetné emoce bez pronesení jediného slova. Velkou výhodou je její univerzálnost, protože na rozdíl od dalších forem neverbální komunikace jsou výrazy tváře mezinárodní. Výraz pro štěstí, smutek, zlost, překvapení, strach či nelibost platí ve všech národech, náboženstvích a kulturách.
Celkový postoj dává druhé osobě najevo výši naší pozornosti. Studie ukazují, že čím bližší je interakce a vztah komunikujících osob, tím spíše se bude postoj jejich těl napodobovat, tzv. zrcadlit. Dalším pozitivním znakem je mírný náklon dopředu, případně i navíc s hlavou nakloněnou k mluvící osobě. Taktéž otevřenost těla, neboli absence překřížených paží a směrování těla přímo ve směru druhé osoby signalizuje zájem a sympatie. Držení těla v sedu naznačí uvolněnost nebo tenzi, sebevědomí nebo úzkost.
Gesta jsou další nedílnou a obrovskou částí komunikace a liší se dle kultury. Jistá gesta mohou být v jedné kultuře bezvýznamná, v jiné naopak agresivní nebo neslušná. Co se gest týče, zdá se tedy, že dokonce i neverbální komunikace má v tomto ohledu v různých zemích svůj rozlišný „jazyk“. Gesta se tvoří většinou rukama s použitím výrazu obličeje, pohybem hlavy a očí, jako je například mrkání, kývání hlavy nebo otáčení očí v sloup, mávání, tleskání, gestikulace. Některá gesta jsou natolik výmluvná, že mohou úplně nahrazovat slova a někdy používáme běžná gesta natolik automaticky, že si to ani neuvědomujeme."

Zpracováno jako zápočtová práce z předmětu Logopedie na oboru Speciální pedagogika Univerzity J. A. Komenského v Praze.
V práci se objevují překlepy.