1.	Charakteristika

2.	Jean-Paul Sartre

3.	Albert Camus

"- * v Německu, rozšířeno hlavně ve Francii po 2. světové válce, ale vznik již po 1. světové válce
- směr v literatuře 30. a 60. let 20. století
- existence = bytí, jsoucno
- vychází z filozofických výkladů člověka jako osamoceného a odcizeného jedince v životě i historickém vývoji
- existencionalisté se zaměřili na člověka moderní doby jako na jedince plného pocitu marnosti, úzkosti z totálního osamocení, odcizení světu a z vědomí absurdnosti lidského života
- hledali odpověď na otázku, jak s pocitem nesmyslnosti žít, jaký postoj vůči němu zaujmout
- filozofové: Nietsche, Heidegger, Husserl, Krierkegaard
- ateistický existencionalismus: A. Camus, J. P. Sarte
- křesťanský existencionalismus: G. Marcel, Jaspers
- už dříve v dílech: F. Kafky, v prózách L. Klímy
- volněji souvisí tvorba dramatiků (absurdní drama): S. Beckett, F. Dürenmatt, E. Ionesc, E. Albeeh, I. Bergman
- díla (próza i drama): eseje, beletrizace filosofických závěrů
- často zevrubné záznamy a popisy duševních procesů
- úvahovost
- dějové konflikty vyplývají z předem daných charakterových vlastností protagonistů („cizinci“ neschopni komunikace, nedobrovolně „vrženi“ do světa lidí, zmítáni vnitřními pochybami)
- hrdinové v mezních situacích prožívají beznaděj, zoufalství, hnus, dopracovávají se k rozhodnutí osvobodit se => pochopení života jako směřování ke smrti

Jean-Paul SARTRE (1905 – 80), NC 1964
- Francouz, filosof, spisovatel, dramatik
- v publicistice a v beletrii formulovat a prosazoval existencialismus => Bytí a nicota (1947)
- Hnus (Nevolnost) (1938) – románová prvotina
- hlavní hrdina intelektuál Roquntin hodnotí život jako pouhou náhodou, hodnotí lidský život jako pouhou náhodu, prožívá situace odcizení i touhy po žití
- Zeď (1939) – pět novel"

Práce je zpracována formou odrážek. Důležité informace jsou zvýrazněny tučně.