1.	Obecné znaky politických konzervativců

2.	Postoj ke změně a tradici

3.	Chápání lidského jedince

4.	Pojetí společnosti

4.1.	Společnost v očích konzervativců

4.2.	Vztah jedince a společnosti

4.3.	Významné instituce

5.	Zdůrazňování autority a hierarchie

6.	Pojetí majetku

7.	Konzervatismus v 18. a 19. století

7.1.	Edmund Burke a britský konzervatismus

7.2.	Konzervatismus v kontinentální Evropě a Spojených státech amerických

8.	Libertariánský konzervatismus

8.1.	Benjamin Disraeli

9.	Tradiční konzervatismus

10.	Libertariánský konzervatismus a ekonomika

"Slovo konzervativní (pochází z latinského conservare = zachovávat) má v běžné řeči celou řadu významů. Může označovat umírněné nebo opatrné chování, konvenční a konformistický životní styl, odmítání změn nebo strach ze změn. V politice je konservatismus orientací na tradiční kulturní, ekonomické a politické hodnoty. Konzervativci jsou proti prudkým společenským změnám buď proto, že současné poměry pokládají za dobré, nebo z obavy před poměry ještě horšími. Jsou skeptičtí k radikální proměně, k utopickým reformátorským teoriím, k liberální koncepci i k socialismu. Jejich základním přístupem v politice je pragmatismus. Sami konzervativci obvykle nepovažují konservatismus za politickou ideologii, ale spíš za "způsob myšlení či "životní postoj".

Proti změnám používali konzervativci celou řadu argumentů. Hlavním a neustále se opakujícím tématem konzervatizmu je obhajoba tradic a touha uchovat zavedené zvyky a instituce. Podle nich je třeba je zachovávat právě proto, že se jim podařilo přestát všechny historické zkoušky. V tomto postoji se také u některých konzervativců promítá náboženská víra. Jestliže je svět pojímán jako dílo Boha stvořitele, jsou tradiční zvyky a obyčeje pojímány jako "Bohem dané" a tím spíš se nemohou měnit, protože by se tak konalo proti Boží vůli. Konzervativci ctí tradice i proto, že jedincům poskytují pocit sounáležitosti a stability. Tradice (tím není myšlena pouze tradice politická, ale i sociální) tak dává lidem identitu. Každá změna vytváří nejistotu a neurčitost a ohrožuje tak štěstí lidí.

Konzervatizmus, na rozdíl od ostatních ideologií, opírá své teorie o názor, že lidé jsou nedokonalí a nezdokonalitelní. Lidé jsou chápáni jako psychologicky omezená a závislá stvoření, která se bojí izolace a nestability, a která jsou proto přitahována k tomu, co je bezpečné a známé. Tento názor dovedl konzervativce k zdůrazňování významu společenského řádu, který zajišťuje stabilitu a předvídatelnost v životě člověka a poskytuje mu tak jistoty.
Také původ nemorálního či trestného chování ve společnosti má podle konzervativců své kořeny v každém jedinci. Lidstvo je totiž přirozeně sobecké a chamtivé, zároveň ale nepolepšitelné, což někteří konzervativci vysvětlují náboženskou doktrínou o "prvotním hříchu". Zločin tedy není produktem společenských podmínek jako je například bída nebo nerovnost, ale spíše důsledkem přirozených instinktů a choutek. Právo proto nemá za úkol podporovat svobodu, ale zachovávat řád a pořádek.
Za omezené považují konzervativci i rozumové schopnosti lidstva, protože svět je podle nich prostě příliš složitý, než aby jej lidský rozum mohl pochopit. Proto také opírají své ideje o zkušenost a realitu, osvojují si opatrný, umírněný a především pragmatický postoj ke světu a vyhýbají se všem abstraktním idejím, doktrínám či dogmatickým učením.

Společnost vidí konzervativci jako organismus, jehož části se doplňují a spolupracují stejně jako mozek, srdce, plíce a játra v lidském organismu. Každá část této organické společnosti, rodina, církev, škola, vláda, hraje svou roli při udržování celku a všechny se starají o "zdraví" společnosti. Jedinci, kteří ve společnosti žijí, jsou povinni chránit, zachovávat a respektovat její stavbu."

V práci se objevují pravopisné chyby.