1.	Charakteristika díla

2.

Obsah

2.1.	Den první, příběh třetí

2.2.	Den druhý, příběh první

2.3.	Den třetí, příběh první

2.4.	Den čtvrtý, příběh devátý

2.5.	Témata dalších dnů

2.6.	Vypravěči příběhů

3.	Vlastní hodnocení

4.	Literární tvorba Giovanniho Boccaccia

"Charakteristika díla
Dekameron je soubor sta novel, které si během deseti dní vyprávějí tři muži a sedm paní. Ti utekli z Florencie před morovou nákazou v roce 1348 a usídlili se na venkovském panství ve Fiesole. Vyprávěním příběhů si krátí dlouhou chvíli. Každý den si mezi sebou zvolí krále nebo královnu, a ten vždy vymýšlí program na celý den a také námět k vyprávění. Příběhy, které si vypravují, jsou starší, ne však daleko do minulosti a většinou se odehrávají v Itálii, nebo v nich vystupují Italové.
Hlavním tématem této knihy je láska a značná část novel má také erotický námět. Avšak v mnoha novelách také autor kritizuje tehdejší měšťanstvo a jejich hloupost, lakomost a chamtivost. Například v jednom příběhu popisuje postavu jménem Ermino de´ Grimaldi jako muže, který „vysoko převyšoval převelikými statky a penězi bohatství každého jiného velebohatého měšťana, jakého kdo v Itálii vůbec znal. A jak vynikal bohatstvím nad každého jiného, tak lakotností a škrtilstvím nesmírně vynikal nad všechny ostatní držgrešle a lakomce na světě…“ (str. 57). Podobně kritizoval také šlechtu a ani duchovenstvo jeho kritice neuniklo – například: „… u nižádného duchovního jsem tam podle mého zdání nenašel žádnou svatost, žádnou nábožnost, žádný dobrý skutek anebo příkladný život či něco jiného. Zato smilnost, lakotu, obžerství a podobné ještě horší věci (mohou-li ještě nějaké horší věci vůbec být) tam mají všichni v takové oblibě…“ (str. 39).
Název díla Dekameron vznikl spojením dvou řeckých slov - déká (deset) a hémerá (den) – tedy deset dní. Číslo deset odkazuje také na desatero přikázání, která jsou v knize často veřejně porušována. To je jedním ze znaků v té době nastupující renesance. Tato kniha také někdy bývá nazývána „knihou krve a rozkoše“.

Obsah
Den první – vyprávění na volné téma
Příběh třetí: Tento příběh vypráví o Saladinovi, babylónském sultánovi, který potřeboval půjčit peníze. Jelikož se mu nechtělo žádat žida Melchisedecha, připravil na něj léčku v podobě otázky: „Které náboženství je pravé? Křesťanské, židovské nebo saracénské?“. Žid byl moudrý a lest odhalil. Rozhodl se odpovědět pomocí příběhu o králi, který měl jen jeden prsten, jenž se dědil z generace na generaci, a 3 syny. Jelikož měl všechny stejně rád, nechal tajně vyrobit 2 další na chlup stejné prsteny. Každý z nich věří, že má jeho dědictví a jeho zákon, ale kdo je pravý dědic se neví. Saladin se rozhodl přiznat svou lest a žid mu na oplátku poskytl půjčku.

Den druhý – o lidech a jejich nehodách, ale s dobrým koncem
Příběh první: Do města Irevisu přijeli tři komici právě v době, kdy tam probíhal velký svátek na počest svatého Jindřicha. Všichni se sjížděli, aby se mohli přijít pomodlit k jeho truhle v kostele a prosit o odpuštění. Ti tři mládenci se rovněž rozhodli, že se za sv. Jindřichem vydají, ale přes obrovský dav lidí se k němu nemohli dostat. A tak jeden z nich, Marttelino, vymyslel, že bude naoko předstírat ochrnutí. Jeho dva přátelé, Marches a Stechimio, ho nesli a šli k sv. Jindřichovi. U hrobu se Marttelino jakoby zázrakem uzdravil. Jeho podvod byl však zanedlouho odhalen a Marttelino byl postaven před soud a poté i před samotného vladaře. Ten si jeho příběh vyslechl a s chutí se mu zasmál. Marttelinovi udělil milost a nakonec se všichni tři komici vrátili živi a šťastni domů. "

Citace z knihy jsou zvýrazněny kurzívou.